Příběh závodnice Gabriely Jílkové: Od motokárové dráhy k Formuli E
Miluje rychlost, hluk burácejících motorů, vůni benzínu a spálených pneumatik a především tlačení svého vozu na hranu možností. Gabriela Jílková boří stereotypy v motorsportu, kde jsou ženy spíše výjimkou. Současná vývojová jezdkyně týmu Porsche Formula E má za sebou už značnou řádku vítězství a také status nejlepší české řidičky současnosti.
Vášeň pro závodění Gabriely Jílkové, jinak také známé pod přezdívkou QuickGabi, se zrodila již v pěti letech.
„Byla jsem s rodiči na dovolené v Chorvatsku a pokaždé, když jsme šli z hotelu k moři, míjeli jsme motokárovou dráhu. Viděla jsem ji z okna auta a říkala jsem, že bych to moc ráda zkusila, ale rodiče vždycky řekli ne... Možná taky říkali, že to není nic pro holky, nevím. Ale po nějaké době se mi je podařilo přesvědčit, a když jsem si sedla do auta a jezdila těch prvních deset minut, nikdo mě odtamtud nemohl dostat, chtěla jsem prostě jenom jezdit dál. A stala se z toho taková tradice, že pokaždé, když jsme jeli na pláž, museli jsme tam zastavit, a když jsme se z pláže vraceli, tak taky. Majitel půjčovny motokár si toho všiml a promluvil si s mými rodiči, řekl jim, že si myslí, že mám talent, že existují motokárové závody a že by mě možná mohli podpořit,“ vzpomíná závodnice, kde se zrodila její láska ke světu motorů.
Gabriela ale přiznává, že ve skutečnosti byla tak malá, že si z onoho léta v Chorvatsku ani z prvního usednutí do motokáry nic nepamatuje. Řekli jí to ale rodiče, kteří si slova majitele obchodu s motokárami vzali k srdci a malou holčičku v jejím snu začali podporovat. Když pak dosáhla osmi let, a mohla dostat závodní licenci, ocitla se na startovním roštu národního šampionátu.
„Nebyla jsem tam jediná holka, byly tam možná dvě nebo tři další, i když to bylo samozřejmě velmi nízké procento. Ale podařilo se mi čtyřikrát získat titul mistryně České republiky. Vlastně jsem byla první ženou, které se podařilo tento titul získat”.
Gabriela zároveň dodává, že závodění není levná záležitost. Jakákoli vyšší kategorie formulových šampionátů znamenala finanční náklady, které si její rodina nemohla dovolit.
„Už nestačí, aby otec dělal mechanika a mamka catering, opravdu za tím stojí velký tým. Na takovýto okruh musí přijet kamion. Je to samozřejmě finančně náročnější. A protože nepocházím zrovna z bohaté rodiny, nebylo pro mě možné tento krok udělat dříve. Ale existovala národní soutěž, která se jmenovala Formule Star, a tu si mohl vyzkoušet kdokoliv v České republice. Bylo tam několik stovek závodníků a zkoušelo se hodně kategorií, byly tam fyzické testy, rozhovor s médii, motokáry, nějaký slalom a tak podobně. A vítěz soutěže dostal zadarmo jednu sezonu ve Formuli Gloria, což je dnes něco jako Formule 4, juniorská formule. Soutěž jsem vyhrála, a tak jsem mohla postoupit dál, do formulí. A vlastně hned v první sezóně se mi podařilo vyhrát titul, což mi usnadnilo získávání sponzorů, partnerů a podobně”.
I když je motosport stále ještě téměř výhradně mužskou záležitostí, Jílková říká, že se nikdy nestala obětí sexistických poznámek nebo chování, a to ani ze strany soupeřů, ani na sociálních sítích.
„Vyrůstala jsem v tomto prostředí a nemám pocit, že by se na mě někdo díval jinak, protože jsem žena, nebo něco podobného. Nikdo mě ani nijak nekomentoval ani se mě neptal, co tam dělám nebo jestli bych neměla dělat něco jiného. Myslím, že moje výsledky vždycky mluvily samy za sebe, a za to, že jsem tam, kde mám být. Ale v poslední době je v motorsportu vidět více žen a je tam také větší podpora než v době, kdy jsem začínala. A je samozřejmě hezké vidět, že ta čísla rostou.“
„Nevím, kolik obratlů jsem si zlomila“
Gabriela Jílková ale také okusila neúprosnou tvář tohoto sportu, když se její kariéra zdánlivě zastavila ve chvíli, kdy teprve nabírala na obrátkách. Bylo jí pouhých 19 let, když závodila ve Formuli Renault 2.0 na dráze v sousedním Rakousku.
„V roce 2014 jsem měla velkou nehodu na Red Bull Ringu, kde se na startu zasekla dvě auta. Já, která jsem jela zezadu, jsem je neviděla, protože jsem byla za jiným autem, které se jim na poslední chvíli vyhnulo. V rychlosti 130 km/h jsem tedy vrazila do jednoho z uvízlých vozů. Byla to vážná nehoda. Ani nevím, kolik obratlů jsem si zlomila, někteří lékaři říkali, že sedm, jiní deset... Díky bohu jsem nemusela podstoupit žádnou operaci ani nic podobného, ale byli jsme uprostřed sezony a já už jsem nebyla schopná závodit“.
Ani po této nehodě ale Gabriela prý nepociťuje strach závodit. Říká, že větší nebezpečí cítí na dálnici v silničním autě. A nic na tom nezměnily ani zlomené obratle.
„Moje první dvě otázky po nehodě v nemocnici byly, zda budu muset na operaci a kdy budu moci znovu nasednout do auta. Opravdu jsem se těšila, až budu zase závodit. Takže žádný strach tam nebyl.“
Když se ale o několik měsíců později Gabriela plně zotavila, všichni sponzoři a podporovatelé zmizeli.
„Byli pryč a moje rodina neměla na to finance, abych mohla dál jezdit. Vznikla z toho sedmiletá pauza, kdy jsem odjela jen pár závodů jako takzvaný host. Takže téměř sedm let žádné závodění. V té době jsem hodně koučovala, udělala jsem si vysokou školu. Do toho jsem vydělávala peníze – pořád v motorsportu – ale nebyla jsem jezdec. A stále bylo mým cílem dostat se zpět za volant.“
To se Gabriele Jílkové nakonec podařilo a před několika měsíci dosáhla jednoho z vrcholů, když se zúčastnila testování pro tým Porsche Formula E po boku španělské jezdkyně Marty Garcíi.
Elektrizující budoucnost
Od té doby je vývojovou jezdkyní týmu v premiérové kategorii elektrických jednosedadlových vozů. Tyto testy jí představily nový svět.
„Teď, když jsem absolvovala dva testy Formule E, mohu opravdu říct, že je to nejvyšší úroveň motoristického sportu, jakou jsem kdy zažila. Nikdy jsem nebyla součástí týmu Formule 1, ale dokážu si představit tu úroveň profesionality, když za mnou stojí všichni ti lidé, kteří živě sledují nějaká data, telemetrii atd. Je to nepopsatelná úroveň profesionality. A je pro mě velmi zajímavé vidět, kolik se toho ještě musím naučit“.
Jako hlavní vlastnost elektrického vozu jmenuje Gabriela výkon. Zrychlení, které vůz Formule E má, je podle ní ve srovnání s jinými formulemi něco výjimečného. A jak vnímá závodnice to, že jede rychlostí 300 km/h téměř bez hluku?
„Před testem jsem strávila mnoho hodin najížděním kol na simulátoru a říkala jsem si, že by bylo velmi zvláštní závodit s autem, které nevydává žádný zvuk, protože závodní auta opravdu hlasitá jsou. Ale už od prvního testu ve formuli E musím říct, že se člověk na všechno tak soustředí, že mi vůbec nevadilo, že tak ten zvuk, na který jsem zvyklá, vůbec není. Samotnou mě to hodně překvapilo, protože jsem byla přesvědčená, že mi bude chybět, ale ve finále vůbec.“
Mohou řidičky konkurovat mužům?
Motoristický sport, ať už je elektrický, nebo ne, je fyzicky náročný, i když se to zvenčí nemusí zdát. Každá kategorie je z různých důvodů jiná. Jílková například upozorňuje, že ve vozech GT je uvnitř kolem 60 - 70 stupňů Celsia a samozřejmě chybí klimatizace. To je podle ní ve chvíli, kdy řidič musí myslet na to, aby podal skvělý výkon a vytěžil z vozu maximum, nesmírně náročné. A pak je tu otázka síly. Není žena v horší pozici, pokud jde o samotnou sílu a fyzickou výdrž, než muž? Podle Gabriely Jílkové ani ne.
„Necítím se v takovém nevýhodném postavení. Formule E nemá posilovač řízení, a co jsem slyšela od jezdců se zkušenostmi ze současné Formule 2, tak Formule E je vlastně náročnější. Nikdy jsem Formuli 2 ale neřídila, takže nemohu srovnávat, ale Formule E je v tomto ohledu velmi náročná. Ale od příštího roku, až se objeví nová generace vozů Formule E, tak tam už by posilovač řízení měl být“.
Podle Gabriely Jílkové je absence žen v první třídě Formule 1 v podstatě otázkou statistiky: žen jezdí mnohem méně než mužů obecně, a proto je pro ženu obtížnější dostat se mezi elitní dvacítku nejlepších světových jezdců, mezi nimiž za celou historii šampionátu, který začal v roce 1950, startovaly pouze čtyři ženy. Existují však závody výhradně pro ženy.
„Nikdy jsem se neúčastnila soutěží, kde by byly jen ženy. Vždycky jsem se chtěla zúčastnit šampionátů, kde byla úroveň nejvyšší, a to jsou... no, nenazvala bych je úplně mužskými, jsou to prostě soutěže, které známe. Podle mého názoru se tam člověk naučí nejvíc, je tam nejvyšší konkurence. A to je to, co chci: zlepšovat se, takže jsem nikdy neuvažovala o kategoriích, kde jsou jen ženy. Ale na druhou stranu, například z mediálního hlediska tyto soutěže ženám hodně přinášejí a myslím si, že některé ženy, které se zúčastnily W Series nebo teď F1 Academy, jsou teď známější, než kdyby byly v nějakém jiném šampionátu. A to je pro jezdkyně důležité a samozřejmě jsem ráda, že ženy v motorsportu mají více prostoru než dříve.“
Gabriela Jílková je čerstvá třicátnice. Jaké má plány či sny do budoucna?
„Být jezdcem Formule E. A chybí mi k tomu už jen malý krůček. Co se týče GT vozu, vzhledem k tomu, že letos budu čtvrtým rokem jezdit v GT4, dalším logickým krokem kupředu je GT3. Chtěla bych tam strávit pár sezón a pak bych chtěla LMDh, tedy Hypercars. V ideálním případě bych ráda zkombinovala Formuli E a Hypercars, protože Formule E začíná v zimě a končí v létě. Takže jde to dobře naplánovat a je příjemné, když během jedné sezony jezdíte ve více šampionátech, aniž by se problematicky křížily. Takže to by byly mé vysněné plány do budoucna.“
Nejslavnější česká automobilová závodnice Eliška Junková
Zúčastnila se celkem čtyř nejprestižnějších závodů, konkrétně závodu do vrchu Klausenpass, dvakrát jela sicilskou Targu Florio a jednou závod na okruhu Nürburgring. Právě Targa Florio, jeden z nejobtížnějších závodů světa, je považovaná za vrchol kariéry Elišky Junkové. V roce 1928 s vozem Bugatti 35B skončila celkem pátá a první mezi soukromými, tedy netovárními jezdci, a to navzdory technickým problémům s vozem. Jde o jeden z nejlepších úspěchů v dějinách ženského závodění.
Sportovní kariéru Elišky Junkové předčasně ukončila tragická nehoda manžela Čeňka Junka. Od té doby už nezávodila. O motoristický sport se Eliška Junková nikdy nepřestala zajímat, snažila se podporovat československé jezdce a také motoristický sport v Československu obecně. Spoluorganizovala například dnes už legendární závod 1000 mil československých a zasadila se i o vznik Masarykova okruhu v Brně.
Související
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
-
‚Královna volantu‘ a nejslavnější žena českého motorismu. Od úmrtí Elišky Junkové uplynulo 30 let
Ve 20. letech minulého století byla nejrychlejší ženou světa. Eliška Junková odvážně zaútočila na místa do té doby vyhrazená jen mužům. Dnes uplynulo 30 let od její smrti.
