Od ochrany přírody k podpoře místních komunit – Češi pomáhají v Gruzii už více než deset let
Péče o přírodní bohatství, rozvoj turismu nebo rozvoj alternativních sociálních služeb – to je jen několik příkladů rozvojové spolupráce, které Česká republika v současné době poskytuje v Gruzii.
Barbara Džabanišvili žije v odlehlé horské vesnici Tkiliana v chráněné krajinné oblasti Pšav-Chevsureti v údolí řeky Aragvi. Spolu se svou početnou rodinou tady provozuje malý penzion. Barbara je jednou z mnoha místních lidí, kteří využili grantu od místní akční skupiny Aragvi. Jde o iniciativu české neziskové organizace Člověk v tísni, jejímž cílem je zlepšit socioekonomickou situaci místních obyvatel, mimo jiné právě rozvojem turismu.
Penzion Midamo leží v malebném údolí řeky Aragvi, a o jeho chod se Barbara stará spolu se svými rodiči a devíti sourozenci. Zatímco rodiče mají na starost dopravu a vaření, Barbara a její dospělý bratr se starají o hosty.
Grant z projektu „Udržitelný rozvoj komunit v Aragvi“ umožnil rodině nakoupit nový nábytek a vybavení, ale také absolvovat různá školení. Barbara Džabanišvili doufá, že do jejich penzionu brzy začnou jezdit nejen turisté z Gruzie, ale i ze zahraničí. Do budoucna by chtěli svoje podnikání dále rozšířit, například si pořídit koně a nabízet vyjížďky po okolí.
Malebná hornatá oblast Aragvi má díky unikátní přírodní krajině velký turistický potenciál, který se však doposud nedaří plně využívat. Právě místní akční skupina a dílčí granty jsou jedním z nástrojů, jak přispět k udržitelnému rozvoji regionu a zapojit do něj lokální obyvatelstvo.
Ramazi Čičinadze, komunikační pracovník gruzínské pobočky organizace Člověka v tísni, která v zemi dlouhodobě působí, vysvětluje, jak taková pomoc funguje v praxi:
„Místní skupina Aragvi se sestává z lidí, kteří v tomto regionu žijí. Právě oni mají za úkol definovat priority, které je potřeba rozvíjet. Skupina například rozhodne, že je třeba vytvořit zázemí nebo ubytování pro turisty, a proto vypíše grant na podporu turismu a rozvoje turistických ubytoven. Lidé pak přijdou s nabídkou aktivit a komise složená z různých expertů na základě předem stanovených priorit vybere, komu grant udělí.“
Místní akční skupina Aragvi byla založena v roce 2020 a dodnes podpořila už téměř stovku různých iniciativ, včetně výše zmíněného penzionu Midamo v horské vesničce Tkiliana. Podle Ramaze Čičinadzeho mají právě takové aktivity největší dopad na život místních lidí:
„Místní akční skupiny jsou v Gruzii obecně poměrně důležitým nástrojem regionálního rozvoje. První místní akční skupina byla založena organizací Člověk v tísni v Kazbegi a měla velký úspěch. Poté vznikly další místní akční skupiny, které založily i jiné organizace. Jedná se o tzv. strategii zdola nahoru. Hlavní myšlenkou takového přístupu je, že právě lidé, kteří v regionu žijí, nejlépe vědí, co potřebují. Tito lidé tedy definují priority a vypracovávají strategie. Je to skutečně účinný nástroj pro rozvoj regionu.“
Začalo to poválečnou humanitární pomocí
Česká rozvojová spolupráce má v Gruzii dlouholetou tradici a zdaleka se neomezuje jenom na projekty komunitního rozvoje. Češi začali v největší kavkazské zemi pomáhat už v roce 2009, v návaznosti na ozbrojený konflikt s Ruskem, vysvětluje projektová manažerka České rozvojové agentury Petra Mojžíšová:
„Rozvojová pomoc v Gruzii začala jako humanitární spolupráce, v rámci obnovy země po válečném konfliktu. A díky tomu, že už byla spolupráce navázaná, stala se Gruzie jednou z prioritní zemí. To bylo v letech 2010 až 2017. Od roku 2018 je Gruzie takzvaně programovou zemí. To znamená, že máme vypracovaný koncepční dokument, ve kterém jsou stanovené určité priority, ve kterých chce Česká republika s Gruzií spolupracovat a předávat jí svoje know-how.“
Podle Petry Mojžíšové funguje česká spolupráce ve srovnání s jinými zeměmi velmi dobře, a to nejen díky dlouhodobému partnerství obou zemí:
„V Gruzii je nastavený poměrně transparentní způsob státní správy a nedochází tam k perzekuci nevládních organizací. O tom například svědčí i to, že naše organizace, jako je Charita nebo Člověk v tísni, tam mají síťové pobočky, ve kterých zaměstnávají místní lidi, a jsou schopni tím pádem dosáhnout mnohem dál.“
Gruzie je v současné době jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, přesto se však největší karpatská země potýká s celou řadou problémů. Patří mezi ně například nedostatečná dostupnost zdravotních a sociálních služeb nebo nízká produktivita zemědělství.
Z toho také vyplývají priority české rozvojové spolupráce, která se momentálně zaměřuje na tři oblasti: inkluzivní sociální rozvoj, zemědělství a rozvoj venkova a řádná demokratická správa věcí veřejných, vysvětluje Petra Mojžíšová.
„Ve zdravotnictví jsme se například zaměřovali na děti, které trpí autismem. Stanovovali jsme standardy, které určovaly, jak s takovými dětmi pracovat. Podařilo se nám to velmi dobře zvládnout, v některých případech možná i lépe, než u nás.
V zemědělství a rozvoji venkova jsme se věnovali včelařství, které je nezbytnou součástí příjmů malých zemědělců. A v řádné veřejné správě bych zmínila například projekt, který měl za cíl zvýšit kapacitu a efektivitu gruzínské kynologické služby.
Naše celní správa měla s celní správou Gruzie projekt, který jim dodával psy, které pak vycvičili a naučili vyhledávat na hranicích zakázané látky.“
Gruzie, svou rozlohou jen o něco málo menší než Česká Republika, je země s bohatou kulturou a rozmanitým přírodním bohatstvím. A právě ochrana přírody je jednou z oblastí, na kterou se česká rozvojová spolupráce dlouhodobě zaměřuje.
Chráněná krajinná oblast v Aragvi
V regionu Aragvi momentálně probíhá i projekt, jehož cílem je zajištění udržitelné správy nově vzniklé chráněné krajinné oblasti. Michael Hošek ze Správy Krkonošského národního parku, která projekt realizuje, vytváří spolu se svými českými a gruzínskými plán péče o tuto unikátní přírodní krajinu:
„Chráněná krajinná oblast má výhodu v tom, že je sice založená státem, nicméně správa závisí na konkrétním okrese. Gruzie je stát zajímavý tím, že se skládá z mnoha etik, která na rozdíl od naší společnosti jsou opravdu rozdílná tradicemi, kuchyní i dalšími zvyklostmi. Jejich identita je v tomto velmi silná a CHKO je nástroj, který z našeho pohledu pomáhá jednotlivým komunitám navracet kompetence ke správě vlastního území. A zdaleka to není jen ochrana přírody.“
Michael Hošek pracuje na rozvojových projektech pro Gruzii více než deset let. V minulosti už podobný plán péče vypracoval pro oblast Tušeti, která se nachází na severu země na hranicích s Čečenskem.
Do odlehlé a kdysi téměř neznámé oblasti dnes jezdí tisíce turistů ročně, a to i díky Čechům, kteří v oblasti vybudovali síť značených turistických tras.
Když projektové aktivity v Tušeti v roce 2018 skončily, oslovilo Hoška a jeho kolegy gruzínské ministerstvo životního prostředí s prosbou, zda by podobný plán nevytvořili i pro oblast Aragvi.
Přestože se jeho tým skládá především z expertů na ochranu přírody, podle Hoška má připravovaný dokument mnohem širší záběr:
„Je to jakýsi „masterplan“ pro to území. To znamená, že tam kombinujete nejenom, že něco chráníte, ale zároveň i rozvoj turistického ruchu a přiměřené kompetence pro udržitelné užívání území místní komunitou, a to co nejvíce tradičním způsobem. S tím samozřejmě souvisí územní rozvoj, především z hlediska zastavěnosti jednotlivých obcí. Takže jde o velmi komplexní dokument.“
Kromě odborníků z Krkonošského národního parku v Aragvi působí i experti z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem, kteří tu realizují projekt zaměřený na udržitelné lesnictví. Jedním z nich je i lesník Tadeáš Štěrba.
„Lesy v Gruzii jsou obecně velmi pestré. Oblast Aragvi je konkrétně zajímavá tím, že se tu lesy nápadně podobají těm našim. Je tam celá řada společných druhů, jaké potkáváme u nás v Evropě, například habr nebo některé druhy javorů a jilmů. Je tu celá řada analogií, se kterými se potkáváme i v našich doubravách nebo bučinách.“
Rozsáhlé lesy jsou zdrojem obživy a otopu pro místní obyvatelstvo, ale hrají také zásadní roli při tlumení dopadu klimatických změn, vysvětluje Štěrba.
„Lesy v Gruzii doposud neměly žádný lesní hospodářský plán. Ne že by to vyloženě vadilo, ale předpokládá se, že tlak na přírodní zdroje se bude v Gruzii zvyšovat tak, jak se to děje po celém světě. Tím, že byla vyhlášena nová CHKO, vznikl ucelený balík spolupráce pro její trvale udržitelný rozvoj. Jeho smyslem je, aby jednotlivé aktivity nebyly roztříštěné a aby zahraniční spolupráce měla smysl.“
Od začátku svého působení v Gruzii podpořila Česká rozvojová agentura na několik desítek projektů (jen v současnosti jich běží asi desítka) a podle její projektové manažerky Petry Mojžíšové byla velká většina z nich navzdory omezenému rozpočtu velmi úspěšná. Podle ní za to vděčí mimo jiné i kulturní spřízněnosti mezi oběma národy:
„Myslím si, že Gruzínci nás mají rádi a my máme rádi je. I to je důvod, proč se ty projekty daří. Navíc je to krásná země a myslím si, že kdokoliv tam přijede z českých realizátorů, chce se tam vrátit, protože pracovat v Gruzii je hezké. Udržitelnost je pro nás jeden z nejdůležitějších atributů celého projektu. Chceme, aby tam po nás něco zůstalo, aby to fungovalo i po našem odchodu. A myslím si, že se to daří.“