Fotograf Val Dostálek: Digitální věk je velkou příležitostí
Z opraváře kolejových vozidel úspěšným fotografem. Tak se dá popsat životní dráha rodáka z malebné vesnice Písečná u Žamberka. Dnes žije v San Diegu a věnuje se fotografii architektury a interiérových designů.
Val Dostalek se vyučil opravářem kolejových vozidel v České Třebové a později byl i pomocníkem strojvedoucího. Do Chicaga přijel po odpovědi na inzerát, který hledal stavebníky a opraváře šindelových střech. Dva roky pracoval i jako taxikář. Dnes se věnuje fotografii architektury a interiérových designů. Vyučuje fotografii na letním uměleckém táboře v kulturní oáze Balboa Parku. Ve volných chvílích rád cestuje, pěstuje okrasné rostliny i ovocné stromky.
Máte za sebou bohaté životní zkušenosti. Jak jste se objevil v San Diegu?
Sedm let jsem jezdil s kamionem po celé Americe a San Diego se mi líbilo nejvíc. K rozhodnutí usadit se na jihu Kalifornie významně přispěla moje manželka Lenka, která tady v té době sloužila v americkém námořnictvu. Jednou mne vzala na výlet po okolí a už jsem tady zůstal.
Jaké to je být ve stadiu úspěchů i neúspěchů, kterým jste se nevyhnul v původním povolání řidiče dálkové dopravy?
Můj největší neúspěch byl také mým největším úspěchem. Na dálnici I-5 na cestě ze San Diega do Los Angeles do mne narazila opilá řidička s osobním autem a zlikvidovala můj kamion. Naštěstí a k velkému překvapení se nikomu nic nestalo, ale obě vozidla už nebyla auta. Měl jsem dvě možnosti, zaplatit nepojištěné škody a znovu řídit anebo úplně změnit svoji karieru. Byl to moje probuzení, můj “wake up call”, rozhodl jsem se úplně všechno změnit. Vrátil jsem se ke svému koníčku z mládí, fotografování.
Kdy jste začínal s fotografováním?
V deseti letech jsem dostal můj první fotoaparát a objevil jsem novou zálibu. Že se tomu budu věnovat profesionálně, jsem neměl tušení.
Kdo vás nejvíce v tvorbě ovlivnil?
Mým vzorem je jeden z nejslavnějších fotografů Ansel Adams a mým největším kritikem ale i inspirací je moje manželka Lenka, která vidí i ty nejmenší chybičky krásy, a přesto si mě vzala. /smích/ A moje děti byly další úžasná inspirace.
Specializujete se na fotografování architektury. Existuje nějaký jiný projekt-styl, kterému byste se rád věnoval?
Baví mne focení starých aut, veteránů. Rád zaznamenávám krásy přírody a naše rodinné výlety s RV, které dojede i tam, kam cesty nevedou.
Spolupracujete a pomáháte svými fotografiemi československým spolkům v San Diegu. Jak tahle spolupráce začala?
Moje manželka a děti rády tančí. Vystupují v Československém folklorním souboru a já je rád fotím a filmuju. Jsem také dlouholetým členem House of Czech and Slovak Republics v Balboa Parku, pro které dokumentuji jejich aktivity. Národní kroje vypadají tak úžasně, že jen těžko se dají obejít bez focení.I doma máme sbírku krojů z celého Česko-Slovenska.
Své profesionální zkušenosti předáváte i mladým lidem…
Každým rokem s krajankou Janou Kenney organizujeme letní umělecký tábor pro děti od 6-ti do 12-ti let, kde je učíme fotografování, keramiku a tanec.
Co je podle vás nejdůležitější ke zvládnutí profese?
Trpělivost, kreativita a smysl pro humor. Důležitá je fyzická kondice a ochota vstát ve čtyři ráno a zachytit východ slunce nebo vypít pět hrnků kávy během každodenního sestřihu nasnímaných záběrů u počítače. A hlavně se nebát své představivosti. Ukázat svoje fotky lidem a být otevřený kritice.
Jaké máte cíle do budoucnosti?
Jsem nadšený z neustálých změn a příležitostí, které nabízí digitální věk. Dal jsem si za cíl dále rozvíjet své dovednosti v marketingu, digitální fotografii a filmu s použitím nových prostředků včetně létajících dronů.
