České válečné hroby se rozprostírají od Francie po Filipíny. Od 13. století do současnosti
V Česku existuje interaktivní mapa válečných hrobů. Těch je 38 tisíc v České republice a asi 4000 v zahraničí. Stará se o ně ministerstvo obrany.
Za válečný hrob se může považovat jednak hrob s ostatky, ale také památníky. Jeden voják, tak může mít dva válečné hroby. Například ve Francii a zároveň je jeho jméno třeba na pomníku v rodném městě.
"Největší počet hrobů je samozřejmě z první a druhé světové války. Nicméně nejstarší evidovaný válečný hrob, který máme v naší evidenci, je bitva u Moravského pole z roku 1278, kde padl český král Přemysl Otakar II. A za válečné hroby považujeme i hroby ze současných zahraničních misí, ať už je to Afghánistán či bývalá Jugoslávie. Ten rozsah je opravdu obrovský, zahrnuje několik staletí," říká Pavel Kugler z Odboru pro pro válečné veterány a válečné hroby.
Mnoho Čechů padlo v první a druhé světové válce zejména ve Francii a v Belgii. Ve Francii je asi 600 válečných hrobů, které odpovídají asi tisícovce obětí. Francie je po Slovensku zemí s druhým nejvyšším počtem českých vojáků, kteří padli v zahraničí.
Spolupráce s Ruskem v poslední době vázne
V České republice ještě dnes nacházíme ostatky německých nebo ruských vojáků. Nejprve probíhá archeologický průzkum, pak se Česko snaží v rámci možností navázat kontakt s německou nebo ruskou stranou, aby vojáci byli řádně pohřbeni. Na konci 90. let byla s Ruskou federací podepsaná dohoda o spolupráci při vzájemné údržbě válečných hrobů.
"Dohoda předpokládala, že bude bude vytvořena česko-ruská komise pro válečné hroby, a bude docházet k pravidelným jednoročním setkáním. Ale od roku 2017 se žádné nekonalo. Ruská strana argumentovala odstraněním pomnínku maršála Koněva. Co se týká samotných hrobů v Rusku, my situaci monitorujeme. Podařilo se tam spoustu hrobů obnovit, nebo vystavět znovu. V některých oblastech ta spolupráce fungovala bez větších problémů. Pak byly oblasti typu Povolží či Samara, kde, přestože jsme pomníky vybudovali, tak dosud leží ve skladech, třeba už deset let, a nebyly tam postaveny. Ta situace je teď taková složitější. Nemáme však žádné informace, že by naše pomníky čs. legionářů, nebo pomníky z druhé světové války byly ničeny."
Jeden přežil jako legionář, druhý padl za císaře
Například první světová válka byla konfliktem, v němž na jedné straně máme legionáře, kteří bojovali v zahraničí, ale většina pomníků, které vidíte v českých obcích, jsou pomníky vojáků, kteří bojovali za Rakousko-Uhersko.
"Odhaduje se, že padlých bylo mezi 200 až 250 tisíci. To je jeden z cílů našeho oddělení, že bychom chtěli udělat kompletnější evidenci. Bojovali za Rakousko-Uhersko, padli za císařství a poněkud se na ně zapomnělo. Přitom v mnoha rodinách, včetně mé vlastní, jeden bratr válku přežil jako legionář a druhý zahynul jako rakousko-uherský voják. Tady je určitý dluh a my se teď ve spolupráci s Vojenských historickým archivem a s Vojenským historickým ústavem snažíme rozvíjet tu databázi, aby tam byly shromážděné údaje, jak z těch archivních dokumentů, tak z těch hrobů."
Češi bojovali na straně Francouzů ve Vietnamu
Jak dodal Pavel Kugler, odbor eviduje válečné hroby ve 45 zemích. Nejen ve Francii, ale také na Filipínách, v Austrálii, Japonsku, na Bermudách a v Panamě. Mnoho Čechoslováků bojovalo například ve Vietnamu ve francouzské Cizinecké legii.
"Badatel z Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna zdokumentoval, že se tam zúčastnilo asi 1500 lidí z Československa, 300 z nich jich padlo. Po obou světových válkách je to nejvyšší počet českých vojáků, kteří se zúčastnili zahraničního konfliktu, v tomto případě na francouzské straně. Pokud to bude možné, rádi bychom vzdali hold i jim, pokud se nám podaří dosáhnout dohody s vietnamskými úřady, které mají na tuto bitvu zřejmě jiný názor."
