Architektonický unikát na ´Václaváku´ ukrývá také protiatomový kryt

Hotel Jalta (Foto: Barbora Kmentová)

Proslulý Hotel Jalta, který spoluutváří charakter Václavského náměstí v Praze, oslaví letos v květnu 50 let své existence. Přestože je tato unikátní stavba relativně mladá, figuruje už na seznamu památkově chráněných budov. O podrobnosti se zajímal Zdeněk Vališ.

Jan Adámek,  foto: autor
Hotel Jalta vyrostl na místě po vybombardovaném domě a projektoval ho významný český architekt Antonín Tenzer. Podle odborníků je příkladem konzervativní, ale kultivované architektury pozdního tzv. socialistického realismu.

„Chtěl bych v podstatě vyjádřit dík a úctu k dílu pana Tenzera, protože v dobách nelehkých, tuhého socialismu, se mu podařilo vytvořit skutečně monumentální dílo.“

Říká ředitel hotelu Jan Adámek.

Hotel Jalta,  foto: autor
„Jsme památkově chráněnou budovou, dokonce i registrovanou na seznamu UNESCO.“

Architekt navrhl hotel do posledního detailu, bez použití jakýchkoliv typizovaných prvků. Zajímavé je, že se tak stalo v době tuhého socialismu, kdy naopak schvalování všech projektů bylo do detailu plně pod kontrolou komunistických orgánů.

„Architekt Tenzer dostal úplně volnou ruku. On v podstatě dovedl udělat celý hotel takříkajíc na zakázku, jak si to představoval. A to až do té míry, že například i kohoutky u umyvadel nebo odpadní sifony byly vyhotoveny na míru a zvláštním způsobem. Slyšel jsem od historiků a od syna pana Tenzera, že tehdy v padesátých letech se ještě žilo z dob první republiky, kdy v Čechách velice dobře kvetlo řemeslo, lidé byli velmi zdatní a vytvořili potom jednotlivé součásti interiéru. Ano, funkcionalismus tady máme. Většina věcí byla opravdu zhotovena na míru, což nám dnes dělá trochu problémy, když potřebujeme něco opravit nebo udělat napodobeninu.“

V devadesátých letech minulého století vlastnili hotel japonští investoři. A ti dostali nápad přebudovat interiér. Tvrdě ale narazili.

„To je taková episoda, které vůbec nerozumím. Japonští investoři došli k závěru, že impozantní schodiště, které vede z prvního kongresového patra dolů do restaurace, zabírá příliš moc místa a musí se zbourat. Místo toho by se tam postavilo klasické strmé schodiště. A měli v úmyslu ještě řadu dalších úprav, jako třeba představit skleněný parter vchod do hotelu. Tehdy se o tom dozvěděl pan architekt Tenzer, který bohužel dnes už nežije, a spolu s Památkovým úřadem dali věc k soudu. Nakonec to dopadlo tak, že Japoncům to bylo znemožněno. My jsme za to dnes vděčni, protože by to hotelu ublížilo a nenávratně ho poškodilo.“

Přesto současný majitel společnost Flow East k jedné velké rekonstrukci přistoupil. Koncem loňského roku byla dokončena kompletní oprava fasády hotelu Jalta. A bylo to opravdu setsakramentsky drahé. Vždyť fasádu tvoří od počátku velice vzácná hornina travertin. Podle Jana Adámka je ale výsledek rekonstrukce perfektní.

„Zvažovali jsme, jak rozsáhlou rekonstrukci budeme muset podniknout. Rozpracovali jsme dvě varianty. Variantu pouze vnějšího ošetření pláště a variantu rozsáhlou, to znamená sundání všech travertinových obkladů, kontrola ocelových kotev, na kterých ten obklad drží a kontrola všech dalších exteriérových prvků. Zjistili jsme při posuzování cen a expertních posudků, že je potřeba udělat celkovou rekonstrukci, protože padesát let na tu fasádu nikdo nesáhl. Z původních tří milionů, což byl rozpočet na malou rekonstrukci, jsme se dostali na rozpočet deset milionů korun. Je to neuvěřitelná částka na jeden hotel se sto pokoji. Nicméně si myslíme, že to stálo za to, protože celkový výsledek je takový, že ta fasáda nyní vydrží minimálně dalších padesát let.“

Spolu s fasádou prošly rekonstrukcí i sochy od profesora Jiříkovského, rovněž ve stylu sorely, tedy socialistického realismu, umístěné na čelní straně hotelu v 1. poschodí. Jsou samozřejmě poplatné době, ale nikoho prý neuráží.

„Vyjadřují rolníka a rolnici, jak si předávají džbán čerstvě nadojeného mléka, nebo jak rolnice objímá svého milovaného rolníka a dává mu snop obilí. Má to své kouzlo. S panem Tenzerem juniorem, synem slavného architekta, jsme konstatovali, že máme velké štěstí. Ty sochy nejsou příliš, příliš komunistické agresivní. A zvláště pro Američany nebo Japonce, naši klienty, kteří o komunismu moc neví, je to úžasná podívaná.“

Bývalý hotel Internacionál v Dejvicích
Hotel Jalta patřil od začátku k nejluxusnějším hotelům v Praze. Nebyl určen jen movitým turistům ze Západu. Také v něm byli ubytováni vysocí komunističtí představitelé ze zahraničí, když přijeli do Prahy. V polovině sedmdesátých let po navázání diplomatických styků se Spolkovou republikou Německo, než se našla v Praze vhodná budova, sídlilo v Jaltě nějakou dobu také velvyslanectví této země. Od samého začátku byl samozřejmě hotel také centrem pozornosti Státní bezpečnosti a odposlouchávaly tam snad i sochy v průčelí. S hotelem měl ale režim ještě další plány. Pro případ války se dokonce počítalo s tím, že v něm bude sídlit štáb vojsk Varšavské smlouvy.

„Ano, je to pravda. V mínus druhém podlaží je tajný protiatomový kryt, který má betonové zdi tlusté tři metry, s tlustými olověnými pláty, aby neprošlo radioaktivní záření. Máme ještě napůl potvrzené pověsti, že ještě pod tím krytem je nemocnice pro generální štáb s tajným vchodem, o kterém dodnes nevíme, kde je. Je tady varianta, že by mohl být v Ulici politických vězňů. Protiatomový bunkr ale existuje. Dodnes je v nezměněné podobě s původními železobetonovými dveřmi. Ono se s tím v podstatě nedá nic dělat, protože ty stěny jsou tak nedobytné a nerozbitné, takže nám není jasné, jak s tím naložit.“

V Praze je ještě jeden hotel, který vznikl přibližně ve stejné době jako Jalta. Jde o bývalý Internacionál v Dejvicích. Na rozdíl od Jalty se ale o něm nemluví jako o architektonickém unikátu. Spíše je synonymem ohyzdnosti. Podle Jana Adámka, ředitele hotelu Jalta je důvod zcela jasný.

„Hotel Internacionál je vlastně kopií oněch slavných moskevských budov, jako je parlament nebo třeba hotel Ukrajina. Sám o sobě nepředstavuje architektonicky nic extra zajímavého. Naproti tomu hotel Jalta je naprostý originál, vytvořený českým kumštem a umem do všech detailů. A to je podle mě ten zásadní rozdíl.“