V právní rubrice se opět budeme věnovat tématu restitucí. K vysvětlení této problematiky jsme pozvali Hynka Peroutku z advokátní kanceláře Peterka partners, který se ve své praxi zabývá soudními spory s mezinárodním prvkem.
Jsou v současnosti nějaké možnosti žádat o restituci majetku zabaveného po Únoru 1948 nebo dokonce i před ním?
"Když pominu dosud neuzavřenou otázku církevních restitucí, možnost žádat o navrácení zabaveného majetku byla upravena hlavně dvěma restitučními zákony z počátku 90. let. - zákonem o půdě a zákonem o mimosoudních rehabilitacích. Tyto zákony stanovily lhůty pro uplatnění restitučních nároků, přičemž většina z těchto lhůt uplynula do roku 1996, poslední z nich v roce 2001, a v současnosti již podle těchto zákonů nelze navrácení majetku požadovat. Existují nicméně dva specifické zákony, podle nichž lze i v současnosti žádat o restituci majetku nebo o odškodnění za něj, a to čerstvě přijatý zákon č. 212/2009, který upravuje odškodnění českých občanů za nemovitý majetek, který zanechali na Podkarpatské Rusi při jejím postoupení Sovětskému svazu, a zejména zákon č. 212/2000 Sb. o zmírnění některých křivd způsobených holocaustem. V případě nemovitého majetku zanechaného na Podkarpatské Rusi uplyne lhůta 31.12.2012. V případě zákona o zmírnění některých křivd holocaustu žádná lhůta pro uplatnění restitučních nároků stanovena není."
A kdo může o tyto restituce žádat?
Podkarpatská Rus
"V případě zákona upravujícího odškodnění za nemovitosti zanechané na Podkarpatské Rusi pouze občané České republiky, stejně jako tomu bylo v případech hlavních restitučních zákonů z 90. let. Jsme v zahraničním vysílání sledovaném krajany v cizině, takže může být zajímavé zmínit, že Výbor OSN pro lidská práva se opakovaně vyjádřil, že podmínka českého občanství je diskriminační a je v rozporu se závazky České republiky obsaženými v Paktu OSN o občanských a politických právech a vyzval český stát k jejímu odstranění. Výbor OSN však nemá žádné donucovací nástroje, aby svá stanoviska prosadil, a tak se jimi český stát neřídí. Tuto svou pozici stát opírá i dosavadní rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, který podmínku občanství za diskriminační neshledává. Tento problém se dotýkal a dotýká hlavně krajanů, kteří emigrovali do Spojených států amerických a přijetím amerického občanství automaticky přišli o československé, aniž to většinou věděli. Takže jediným zákonem, který neváže restituční nároky na podmínku českého občanství, je zákon o zmírnění některých křivd způsobených holocaustem, na jehož základě se lze domáhat vrácení uměleckých děl, která jsou v současnosti ve vlastnictví českého státu. Ačkoliv by název mohl napovídat, že se zákon týká pouze židovského majetku, není tomu tak. Zákon totiž umožňuje navrátit umělecká díla, o nějž původní vlastníci přišli za 2. světové války pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. Pod pojmem uměleckého díla lze chápat nejen obrazy nebo sochy apod., ale existují i výklady, že uměleckým dílem může být i nemovitost, pokud má charakter architektonického díla (tj. pokud je postavená podle originálního tvůrčího projektu). Takže dopady toho zákona mohou být širší, než se na první pohled zdá."
