Julia Melnyk: Chci ukrajinský berezeň a ne ruský mart. Do Česka přišla s jediným cílem. Zachránit děti
Do Prahy přijela Julia Melnyk v květnu. Děti přijely později, když se v jejich městě střílelo na strategická zařízení, nefungoval internet a topení.
"Válka se samozřejmě dotkla všech,“ říká Julia Melnyk, učitelka angličtiny z Rovna. Pro sebe a své děti našla útočiště v ubytovně pro uprchlíky v Praze. Do Česka přišla s jediným cílem: zachránit životy svých dětí.
Život na Krymu byl neúnosný
Před zahájením invaze ruských vojsk na Ukrajinu žila dlouhou dobu na Krymu, kam se přestěhovala půl roku před ilegální anexií ukrajinského poloostrova Ruskem. Její rodina odmítla požádat o ruský pas. Nakonec, když byla situace neúnosná, se vrátili na Ukrajinu do Rovna. Tam přišli v roce 2021 a v roce 2022 začala válka.
"Životní podmínky po připojení Krymu k Rusku nebyly příliš dobré. A teď, když jsem v České republice, si nedokážu představit, jaké to je vrátit se do Rovného. Je to stejná noční můra, která byla na Jaltě. Nechci, aby Rusko bylo v Rovném, chci, aby tam byl berezeň (březen) a ne ruský mart, aby byl kviteň (duben) a ne ruský aprel, a tak dále.
Na Krymu byl náš syn uvězněn za to, že něco sdílel na facebooku. Z první ruky tak vím, co je FSB (Federální služba bezpečnosti), nebudu to rozvádět. Znám život pod ruskou nadvládou. Budeme muset nabrat sílu a něco s tím udělat. Život v „ruském“ Rovném je pro mě nereálný. Doufám, že naše Ukrajina zůstane Ukrajinou."
Pamatujete si začátek invaze? Jak to ten den všechno bylo?
"V Rovném bydlíme blízko letiště, takže si vše dokonale pamatuji. Měla jsem jedinou myšlenku: zachránit životy dětí. Nic jiného mě nezajímalo. Pochopila jsem, že tahle válka bude na dlouho. Chtěla jsem, aby děti někam šly a tohle neviděly. Jak to bude pokračovat, nikdo neví."
Byl váš manžel povolán do pravidelné armády nebo je v teritoriální obraně?
"Už je ve válce."
Šel sám, nebo dostal povolávací rozkaz?
"Šel dobrovolně. V květnu byl převezený na vojenskou evidenční a náborovou kancelář. Teď naplno bojuje a chrání naše zemi, aby se jeho děti co nejdříve vrátily domů."
Je kolem vás mnoho obětí?
"Jeden soused, mladý chlapec, byl vyhozen do povětří minou v Doněcku. Naše ulice v Rovném po něm byla pojmenována. V Oděse vyprávěli o dívce, která byla celou dobu v Polsku, ale moc chtěla domů. Když se vrátila, došlo v Oděse k ostřelování, a ona zemřela. Znám dívky z Mariupolu, bydlí teď u nás. Jejich rodiče podporují Rusko, jsou spokojení s tím, co se děje, hádají se s dcerami. Situace jsou různé, lidé jsou různí."
A jak je to ve vaší rodině?
"V Rusku žádné příbuzné nemáme a doufám, že ani nebudeme. Rusy neuznáváme, ale s přáteli, kteří zůstali na Krymu, komunikujeme neutrálně, bavíme se o životě. Máme tam kmotry. Oni samozřejmě hájí svůj názor, my hájíme svůj, ale i tak se snažíme udržovat mezilidské vztahy."
