Kamil Lhoták a jeho báječný svět
Před sto deseti lety se narodil autor obrazů a obrázků krajin a zákoutí plných balonů, létajících strojů, motocyklů, velocipedů a automobilů.
Malíř, ilustrátor a spisovatel Kamil Lhoták patří k autorům, jehož obrazy i knižní ilustrace poznáte na první pohled, zrovna tak jako obrázky Josefa Lady. Jako samouk hledal náměty na závodních drahách v Paříži i v ohradách a zákoutích pražské periferie. Jeho nezaměnitelný rukopis poznáte i v mnoha portrétech.
Přátelství s Adolfem Branaldem
Adolf Branald, který se už po válce proslavil svými romány Severní nádraží a Lazaretní vlak z doby povstání proti nacistům, chtěl napsat knihu o průkopnících automobilismu v Čechách. Když se s tím svěřil svému známému, spisovateli Františku Pilařovi, tak se dozvěděl, že jediný, kdo ho může zasvětit do světa počátků motoristické epochy je Kamil Lhoták. A tak se dali dohromady. Oba brzy seznali, že jejich setkání mělo osudovou dimenzi. Branaldův otec a Kamilova maminka se před mnoha lety spolu potkávali na divadelní scéně. Kamil Lhoták k tomu tehdy řekl: „Takže naše přátelství bylo už prenatální.“ Otcové se jim narodili ve stejném roce 1880. Měli stejný smysl pro humor a v kavárně Slavia vymýšleli různé blbiny. Slavnou se stala jejich hláška, že Asie začíná za Negrelliho viaduktem. A tady se také dohodli na svém společném díle.
Dědeček automobil
Adolf Branald dopsal svůj román v roce 1954 s velkou pomocí Kamila Lhotáka. Ten se také pochopitelně ujal i ilustrace této knihy. Sám považoval sérii šestnácti celostránkových obrázků za nejzdařilejší ve své tvorbě. Ale Lhotákův podíl na realizaci filmu se stejným názvem, kterého se ujal režisér Alfréd Radok byl mnohem větší. Adolf Branald jej popisuje ve své knize Můj přítel Kamil. Jeho zásluhy shrnul jako Den Nanebevstoupení K. Lhotáka. Malíř znal dobře prostředí motocyklových a automobilových veteránů a za pouhé tři měsíce dokázal pro historický film sehnal několik desítek strojů z období po roce 1900. A dokázal zajistit i jejich uvedení do provozního stavu. Všichni ti automobiloví dědečkové v tomto filmu skutečně jezdí. Na jejich resistuci se i přímo podílel, protože je miloval. Sám vlastnil starší anglický motocykl značky Scott a veteránům rozuměl jako málokdo. Protože v polovině padesátých let bylo nemyslitelné, že by se natáčelo podle scénáře ve Francii, Kamil Lhoták vybíral místa vhodná pro natáčení. Scény z Bouloňského lesíka se natáčely v pražské Stromovce, některé pařížské ulice nahradily uličky Starého města. A ještě navrhoval pro herce dobové kostýmy.
Lhotákovy portréty
Nejčastějším modelem jeho portrétní tvorby byla Manka Haštabová, kterou zvěčnil více než dvacetkrát. Manka byla tělesně postižená. Narodila se bez levé ruky a Lhoták ji poznal jako děvče v Jedličkově ústavu na pražském Vyšehradě. Série se jmenovala Dcera velkoměsta a jeden z prvních obrazů Manky prý v Paříži na výstavě českého umění obdivoval i Pablo Picasso. Během doby, co ji maloval se podle Branalda z ošklivého káčátka stala hezká mladá žena a Lhoták říkal, že jejími portréty adoruje ženskou krásu. Často také maloval své přátele, například filmového výtvarníka Jiřího Trnku. Trnkův soused z Kampy, herec Jan Werich ho požádal, aby namaloval podobiznu jeho dcery Jany.
Velmi známý je portrét zakladatele Skupiny 42, kam Lhoták patřil, Jindřicha Chalupeckého. Tento teoretik umění na Lhotákově obraze sedí v obleku na zemi a kolem něho jsou pohozeny krabičky od tabáku a cigaret. I do svých portrétů dostával urbanistické prvky, reklamní nápisy na zdech a výrazné barevné prvky. Lhoták si deset let dopisoval s francouzskou malířkou Aimée Rapin. Ač se s ní nikdy nesetkal, o jejím životě věděl dost. Tato žena se narodila bez rukou a mohla tvořit jenom pomocí prstů na levé noze. I tak namalovala několik set podobizen. Imponovala mu i tím, že osobně poznala jeho oblíbeného umělce Toulousse Lautrecca. Podle fotografie i jí věnoval další portrét. V roce 1961 Lhoták potkává po desítkách let další ze svých osudových žen. Je to tatáž Anička, kterou si nakreslil jako osmiletý kdysi dávno tužkou do školního sešitu. Teď se mu stala partnerkou a věrnou pomocnicí, která na jeho plátnech vystřídala Manku Haštabovou. Ta na konci padesátých let z Lhotákovy tvorby definitivně mizí.
Magická krajina v obrazech Kamila Lhotáka
Malíř od dětství miloval krajinu vrchů Českého středohoří mezi Louny a Lovosicemi, kam jezdil na prázdniny. Krajinu, kterou před ním úchvatně zachytil Emil Fila ve svém díle po druhé světové válce. Zvláště mu učaroval nevysoký vrch Číčov, který opakovaně zobrazoval na svých plátnech.
Jezdíval sem od mládí na sportovním kole z Prahy, a když dorazil k Číčovu, sedl někde na kámen a „díval se a koukal, až mu oči přecházely.“ Říkal, že musí do krajiny duchovně proniknout, zmocnit se jí srdcem a obejmout ji v náručí. Rozpustit se v té krajině jako se kostka cukru rozpustí v šálku kávy. Byl krajinář, který nikdy v terénu nemaloval. Tímto imaginativním způsobem se mu krajina v okolí Číčova přeměnila do podoby Irska, kde nikdy nebyl, ale jehož podobu si vysnil. Adolf Branald později vzpomínal, že když po letech přiletěl na malé irské letiště Shanonn, „najednou stál ve Lhotákových irských pastvinách.“ Tématickou řadu Lhoták nazval Zelené Irsko. V největším obraze této řady - Krajina - umístil do irské zeleně jako svou imaginaci červený míč a stan. Samozřejmě, že ani Lhoták, jako krajinář, nezapomněl na své automobily a balony. Za všechny obrazy můžeme uvést Krajinu s automobilem Samson. Lhoták namaloval stovky krajin a ze všech vykukovaly industriální a technické barevné prvky. Když v roce 1990 zemřel, urnu s malířovým popelem rozprášil jeho syn Kamil z milovaného vrchu Číčov nedaleko Loun. Přesně, jak si to Kamil Lhoták přál.
Kamil Lhoták jako ilustrátor a výtvarník
Styl a malování obrazů jakoby dětskýma očima Lhotáka přímo předurčovaly, aby ilustroval literaturu pro mladé čtenáře. Profesor František Holešovský o něm napsal, že dosáhl harmonické konfrontace dětského věku s dospělostí. Dnešním dospělým a seniorům v dětství zcela jistě prošly rukama tituly s obrázky, které jim na dlouho utkvěly v paměti. Především romány Marka Twaina o Tomu Sawyerovi a jeho příteli Huckleberry Finnovi. Anebo když v KOD (Knižnice odvahy a dobrodružství) začala vycházet série románů anglického spisovatele Arthura Ransoma odehrávající se v kouzelné jezerní krajině na severu Anglie (Lake District). Romány Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky, nebo Zamrzlá loď kapitána Flinta hltali děti i dospělí. Říkalo se, že za Kamilem Lhotákem přicházeli sami literáti s prosbou, aby jejich díla ilustroval. Prý Lhoták na přebalu, nebo na titulní straně výrazně zvedal zájem čtenářů. Lhoták také několik knížek pro děti sám napsal. Velmi úspěšné byly encyklopedické tituly Kolo, motocykl, automobil a Z dějin ponorky, torpéda a potápěcích přístrojů. Proslul také jako filmový výtvarník. Na filmech určených převážně mladým divákům nejčastěji spolupracoval s režisérem a scénáristou Jiřím Brdečkou. Šlo například o snímky Závodník, Vzducholoď a láska, Člověk pod vodou a výtvarně velmi zdařilý film Hra o naftu.
V příspěvku byly použity ukázky z knihy Kamil Lhoták a kniha, Jan Dvořák, Robert Hédervári a kol., nakladatelství Vltavín a z knihy Kamil Lhoták - Umělecké profily, František Dvořák, nakladatelství Odeon.
