"Havel byl džentlmen", říká americký bankéř John Kotouc
John F. Kotouc je spoluředitelem a členem správní rady Americké národní banky pro středozápadní region Spojených států. Pochází z rodiny českých imigrantů, kteří se přestěhovali do Nebrasky
John F. Kotouč je významným bankéřem, ale zároveň je členem spolku American Friends of Czech Republic. A právě o činnosti této organizace a ajích cílech jsme si s ním při jeho nedávné návštěvě Radio Prague International povídali.
Je to nejvýznamnější česká organizace ve Spojených státech. Je pro nás důležité, aby měli Američané dobré vztahy s Čechy a naopak, takže se snažíme v případě potřeby fungovat i jako prostředníci. Nejsme oficiální vládní organizace, ale spíše čistě soukromá charitativní nadace.
Kolik máte členů a jsou to lidé s českým původem, nebo to může být kdokoli?
Většinou jsou to lidé s vazbou na Českou republiku. To znamená, že například Norman Eisen [bývalý velvyslanec Spojených států v České republice] není podle mě Čech, ale je také ve správní radě." [Poznámka redakce: Matka Normana Eisena je židovského původu z bývalého Československa]
A jak velká je tato organizace?
Ve správní radě je asi 25 členů.
O Česko se evidentně velmi zajímáte a stále máte k této zemi vazby, i když jste už čtvrtou generací Čechů. Mohl byste nám tedy říct něco o své rodině a o tom, proč se k této zemi cítíte stále blízko?
Je to možná mnohem víc než čtvrtá generace Čechů. Svou rodinu jsem vystopoval až do roku 1600. Měl jsem české prarodiče a dědečkovi tři bratři spolu jedli v neděli v jedné domácnosti. To víte, kysané zelí, knedlíky a většinou kachna nebo něco podobného. Seděl jsem jim u nohou a poslouchal jejich vyprávění o době, kdy žili v Čechách. To na mě udělalo velký dojem.
Můj dědeček byl velmi vzdělaný chlap - absolvent University of Nebraska, básník, státník a bankéř. V minulosti byl zvolen do [nebraských] jednokomorových a dvoukomorových zákonodárných sborů, takže jsem měl hodně kontaktů s lidmi, kteří byli Češi v Nebrasce od velmi raného věku, a myslím, že to na mě udělalo velmi dobrý dojem. Rodina mé babičky byla také z Čech.
Mluvil jste se svou rodinou česky?
Někdy určitě něco v češtině zaznělo, ale byly to spíše příběhy. Já vyrůstal na příbězích o Janu Žižkovi a o bibli ukryté ve včelím úlu, protože bylo nelegální ji vlastnit, když byla psaná v češtině. Tenhle příběh jsem slyšel i od ostatních přátel v Nebrasce a Minnesotě. V jejich rodinách ho prý vyprávějí také.
Česká komunita v Nebrasce
Jsem členem klubu Nebraských Čechoslováků, ale v téhle oblasti Spojených států je podobných klubů hodně. Nebraska má v přepočtu na jednoho obyvatel nejspíš největší množství lidí s českými kořeny v celých Spojených státech. Texas má sice víc v hrubém počtu, ale v Nebrasce je velmi běžné mít někoho s původem sahajícím do Česka.
Takže ty vztahy s Českou republikou stále udržujete? Narazil jsem totiž na několik facebookových skupin, které organizují party v českém oblečení, s českým jídlem, atd.
Ano, zajisté. Moje žena a dcera dokonce momentálně spolupracují s jednou ženou na předměstí Prahy, která navrhuje tradiční kroj pro moji dceru. Je to kroj z oblasti, odkud pochází moje rodina. Každý region má samozřejmě svůj styl kroje vyráběný ze specifických materiálů, a to je samo o sobě věda. Dříve jsem o tom ani nevěděl, ale teď už vím.
A mohl byste nám říct jak udržujete vaši „českost“ v Nebrasce? Jaký druh tradičních věcí děláte?
Máme vánoční oslavu v klubu Čechoslováků v Omaze. Já osobně se také vždy dívám na publikace Mezinárodní československé genealogické společnosti (CSGI). Je to národní organizace se sídlem v Minneapolis v Minnesotě. Pracuji se spoustou lidí, kteří mají české kořeny a vtipkujeme o věcech jako je, kde najít nejlepší koláče a jiné české jídlo.
Už je to mnoho let od doby, kdy se moje rodina přestěhovala do Spojených států. Dorazili sem už v roce 1882, takže to jsou už tři generace od mého přímého spojení k Česku.
Hodně se o tom tady ví, o Česku. Máme tu město jménem Wilber, taky tady v Nebrasce, říká se mu české hlavní město v Americe. Moje dcera dokonce soutěží v turnaji českých klubů. Je to dobrý způsob, jak udržet náš český odkaz.
A mohl byste nám ještě říct, z jakých důvodů se vaše rodina rozhodla přestěhovat do Nebrasky? Říkal jste, že přišli v roce 1882, čím tehdy byly? Farmáři nebo něco jiného?
Pocházeli z Jitkova (obec na Vysočině). Jeden z mých předků byl kupec a obchodník a časy byly velmi těžké. Pořád mám schovaný dopis, který napsal svým rodičům a byl velmi smutný, že musí odejít, ale cítil, že musí. V té době železnice pobízela lidi, aby cestovali. Koupili vám dokonce lístek na loď. Měli známé v Nebrasce, kteří je seznámili s komunitou, kde jsem vyrostl i já, zvanou Humboldt, Nebraska. Tak takhle se moje rodina usadila tady ve Státech.
Můj dědeček byl členem jednoty bratrské. Moc jsem se tomu nevěnoval, až do té doby, než jsem se asi před 10 lety dočetl, že pouze zhruba 4 procenta Čechů, kteří emigrovali do USA, byli protestanté. Zbytek byli katolíci nebo ateisté. To mě překvapilo, a tak jsem se rozhodl trochu si o tom zjistit. Dozvěděl jsem se o Tolerančním patentu, který vydal v roce 1781 rakouský císař Josef II. a taky všechno o politických událostech té doby. Zjistil jsem, že jeden z mých předků byl baptistou v kostele v roce 1782, nepříjemně blízko k vydání patentu.
Což naznačuje, že tohle protestantské spojení muselo začít už dřív než v roce 1782. Jmenovitě, kvůli některým z cenností, které moje rodina vlastnila, které ale nejspíš nedokázali plně pochopit. Byly to starobylé obrázky husitských válek a Jana Husa na hranici.
Ano, ty jsou velmi běžné. Spoustu Čechů je má také.
Ano, ano. Ale tohle byly velmi staré výtisky. Tohle byly ty příběhy, na kterých jsem vyrůstal.
Setkání s Havlem a Madeleine Albrightovou
Kdy jste byl poprvé v České republice?
Už jako dítě.
Takže v období komunismu? Jak to probíhalo?
Bylo to velmi odlišné místo, než jak to vypadá dnes. Byl jsem tehdy asi na střední. Teď mi je přes 70, takže je to už hodně dávno. Pamatuji si, jak jsme se setkali s jedním naším českým kamarádem, který pracoval na ambasádě. Měli jsme v Praze skvělé jídlo. Tehdy se muselo všechno dělat přes komunistickou cestovní kancelář, ale pro ně to naštěstí bylo v pořádku, takže jsme navštívili Jitkov před více než 50 lety. Ten se od té doby příliš nezměnil.
To bylo ještě v období před Pražským jarem. Jak na vás ta doba působila?
Bylo to pro Čechy období velké naděje. Byli jsme velmi nadšeni vůdci téhle myšlenky. V minulosti jsem měl možnost setkat se s Václavem Havlem a byl jsem jím velmi oslněn. Ale neměl jsem tu možnost potkat se s Alexandrem Dubčekem. Sledovali jsme velmi pozorně všechny zprávy z Česka a doufali, že se ta myšlenka udrží a nebude zničena.
Řekněte mi víc o tom, jak jste se potkal s Václavem Havlem.
No, bylo to skrze American Friends of Czech Republic. Havla považuji za velkého džentlmena, zcela doslovně. Byl velmi výjimečným člověkem.
A kdy jste se spolu setkali?
Kolem roku 2000.
Chtěl byste teď něco vzkázat Čechům v Nebrasce?
Myslím, že oni vědí, stejně nebo ještě lépe než já, proč je jejich český odkaz tak důležitý. Být pryč z Česka po tolik generací, může znamenat, že o Česku přemýšlí spíš skrze jídlo, které jedí než skrze sledování tamější politiky. Přesto, především v řadách American Friends of Czech Republic- je spousta Američanů, kteří českou politiku sledují. Kdysi bývala členkou téhle organizace i Madeleine Albrightová a musím říct, že k nikomu nevzhlížím s takovým respektem, jako jsem vzhlížel k ní. Také jsem se s ní potkal. Byla obdařená úžasným intelektem a byla dobrým diplomatem směrem k Čechům.
V jaké situaci jste se s ní setkal?
Pomáhala s vyznamenáváním několika Američanů, kteří jsou členem American Friends of Czech Republic a na oplátku dostala vyznamenání od nich. Byla velmi schopná v tom vyjádřit, jaká je. Byla si zároveň dobře vědoma toho, že jednou zemře. To je samo o sobě velmi výjimečné. V dnešní době pořád slyšíme o mentálním odmítání. To ona neznala. Byla dobrou ministryní svého státu. Bylo by těžké hledat někoho lepšího než jí. Navíc si i dobře uvědomovala hrozby fašismu a extrémismu, ve kterém vyrůstala. Byla si vědoma všech těchto rizik pro Ameriku a snažila se na ně poukazovat. Vedla si velmi dobře.
