Před 30 lety začal platit restituční zákon. Spory o majetek se vedou dodnes
Restituce se staly jedním z výrazných prvků transformace českého hospodářství po roce 1989. Zákon měl zmírnit majetkové křivdy, kterých se dopustil komunistický režim.
V Česku se termínem restituce označuje navrácení znárodněného nebo konfiskovaného majetku bývalým soukromým vlastníkům, církvím a jiným institucím od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Například nemovitosti, o které přišli kvůli emigraci, případně následkem vyvlastnění bez náhrady, znárodnění v rozporu s dobovými předpisy nebo podle kupní či darovací smlouvy uzavřené za nápadně nevýhodných podmínek. Vydat jim je měl nejen stát, ale také lidé, kteří je od státu během let koupili.
Navracení majetku v restitucích po roce 1989 ale často vyústilo i v mnohaleté soudní spory, některé z nich trvají dodnes.
Vracení majetku komplikovala například krajanům nutnost mít v Československu, potažmo v České republice trvalý pobyt. Tuto podmínku v roce 1994 zrušil Ústavní soud. Zůstala ale ta, podle které platila nutnost českého občanství.
V restitučních sporech přitom jde častěji než o současné občanství žadatele o to, zda měl on či jeho předci československé občanství v době, kdy byl majetek zabaven. Až u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku skončil v roce 2002 restituční spor rodin Gratzingerů o dům v Liberci a Polacků o rekreační chatu v Pyšelích. České úřady jim odmítly vyhovět, protože žadatelé měli pouze americké občanství. Velký senát štrasburského soudu stížnost zamítl s tím, že podmínka občanství není z hlediska úmluvy o lidských právech závadná.
Otázka státního občanství hrála důležitou roli také v případě potomka jednoho z nejznámějších českých šlechtických rodů Františka Oldřicha Kinského. Ten usiloval o navrácení rodového majetku v odhadované hodnotě až 40 miliard korun. V roce 2001 mu matrika v Praze 1 vydala osvědčení o českém státním občanství, ministerstvo vnitra ale v únoru 2004 rozhodlo, že osvědčení je neplatné. Městský soud v Praze ale v lednu 2007 rozhodnutí vnitra zrušil, a Kinský tak zůstal českým občanem.
Až k Ústavnímu soudu se dostal spor, v němž hrála důležitou roli otázka československého občanství hraběte Huga Salma. Člena rodiny, která byla do druhé světové války jedním z nejzámožnějších rodů na Blanensku. V roce 1997 sice pražský městský soud uznal, že Salm po válce získal osvědčení o zachování československého občanství, zemřel však dříve, než mu bylo uděleno. O pět let později ale tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross rozhodl opačně a podobně postupoval i Nejvyšší správní soud.
V srpnu 2005 sice verdikt ministerstva zrušil Ústavní soud, na jaře 2006 ministerstvo vnitra svůj zamítavý verdikt zopakovalo a osvědčení zpětně odebralo. Restituce se tak zastavily. Jde o šest tisíc hektarů pozemků, lesů a zámek v Rájci nad Svitavou. Salmové nyní čekají na další rozhodnutí Ústavního soudu o další z řady stížností.
Ústavní soud zasahoval do restitučního zákona několikrát
Například v březnu 1999 zrušil část zákona o mimosoudních rehabilitacích, a umožnil tak restituovat i národní kulturní památky. Potomkům původních majitelů tak byl například vydán Lobkovický palác v Praze na Hradčanech.
K nejúspěšnějším restituentům patří Colloredo-Mansfeldové, kteří kromě zámku v Dobříši na Příbramsku získali na 17 tisíc hektarů půdy. Původně rodu ve vleklém sporu připadl i zámek Opočno na Rychnovsku, ale po odmítavém rozhodnutí ústavních soudců byla památka ponechána ve vlastnictví státu. Stále ovšem pokračuje spor o mobiliář zámku, o jeho znovuotevření rozhodl Ústavní soud v roce 2020.
