Kouzelník Vaclav Magic
Vlastním jménem Václav Havlík pochází ze Šternberka. Dnes žije v Kalifornii, děti i dospělé baví kouzelnickými triky. Zároveň je instruktorem volného potápění /freediving/.
Jak jste začínal v Americe kariéru iluzionisty/kouzelníka?
Náhodou. Bydlel jsem v Seattlu, pracoval na rybářských lodích, měl firmu na čištění koberců a pokoušel jsem se dostat k filmu. S tehdejší přítelkyní jsem byl jednou na pláži a pokoušel se žonglovat s kameny. Moc mi to nešlo a ona mi navrhla, abych to zkusil s míčky, že by to bylo jednodušší. Znala v Seattlu obchod, kde prodávali speciálně vyvážené. Vzala mě tam a on to byl obchod s kouzelnickými rekvizitami. Koupil jsem si ty míčky, ale pak jsem se tam druhý den vrátil a pro srandu králíkům si koupil jeden z těch triků. A pak už jsem se tam vracel pravidelně.
Majitelka obchodu mě později seznámila s iluzionistou, který nejenom kouzlil, ale byl i výrobcem triků a také velkých iluzí. Jmenoval se John Pomeroy. Po několika návštěvách si mě vybral jako pomocníka v dílně a já se stal jeho žákem. Později jsem se dozvěděl, že k sobě nikoho nepouštěl a já dostal možnost tři a půl roku s ním spolupracovat, než zemřel na rakovinu. John a jeho žena Mitsy mi neuvěřitelně pomohli. Jen díky nim jsem začal pravidelně kouzlit v lokální restauraci a později dostal možnost samostatně vystupovat na pódiu.
Znamená to, že naučit se kouzlit se dá zvládnout za tři a půl roku?
Ne, je potřeba se neustále učit, vymýšlet a zvládat nové triky. To je nekonečné poznávání.
V Hollywoodu mají iluzionisté vlastní Dvoranu slávy - Magic Castle. Dostat se tam je možné jen na pozvání kolegů. Je to tak trochu srovnatelné s oceněním hereckých Oscarů. Byl jste tam?
Mnohokrát jsem Magic Castle navštívil. Ale ještě nejsem členem, neboť tam nechodím zas tak často. Byl jsem několikrát doporučen, abych tam vystoupil, ale zatím se to z různých důvodů nestalo.
Vaše vystoupení jsou určená dětem i dospělým. Liší se v něčem?
U dětí mají největší úspěch vizuální triky. Musí být jednoduchý
a legrační. Jednoduchý proto, abych ho zvládnul a legrační, aby se bavily a zasmály.
Pro dospělé je přístup trošku jiný, více propracovaný a zajímavý.
Kde všude jste vystupoval jako iluzionista?
Například v indické Bombeji a Dillí. V Londýně jsem byl při otevření dealershipu automobilky McLaren a také jsem vytvořil 3D triky pro firmu Manfrotto během veletrhu NAB v Las Vegas. Mám rád každoroční mikulášské kouzlení pro děti v České škole v Los Angeles. Baví mě privátní představení pro rodiny i korporace, během kterých jsem poznal Barbru Streisand, Sylvestra Staloneho i další zdejší celebrity.
Co dalšího připravujete?
Připravuji natáčení reklamního videa pro agenturu, která mi může zajistit vystoupení na zaoceánských lodích a velkých zábavních podiích. Jenže mám dvě kočky a nevím, kdo by se o ně půl roku staral.
Teď bydlím v Topanga kaňonu. Ač je to součástí velkoměsta, tak je to úžasné místo v přírodě, kde mi srnky, kojoti, chřestýši a jednou dokonce i puma chodí doslova na práh. Líbí se mi tady a navíc jsem právě dostal nabídku z několika lokálních restaurací a barů na kouzelnická vystoupení. Vypadá to, že se díky tomu možná zase trošku vrátím k mikromagii. Docela se těším.
Které triky jsou nejtěžší?
To nevím, protože každý trik potřebuje jiný přístup. Některé jsou technické, jiné psychologické atd.
Dalo by se říct, že se snaží vstoupit do Houdiniho šlápot?
Ne. Houdini se soustředil na úniky z pout a později také k odhalování falešných šarlatánů, co předstírají, že mluví s duchy anebo s mrtvými.
Pokoušel jste se někdy napodobit jeho triky, především ty týkající se svazováním řetězy, zamykáním a rozplétáním pod vodou?
Zkoušel jsem to. Policejní okovy jsem zvládl odemknout, ze svěrací kazajky se k nelibosti doktorů také dovedu dostat, ale není to něco, co mne zajímá.
Ale jednou ještě v Seattlu jsem se nechal v rámci tréninku od spolubydlícího spoutat dlouhým lanem. Zatímco on odešel na oběd, já se válel po zemi a snažil se osvobodit. Už se mi to skoro povedlo, ale nastal jiný problém. Mám dlouhé vlasy a při to mém válení po podlaze se zachytily v krytu klimatizace. Tenkrát mi trvalo déle se dostat z toho krytu, než z lana.
Traduje se, že Harry Houdini skutečně dokázal zadržet dech pod
vodou až na tři a půl minuty. Toto byl dlouhodobý světový rekord, ale moderní únikoví umělci, freediveři a další vyvinuli techniky, které rekord posunuly na téměř 12 minut. Ovlivnilo vás to při zvládnutí dalšího oboru, instruktora potápění bez kyslíkových přístrojů?
Ani ne. Já se o potápění a posléze freediving zajímal nezávisle na kouzlení. Obě tyhle profese ale mají jedno společné. Je to práce s lidmi a v obou případech je musím dokázat zaujmout, aby při představení nebo přednášce neusnuli. Během nezáživného kouzelničení by odešli a při potápění by mohlo dojít i k tragédii.
Čeho víc se bojíte, setkání se žralokem anebo vyzrazení kouzelnického triku?
Ani jednoho. I když jsem ve vodě pořád, s velkým žralokem jsem se doposud nesetkal, ale bílých je kolem pobřeží Tichého oceánu hodně.
Při vystoupení, když se něco stane, je to vždy podle mého bývalého mentora vina kouzelníka. Naučil mě se tomu zasmát a snažit se to zakrýt a posunout dál.
Co přesně znamená být instruktorem volného potápění /free diving/?
Jedná se o potápění bez dýchacího přístroje. Zvládnul jsem to a pokládám to za osobní velký úspěch. Dostal jsem akreditaci k provozování instruktáže od uznávané organizace FII (Freediving Instructors International), kterou založil několikanásobný světový šampion v potápění Martin Štěpánek. Tak se snažím mu neudělat ostudu.
