Národní knihovna získala prestižní cenu UNESCO nazvanou Paměť světa

Národní knihovna v Praze získala prestižní cenu UNESCO nazvanou Paměť světa. Její zástupci ji převezmou počátkem září v Jižní Koreji. Udělení ceny iniciovala právě Korejská republika a nazvala ji podle nejstaršího tisku z kovové sazby na světě - Čikdži - buddhistického spisu ze 14. století. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Cena má vyzvednout zásluhy v ochraně a zpřístupňování světového kulturního dědicví. Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek si jí velmi považuje. Jde o Oscara nebo Nobelovu cenu ve světě knihoven.

"Navíc je to cena nová a to, že Národní knihovna České republiky je první nositelkou, to považuji opravdu za úžasnou zprávu nejenom pro lidi, kteří tu pracovali nebo pracují, ale i pro Českou republiku jako celek."

Cenu získala Národní knihovna za digitalizaci dokumentů. V programu veřejné informační služby knihoven u nás bylo zdigitalizováno na 800 tisíc stran, z toho 80 procent tvoří rukopisy, zbytek staré tisky. Do digitální podoby byly převedeny i staré mapy.

"To je zlom, který dějiny nepamatují, protože rukopisy a nejstarší tištěné dokumenty byly léta vyhraženy pouze jednotlivým vědcům a odborníkům. Dnes jsou prostřednictvím internetu k dispozici v podstatě komukoliv,"

Zleva ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek, ministr kultury Vítězslav Jandák a senátorka Jaroslava Moserová, foto: ČTK

dodal ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Existují dvě digitální knihovny, jedna se zaměřuje na staré tisky a rukopisy, druhá na časopisy a noviny ohrožené kvůli málo kvalitnímu papíru. V projektu Kramerius, kde se noviny mikrofilmují a poté digitalizují, bylo od roku 1995 digitalizováno přes milion stran. Jak uvedl ředitel pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy Národní knihovny Adolf Knoll, problémem nejsou jen peníze, kterých do programu míří stále méně, ale i čas. Rukopisy jsou na kvalitním papíře a na jejich veškerou digitalizaci je třeba ještě 40 let. Novin ale zbývá ještě 245 milionů stran, což by při současném tempu trvalo převést na mikrofilm 240 let; kyselý papír přitom může být již za 30 let zcela zničen.

Podle Adolfa Knolla není cena jen uznáním knihovny za samotnou digitalizaci. UNESCO oceňuje, že aktivity v této oblasti přesahují hranice instituce i země; v procesu digitalizace se Národní knihovna zaměřuje i na dokumenty jiných národů.

"My jsme začali s digitalizací velmi brzy na podzim roku 1992 na žádost UNESCO, které potřebovalo do programu Paměť světa, který byl téhož roku vyhlášen, pilotní projekt. S rutinní digitalizací jsme začali v roce 1996. Protože jsme začali brzy, tak k nám jezdila řada odborníků především ze zemí střední a východní Evropy, ale i třeba z Rakouska ještě před tím, než nastartovali vlastní programy digitalizace."

Pracovníci knihovny mimo jiné pomáhali Národní a Univerzitní knihovně ve válkou poničeném Sarajevu. O prestižní cenu se Národní knihovna utkala s institucemi z Austrálie, Egypta, Indie, Kolumbie, Nikaraguy a Rwandy. Zakladatelé ceny totiž za součást paměti lidstva považují i svědectví o událostech současných. Proto jednu z nominací získal i audiovizuální archiv Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu.