Od Bitvy tří císařů uplynulo 200 let

Před dvěma sty lety, 2. prosince 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z významných událostí evropských dějin 19. století a zároveň jeden z nejproslulejších střetů napoleonských válek - bitva u Slavkova. Právě o tomto krvavém střetu je i následující historická rubrika, kterou připravil Jaromír Marek.

"Vojáci, až dokončím vše, čeho je třeba pro zajištění štěstí a blaha naší vlasti, zavedu vás zpět do Francie. Tam budete předmětem mé nejlaskavější péče. Můj národ vás uvítá s radostí. Postačí, když řeknete: Bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: To je hrdina!"

Tato slova pronesl francouzský císař Napoleon ke svým vojákům po vítězné bitvě, která vstoupila do dějin jako bitva tří císařů.

Na bojišti východně od Brna se střetly tři klíčové armády tehdejšího světa. Na jedné straně to byl francouzský císař Napoleon, na straně druhé koalice tvořená rakouským císařem Františkem II. a ruským carem Alexandrem. Na straně Francouzů stálo 75 tisíc vojáků, kdežto na straně rusko-rakouských spojenců bylo 90 tisíc lidí. Přesto Napoleon zvítězil a zahájil svoje tažení Evropou.

Na prateckém návrší dnes stojí Mohyla míru ze začátku 20. století. Právě zde se odehrála jedna z rozhodujících částí bitvy. Proč právě zde? To je otázka pro historika Jaroslava Hanáka.

"Napoleon toto místo vlastně nevybral pro sebe, ale pro svého protivníka. Před bitvou byly na hřebeni pozice francouzské armády. Napoleon přikázal ustoupit a přenechal toto výhodné místo rakouské a ruské armádě. Ta se domnívala, že Napoleon ustupuje a snažila se mu zabránit v ústupu k Vídni. Napoleon byl početně daleko slabší a tento ústup ze strategických pozic byl záměrem strategického plánu, který vedl k vítězství. Sem Napoleon směřoval hlavní útok, který rozrazil protivníkův střet. To se mu po několika hodinách bojů podařilo a byl to předpoklad vítězství."

Bitva byla opravdu nemilosrdná. Zděšení obyvatelé dvacet kilometrů vzdáleného Brna se shromáždili poblíž brněnské katedrály a s hrůzou naslouchali zvukům bitevní vřavy. Pokračuje historička Milena Flodrová.

"S rozbřeskem byla kanonáda silnější. Mezi devátou a desátou byla tak silná, že vysloužilí důstojníci ujišťovali, že něco takového ještě neslyšeli. Později jsme se dozvěděli, že to bylo čtyřicet ruských dvanácti librovek nabitých kartáči, které pálily každou minuty dvakrát až třikrát a poráželi celé zástupy lidí. Tohle si zapsal Kajetán Unterweger, správce tiskařského domu na Orlí ulici."

Bitva byla dobojována. Na bitevním poli zůstaly tisíce raněných a umírajících. Za vše hovoří dojmy, které zapsal kronikář obce Žatčany.

Dne 8.12., tedy šest dní po bitvě, navštívili jsme opuštěné bojiště. Hrůzy, které nám tu bylo spatřiti, nelze ani vypsati. Tisíce mrtvol leželo tu jednotlivě i na hromadách, každá s děsným výrazem v tváři. Tu ležela ruka, tam noha, tu půl těla, tam opět bez hlavy trup. Tu vztahoval k nám mrzák svou zkrvácenou ruku a řval o pomoc, onde jiný hrabal se ve své ráně zamrzlý v bahně až po kyčle a prosil ve své zoufalosti, abychom jej dorazili. S hrůzou opustili jsme to strašné místo bídy a navrátili se do svých pustých příbytků a s pocity nejvyšší omrzelosti. Ani obyvatelé vesnic ležících poblíž bojiště ale nebyli válečných hrůz ušetřeni. Domy byly poškozeny a vypáleny, veškeré potraviny jim vojska vzala. Co nebylo uloupeno před bitvou, vyrabovali vítězové po ní. V obavách z epidemie se s pohřbíváním pospíchalo. Marně. Epidemie přišla a Kosila stejně nemilosrdně jak vojáky, tak civilní obyvatelstvo. Teprve příchod mrazů nemoci zastavil. Své si vytrpěli i obyvatelé města Brna. Pokračuje Milena Flodrová.

"Odpoledne 5. prosince začaly do Brna přijíždět první vozy s raněnými. Řada jich také přišla do Brna pěšky, což si dnes ztěží dokážeme představit. Do toho se začali mísit první zajatci. Všechny špitály, kláštery a fabriky byly plné raněných, bylo jich 30 000. Všechny léky byly vyčerpány a dokonce i ocet, za jehož máz (1,5 litru) se platilo až jeden zlatý. 3.12. byl všechen ocet pod trestem smrti rekvírován samotným velitelem města. Masa, chleba, piva byl nedostatek. Pro celé město, nemocné a vojáky bylo sehnáno jen jedenáct krav k obživě."

Bitva u Slavkova vstoupila do dějin jako Bitva tří císařů. V čele vojsk stáli opravdu osobně francouzský císař Napoleon I., ruský car Alexandr I. rakouský panovník František. Tři pomazané hlavy se ale osobně nikdy nesetkaly. Schůzka, na které bylo po bitvě dohodnuto příměří, se sice konala, ovšem ruský car, na jehož území se nebojovalo, už dříve odjel. A jaké byly důsledky bitvy? Především se zde rozhodlo o zániku Svaté říše římské národa německého. V červenci 1806 Napoleon utvořil z šestnácti německých států vazalský Rýnský spolek a prohlásil se jeho protektorem. Svatá říše římská tímto zmizela ze scény a František II. byl donucen vzdát se svého císařského titulu. Místo toho habsburskou monarchii prohlásil za císařství rakouské, sebe pak za prvního rakouských císařů a začal se podepisovat jako František I.

Foto: Martina Schneibergová