Medaile „Za zásluhy o diplomacii“ putují i ke krajanům v Tunisku a v Německu
Miroslava Chikhaoui a Libuše Černá žijí daleko od sebe, ale jedno mají společné. Ve svých zemích se snaží propagovat Česko a českou kulturu. Ministr zahraničí Jan Lipavský jim a dalším 13 osobnostem a dvěma organizacím udělil medaile „Za zásluhy o diplomacii“.
Tlumočnice a překladatelka Miroslava Chikhaoui žije v Tunisku už od 70.let minulého století. S kurzy češtiny začínala ještě v době, kdy se podobné aktivity mimo univerzitní katedry bohemistiky téměř nikde na světě neprovozovaly. Celkově povědomí Tunisanů o Česku není příliš hluboké, jak říká paní Chikhaoiu výjimku tvoří lidé, kteří v Česku nebo v Československu studovali.
M. Chikhaoui: „Je to různé. Někteří znají naši zemi dobře, hlavně ti, kteří tam působili nebo studovali nebo měli nějaké další vztahy. Někteří jiní toho o Česku moc neví.“
Vy jste v Tunisku učila češtinu. Jaký o to byl zájem?
M. Chikhaoui: „Byl o to zájem zejména u mladých, kteří se chystali studovat v Česku.“
Jak jim to šlo?
M. Chikhaoui: „Velice se snažili. Dokonce jsem se setkala i s jedním mladým mužem, který se z lásky sám naučil naprosto perfektně česky z internetu, to obdivuji. Ale obecně musím konstatovat, že arabští, a zvláště tuniští studenti, které znám, se učili česky velmi rychle a na velmi slušné úrovni. Byli pracovití a zřejmě měli i nadání na jazyky. To je moje celoživotní zkušenost, že tuniští studenti se vždy velmi snažili. Bravo!“
Jste v kontaktu s jinými Čechy v Tunisku? Drží česká komunita pospolu?
M. Chikhaoui: „Ano. České velvyslanectví o to velmi pečuje, existuje i Asociace tunisko-českého přátelství. Během covidu bylo akcí méně, ale jinak bývá každý rok český koncert, Mikuláš a další akce. Jako Češi se tam máme dobře, i když já osobně znám spíš lidi z mé generace, mladší lidi tolik neznáme, ani nemůžu říct, kolik jich tam vlastně. Stýkají se spolu ti, co se znají a mají se rádi.“
Paní Libuše Černá šíří dobré jméno Česka v jiném koutě světa, konkrétně v německých Brémách. Je jasné, že Němci mají o Česku hlubší povědomí než Tunisané, konec konců, jsou to naši sousedé. I když Brémy jsou ale přece jen od našich hranic, od Saska a Bavorska, už dost daleko…
L.Černá: „Samozřejmě v severním Německu už Česká republika není tak známá. To je právě náš úkol, propagovat Českou republiku. Proto každý rok na jaře děláme česko-německý festival, který se jmenuje „Tak se dělá jaro“. Děláme to už sedm let a má to opravdu velký úspěch. Snažíme se veřejnost informovat o aktuální politice, o aktuální kultuře. Zájemci o naše akce nejsou zdaleka jenom Češi, i když třeba na Brémské univerzitě je spousta českých studentek a studentů na Erasmu.“
Máte vyzkoušený nějaký tahák, které vždy zabere a přitáhne pozornost?
L.Černá: „Samozřejmě jsou takové klišé – představy o Česku. V první řadě se týká piva. My jsme například rozhodli pořádat vystoupení v hospůdkách, abychom trošku přiblížili tu atmosféru. Takže na jednu stranu se tomu klišé smějeme a na druhou stranu se snažíme toho i využít.“
Související
-
Češky v Africe
Jak se žije ženám s českými kořeny v Africe, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou, se dozvíte v naší sérii rozhovorů.
-
Češky v Asii
V sérii rozhovorů se dozvíte, jak se žije ženám s českými kořeny v Asii, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou.
