9) Ostrov lidových krojů. Jediné muzeum, které nabízí kroje z celé republiky. Unikátem jsou kroje zdobené rybími šupinami
Největší soukromou sbírku historických lidových krojů najdete v Ostrově. Jsou tu kroje bohaté i jednoduché, a dokonce kroje zdobené rybími šupinami.
"Ostrov je malinká vesnička. Ale Ostrovů je v České republice 27. Lidi nás často hledají, a přijedou do jiného Ostrova, než je ten náš," připomněl majitel muzea Jan Mičánek.
Pokud tedy budete muzeum hledat, jedná se o Ostrov severovýchodně od Zruče nad Sázavou.
Unikátní expozice je první veřejnou prezentací všech krojových oblastí České republiky. Lidový kroj byl historickým oděvem venkovanů, který se postupně přeměňoval na oblečení pracovní, sváteční a obřadní. V různých podobách se vyskytuje po celé Evropě.
První mapa krojových oblastí Česka
Chloubou muzea Ostrov lidových krojů je podrobná mapa krojových oblastí Česka.
"Ukázalo se, že takovou mapu nikdy nikdo neudělal. Vytvořili jsme ji sami s velkým podílem externích spolupracovníků, etnografů a literatury. Tři čtvrtě roku jsme malovali mapu 124 krojových oblastí. Doplnili jsme ji i mapou odkládání krojů, tzn. zániku krojů. Rozhodujícím datem bylo pro lidové kraje zrušení poddanství v roce 1848. Vesničané získali možnost zúčastnit se trhů ve městě, a začali se za svoje kroje stydět. Když přišli v tom svém regionálním oděvu do města, tak byli za burany. To byl proces trvající dvě století, během nichž postupně na našem venkově kroje zanikaly a přestávaly se nosit."
Nejdéle se kroj udržel v západních Čechách, v některých částech území osídlených Němci a na jihovýchodní Moravě.
Prvním impulzem pro vytvoření muzea krojů byla možnost získat první větší sbírku. Muzeum jako jediné v Česku dnes představuje lidové oděvy všech zdejších regionů, včetně moravských Charvátů a slezských Poláků.
"Máme asi 260 kompletních lidových krojů na figurínách plus doprovodné exponáty jako například boty. Máme tu přes 100 párů krojové obuvi, ale i věci, které máme spíš pro radost, jako jsou panenky v krojích. Základem jsou čtyři velké soukromé sbírky, které se nám povedlo získat," zavzpomínal na začátky muzea Jan Mičánek.
Děti se nosily k oltáři v úvodnici
Mezi krásné kroje patří lidové oblečení z oblasti Hané. Stejně jako byla bohatá Haná, byly bohaté i kroje. Dokonce byly vyšívané zlatou nití. Jejich součástí byla i tzv. úvodnice, což byl pás látky.
"Úvodnice je pruh plátna, který sloužil k rituálům. Často ji dostávala nevěsta od své tchýně. Úvod je rituální úkon, kdy žena přináší novorozence k oltáři. Možná, že tento rituál sahá až do pohanské historie. V Čechách se s tím nesetkáte, ale na Moravě, v Polsku, a na Slovensku ano. Dámy úvodnici nosily při svátečních příležitostech a odnesly v ní ke křtu všechny děti."
Hanácké kroje si prohlížela i návštěvnice z Olomoucka, která jako mladá kroje i nosila.
"Jsem u vytržení, protože jsem nečekala, že tu bude tolik krojů a podrobností. Opravdu je to vzácná věc, kterou jsem ještě neviděla. O národopis se zajímám, pocházím z vesnice. Narodila jsem se na Hané. Tento kroj, co má na sobě ta holčička, takový jsem měla, když jsem byla malá. Ušila mi ho sestřenice a nosila jsem ho na slavnostní příležitosti, průvody a hody. Ale moc se kroj už nenosil. V našem kraji se kroj nenosil už 150 let."
Blatské kroje jsou vyšívané rybími šupinami
Velmi zajímavé jsou i blatské kroje. Jsou vyšívané barevnými korálky. Když vezmete do ruky šátek, váží skoro tři kila.
"Zajímavé jsou výzdoby rybími šupinami. U mladších krojů na Blatsku a Třeboňsku to bylo typické. Vzali kapří šupiny, vyčistili je sodou, vyžehlili a stříhali z nich ozdoby. Bylo to i z jiných šupin. Máme tu i měšec zdobený šupinami, a to určitě nejsou kapří šupiny."
Každý kraj má své zvláštnosti. Na Táborsku byly součástí krojů prolamované krajky. Nápadným znakem kyjovského kroje jsou límce. Říká se jim obojky. Je pro ně charakteristická kontrastní černá výšivka na bílém podkladě. Nádherný je i horňácký kroj, dodal Jan Mičánek.
"Kroj není vycpaný spodničkami. Ukazuje přirozenou siluetu ženské postavy. Charakteristické pro Horňácko jsou oranžové sukně. To je poslední typický pozůstatek, je to konopné plátno barvené šafránem."
Horňácké kroje jsou tkané speciální technikou, které se říká činovati a tento vzor je na části kroje, které bychom dnes řekli kombiné.
"Je to vytkávání vzorů, které vypadají jako výšivky. Je to vidět třeba na spodním prádle. Horňačky mají krátké živůtky a mezi živůtkem a sukní je místo, kdy je vidět spodní prádlo. To místo je vytkávané tím činovati."
V současnosti se na Horňácku věnují tkaní touto technikou dva výrobci.
Restaurátorky pracovaly na krojích dva roky
Drtivá většina lidových krojů, které najdete v muzeu, je z 19 století a z první poloviny století dvacátého. Většina z nich prošla restaurováním. Málokdo si podle Jana Mičánka dokáže představit tu spoustu hodin náročné práce.
"Podařilo se nám vybudovat celý tým restaurátorek. Je to pět dam, které na tom pracovaly přes dva roky. Vše jsme konzultovali s profesionálními restaurátorkami a jedna z nich ukazovala, jak vypadá ten postup."
Jednou z restaurátorek je Alena Hanousková, která přiznává, že opravování krojů je velmi pracné.
"Ty kroje byly většinou ve špatném stavu, protože byly v nějakých bednách, často na půdách. Když třeba byla na nějaké košili našita krajka, tak se musela odpárat, košile se musela vyprat, vybělit. Bělily jsme na trávě jako za starých časů. Pak jsme škrobily, krajka se znovu musela našít. Na krojích chyběly korálky. Hodně se spravovaly čepce. Lecos bylo potřeba došít. Na to je výborná Míla, velmi šikovná švadlena."
Jak dodal Jan Mičánek, v muzeu jsou i předměty, které sloužily ke zpracování textilních surovin, předení a tkaní. Návštěvníci tu najdou i doprovodnou sbírku šátků i krajek s ukázkou jejich výroby, dále stuhy, čepce, sbírku knoflíků nebo panenek v krojích.
