Vzpomínky vnučky sochaře Ladislava Šalouna Dagmar Doškové

Návštěvníci vánočních trhů na Staroměstkém náměstí v Praze prochází kolem monumentálního sousoší Husova pomníku. Řada z nich možná ze školy ví, že jeho autorem je Ladislav Šaloun, ale už málokdo ví, jaký to byl člověk, co ho zajímalo, co měl rád. A to se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.

Ladislav Šaloun, foto: ČTK

Tedy ne přesně ode mně, ale od vnučky Ladislava Šalouna Dagmar Doškové. Ta na svého dědečka vzpomíná jako na velice přátelského a velkorysého člověka.

"Miloval lidi, miloval přírodu. To všechno bylo pro něj velice důležité. Měl mě rád. Byla jsem jediná vnučka, tak aby ne. Chodili jsme spolu do společnosti, kde byli umělci, výtvarníci, žurnalisté a podobní lidé, kteří rádi a často přemýšleli o životě. A mě to dalo hodně do života. Dělal pro mě mnoho věcí, například loutkové divadlo, které jsem milovala. Hrál pro mě a moje kamarády. Vyráběl kulisy a ty moc krásně maloval. A musím říct, že do toho zbláznil celou rodinu, přátele a známé."

Dagmar Došková žije v těsné blízkosti v jeho ateliéru. Ten stojí ve Slovenské ulici na Vinohradech a je v seznamu kulturních památek Česka. V něm se nejen pracovalo, ale scházeli se tu umělecké a kulturní elity své doby. Jako například houslový virtuos Jan Kubelík, Karel Čapek, Alois Jirásek, Alfons Mucha. Přicházeli také politici jako například předseda Senátu doktor Soukup a vědci.

Šalounova vila

"Když bych měla někoho jmenovat, tak si myslím, že z těch básníků by bylo třeba říci jména Jaroslav Vrchlický, Otakar Březina a další. Však Březinův verš je vysekán na fasádě domu a je takovým ideovým otcem reliéfu Pozdrav slunci."

Reliéf na západní fasádě domu znázorňuje cestu člověka ke slunci a Březinův verš zní: "Ty víš, jak rád bych Tvoje slunce zřel, tož nediv se, že hoří v písni mojí. Tys Pane chtěl".

K nejznámějším pracím Ladislava Šalouna patří samozřejmě Husův pomník na Staroměstském náměstí. Mimochodem jeho stavba měla zajímavé pozadí - poté, co nesměla být mezi velikány českých dějin na Národním muzeu umístěna Husova busta, Češi prosadili stavbu monumentálního pomníku na historicky exponovaném Staroměstském náměstí. Jak dodala Dagmar Došková, Šaloun ho pojal na svoji dobu revolučně, asymetricky.

"Hus nestojí v centru, ale na straně vítězů a dívá se na chrám, který je před ním, protože chce říci: já jsem svobodný člověk a chci se sám rozhodnout. Ale z toho, co je nejzajímavější pro dnešní dobu, jsou jeho psychologické studie. Studie takových vyhraněných stavů člověka, ať už je to Koncentrace, Snění - to všechno jsou studie lidských hlav, které představují určité směřování lidského ducha kamsi dál."

Známý je i Šalounův Rabi Löw, Kamenný rytíř na Nové radnici, Viktorie, které drží opratě na Trigách Národního divadla či socha Krakonoše v Hořicích.