Před 75 roky byla Podkarpatská Rus odstoupena Sovětskému svazu
Před 75 lety, 29. června 1945 byla Podkarpatská Rus odstoupena Sovětskému svazu. V květnu 1945 byly obnoveny hranice Československa ve stavu před mnichovskou konferencí. Už o pár dní později byla Podkarpatská Rus připojena k Sovětskému svazu.
Tyto dějinné události byly provázeny migrací 120 tisíc obyvatel do Československa. Více historik David Svoboda.
"Češi to území dokázali povznést. Jitřilo fantazii mnoha literátů a podobně, ale politicky vzato tady platí, lehce nabyl, lehce pozbyl. To území bylo jakýmsi objektem českých kalkulací. Už počátkem 20. let se objevovaly byť nepodložené zprávy o tom, že Češi údajně s Podkarpatskou Rusí nepočítají nadlouho, a že po nějakém provizoriu ji rádi odevzdají Rusku. V roce 1934 při své návštěvě Podkarpatské Rusi tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, budoucí prezident, říkal, že o osudech tohoto území je rozhodnuto na tisíc let dopředu, a že v případě potřeby ho budou Češi bránit třeba krví a železem. To řekl doslova.
Nicméně už v září 1939 Beneš říká v Londýně sovětskému zástupci Majskému, že ta otázka je vlastně otevřená a v závislosti na příštím válečném vývoji si dokáže představit, že by Podkarpatská Rus mohla jednou patřit Sovětskému svazu. Je těžké spekulovat, jestli to z úst vypustil promyšleně nebo nepromyšleně. Faktem je, že v tomto duchu pokračoval. Těch výroků od něj sověti slyšeli několik. Pochopitelně, když myš obchoduje s kobrou, tak většinou z toho obchodu vyjde lépe ta kobra. Edvard Beneš především neuvažoval jako nějaký kapitulant, byť v konečných důsledcích to vlastně jakoby dopadlo."
Podle historika Davida Svobody podléhal Beneš mnichovskému traumatu. Byl pořád strašen, že Německo vstane z trosek a bude ohrožovat své bývalé oběti. Druhým aspektem dění byla sovětská přítomnost na území Podkarpatské Rusi. V tomto projevil realismus, kdy se začal obávat i o osud Slovenska, aby také nebylo připojeno k Sovětskému svazu. S těmito plány si pohrávali slovenští komunisté.
"Připisují se i Gustávu Husákovi, ale pro Stalina to opět byla jedna z otevřených otázek. Nicméně stejně jako Podkarpatská Rus, tam vlastnictví toho území bylo strategicky cenné. O tom není sporu. Na druhou stranu je faktem, že o tuto anexi se zasazovalo mnoho sil nezávisle působících na Moskvě. Bylo to stranické ústředí v Kyjevě, tedy ukrajinští komunisté, dále místní komunisté na Podkarpatské Rusi. Byla to taková chvilková vlna určitého nadšení, že by to mohlo být řešení a završení toho snu. Ale rychle opadala."
Reakce na ztrátu území byla minimální
Zajímavé je, že reakce na ztrátu území byla minimální. Do určité míry to předpověděl v jednom ze svých projevů Emanuel Moravec, který patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem.
"Řekl, že nyní Češi uvidí právě na příkladu Podkarpatské Rusi, co jsou jejich milovaní slovanští spojenci zač. To území bylo odevzdáno se značnou lehkostí. Rušivý tón do toho vnášeli účastníci zahraničního československého vojska generála Ludvíka Svobody rusínsko-ukrajinské národnosti. Těžce a se skrývanými obavami nesli to, že měli vlastně bojovat za sovětské zájmy. Proto to bylo řešeno zdánlivě kompromisním opčním způsobem, kdy tito veteráni a jejich rodiny mohly optovat pro československé občanství. Nemuseli se tedy stát automaticky sovětskými občany. Ale víme i z těch následujících let, že sovětská strana v případě lidí, kteří se nacházeli pořád na tom podkarpatském území, velice zdlouhavě vyřizovala jejich žádosti o přesun do Čech. Kladla tomu všemožné překážky a v zásadě řadu z těchto lidí učinila nedobrovolnými sovětskými občany."
Beneš podcenil paměť sovětských diplomatů
Edvard Beneš spojil svoji kariéru s podmínkou, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích, najednou se měl zříci části území.
"On tedy říkal, my to bereme na vědomí, ale pojďme to sjednat až po válce, a takovým způsobem, aby bylo vidět, že se toho zříkáme tak nějak dobrovolně, že jsme ochotni na těch předmnichovských hranicích netrvat, ale není možné, aby to před světem působilo tak, že jsme si to území nechali uzmout jenom na základě toho, že jste ho obsadili. Beneš najednou trnul, protože viděl, že tohle se velmi neelegantně kříží s tím jeho programem obnovit předmnichovské Československo. Stalin tehdy v lednu 1945 vyslovoval jakýsi podiv a připomínal Benešovi, že to území sám iniciativně nabízel. Připomněl mu to, co Beneš možná vyslovil v jakého neopatrné euforii. Beneš podcenil paměť sovětských diplomatů."
Gottwald nabádal ke vstřícnému kroku
18. června 1945 o odstoupení jednala vláda. I když to byla hotová věc, šlo o to, do jaké míry to bude před světem vydáváno za svobodnou vůli a dohodu dvou rovnoprávných celků, uvedl historik David Svoboda.
"Na tom jednání Klement Gottwald zdůrazňoval ještě jednu věc, a sice že se mělo brzy v Moskvě rokovat i s polskými komunisty v otázce Těšínska a také Kladska. Gottwald nabádal, aby Praha v otázce Podkarpatské Rusi učinila vstřícný krok a nabídla ho iniciativně sama Moskvě tak, aby potom Moskva podpořila československou stranu v té při s polskými soudruhy. Takže zase jakási směnná mince, která měla napomoci té československé iniciativě."
"Ztrátou Podkarpatské Rusi se stal z Československa jediný spojenecký stát, který byl územně ochuzen ve prospěch jiného velkého spojence. Současně vidíme, že Stalin až do poslední chvíle nechával Prahu na pochybách, jestli se vůbec podaří stvrdit ty předmnichovské hranice i v případě těch čs.-polských hranic. I tady vlastně udržoval Beneše v nejistotě s tím, že byla otevřená možnost, že by se Poláci domohli svého. Nakonec se toho 29. června Češi sice svého domohli, a neztratili území nárokované Poláky, ale současně byla na základě té slavně vyhlášené smlouvy Podkarpatská Rus odevzdána Sovětskému svazu a ještě to na podzim toho roku stvrdilo tehdy ještě nevolené ale jmenované Národní shromáždění," dodal historik David Svoboda.
Představitelé Podkarpatské Rusi k jednání o odstoupení přizváni nebyli. Proto je tato událost občas označována jako „rusínský Mnichov". V Československu bylo v roce 1945 (podobně jako v případě názvu „Sudety") tiskovou normou Ministerstva vnitra zakázáno použít v tisku názvu „Podkarpatská Rus".
