Nepřijetí Istanbulské úmluvy je ostuda, tvrdí její zastánci. Česko zákony má, úmluvu nepotřebuje, myslí si odpůrci
Za "mezinárodní ostudu" označil ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) rozhodnutí Senátu neschválit tzv. Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách. Chyběly pouhé dva hlasy. Jaké jsou argumenty příznivců a odpůrců?
Česko zůstává jednou z posledních pěti zemí EU, které Úmluvu proti násilí nepřijaly. Mnoho lidí neví, co v ní přesně je, ale sledují vyhrocenou debatu politiků.
Dokument odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci a poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Počítá se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
Senátor Láska: Když jsem smlouvu četl, nemyslel jsem, že s tím budeme mít problém
Podporovatelé úmluvy argumentovali většinou přehlížením domácího násilí či špatnou praxí soudů, které podle statistik v polovině případů znásilnění trestají pachatele jen podmínkou.
Za velmi smutný den označila rozhodnutí senátorů ředitelka České ženské lobby Hana Stelzerová. Dodala, že výsledky hlasování odhalily tristní stav v oblasti rovnosti žen a mužů v Česku.
Ratifikaci úmluvy hájil například senátor Václav Láska z klubu SEN21 a Piráti.
"Úmluva shrnuje principy, postupy, návody, aby se potíralo násilí hlavně na ženách, ale nejenom na ženách. Když jsem poprvé četl tu smlouvu, tak jsem považoval za automatické, že s tím nebudeme mít problém, tak se ukázala trošku jako začátek nějaké kulturní války."
Systém pomoci obětem násilí se podle vládní zmocněnkyně nedaří v Česku nastavit
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková připomněla, že systém pomoci obětem násilí se v Česku dlouhodobě nedaří nastavit. Chybí potřebné služby i prevence. Je přesvědčena o tom, že by k systémovému řešení přispěla právě Istanbulská úmluva.
Podle zmocněnkyně je potřeba úmluvu dál vysvětlovat a vyvracet dezinformace kolem ní. Ty se například týkají zákazu velikonoční pomlázky, svévolného střídání pohlaví či nuceného přijímání migrantek. V žádné zemi, která úmluvu ratifikovala, se nic takového nestalo. Žádný takový článek ve smlouvě není, dodala.
Odpůrci: Zákonná opatření už v českém právním řádu jsou
Odpůrci úmluvy se obávali dopadů úmluvy na společnost a zastírání jejích skutečných cílů, jako například senátor Zdeněk Hraba.
"Istanbulská úmluva je, a já to říkám opakovaně, otráveným jablkem, které má krásně vypadající slupku. Je to velmi upovídaný dokument, ve kterém jsou určitě dobré úmysly, ale po dně se podařilo skrýt několik skutečně zákeřných věcí."
Mezi ně odpůrci úmluvy zařadili odklon od standardního pojetí muže a ženy, vnucování genderové ideologie nebo snahu nevládních organizací vynutit si na státu finanční příspěvky pro naplňování úmluvy. Poukazovali na to, že přijetím úmluvy se nesnížil počet násilných případů v zemích, které ji ratifikovaly. Myslí si, že zákonná opatření už v českém právním řádu jsou.
Kromě ČR smlouvu dosud neratifikovaly Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Litva a Arménie. Ázerbájdžán ji nepodepsal.
Istanbulská úmluva se dokonce dostala na divadelní prkna, konkrétně do pražské scény A studio Rubín. V inscenaci se objeví pohled advokátky zastupující oběti násilí, pracovnice azylového domu, soudní znalkyně, novinářky a několika politiků.
