Duben 1945: Poslední nálety na Plzeň
Duben 1945 byl posledním měsícem, kdy dopadaly bomby na naše území. Mezi postižená města patřilo Kladno, Chomutov, železniční nádraží v Karlových varech, ale především Plzeň. Západočeská metropole byla vzhledem k tomu, že tu sídlila škodovka cílem spojeneckých náletů prakticky po celou dobu války, ale bez větších úspěchů. O těch posledních na sklonku války jsme si povídali s historikem Karlem Foudem.
Během dubna došlo k několika náletům na Plzeň, ten první 16. dubna 1945 provedla letadla britské RAF, která startovala z Británie. Jaké byly následky tohoto útoku?
Ta noc z 16. na 17. dubna 1945 by se v historii Plzně dala zapsat jako nejtragičtější v dějinách západočeské metropole. Letadla se objevila nad městem zhruba po třetí hodině ráno a jejich cílem bylo plzeňské seřaďovací nádraží. Bylo to období, kdy Britové a Američané bombardovali dopravní uzly v oblasti západních Čech, do které směřovaly americké pozemní jednotky. A jejich hlavním cílem bylo znemožnit Němcům dopravu po železnici, hlavně vojenských transportů s těžkou technikou, zbraní a munice. Toho náletu se zúčastnilo 222 čtyřmotorových bombardérů typu Lancaster. Byl to první úspěšný nálet na Plzeň. Britové se pokoušeli bombardovat Škodovku několikrát. V dubnu, květnu 1942 a v dubnu a květnu 1943. A nikdy se jim to nepovedlo, nebo shodili bomby úplně mimo cíl. Tentokrát si vyznačili seřaďovací a hlavní nádraží osvětlovacími značkami, takže bylo vidět doslova jako ve dne, jak na to vzpomínají pamětníci, kteří to viděli. Šlo o lidi ze vzdálenějších míst, protože všichni, kteří byli ve městě, se snažili schovat do krytů. A ten cíl tentokrát zasáhly bombardéry RAF velmi přesně. Škody na železničních svršcích, budovách a dalších zařízeních plzeňského uzlu byly značné. Několik dní nebylo možné vůbec projíždět přes město a pak se s velkým úsilím povedlo zprovoznit jednu kolej. Co ale bylo horší. Obrovské množství obětí na lidských životech a velké množství zraněných. Jenom mrtvých z řad českého civilního obyvatelstva bylo přes 600 a vůbec nevíme, kolik padlo německých vojáků a válečných uprchlíků, kteří v době náletu byli na nádraží ve vagonech.
Pojďme k tomu poslednímu náletu, který směřoval na plzeňskou Škodovku a který byl současně posledním velkým náletem spojenců v druhé světové válce v Evropě. V té době už byly americké jednotky v západních Čechách na Chebsku a na Šumavě a za deset dnů poté osvobodili Plzeň. Nebyl ten poslední nálet, který téměř srovnal Škodovku se zemí, už zbytečný?
Je to téma, které je v podstatě kontroverzní dodnes a dost často se stává předmětem různých diskusí. Někdy bych řekl až jaksi neférových, nicméně je třeba vědět, že většina těch náletů na Plzeň cílila právě na Škodovy závody (Reichswerke Hermann Göring), které byly jednou z největších zbrojovek na území protektorátu Čechy a Morava. A v podstatě až do toho 25. dubna 1945 Škodovka nerušeně vyráběla velké množství zbraní, zároveň tady fungovaly i opravárenské dílny. Stěžejní pro frontu byly stíhače tanků typu Hetzer a různá děla, ať už to byly kanóny vyráběné v německé licenci anebo kanóny systému Škoda. To všechno se tady vyrábělo až do toho 25. dubna 1945. Závod byl zhruba ze 70% zničen anebo těžce poškozen. Nicméně už na podzim po válce z bran Škodovky vyjely první lokomotivy se znakem okřídleného šípu.
Otázka zní, proč ten nálet byl uskutečněn 25., když vlastně v ten samý den Američané útočili na Cheb, který o den později padl a vlastně na našem území se Američané pohybovali už od 18. dubna 1945?
Ten útok byl proveden na žádost velitelství americké první armády a provedla ho americká osmá letecká armáda. Pro tu osmou leteckou armádu to byl zároveň její poslední operační let za druhé světové války od roku 1942, kdy byla poprvé nasazena v Anglii. Američané tou dobou, ještě v dubnu 1945, věřili v mýtus takzvané alpské pevnosti. Škodovy závody byly jednou z posledních mála zbrojovek, která stále fungovala a mohla dodávat zbraně a munici nepříteli. Podle verzí, které se objevily už v létě 1945, třeba v komunistickém tisku v Plzni, Američané prý věděli, že Československo spadne do ruské sféry vlivu a že by ty zbraně pak mohly být obráceny proti nim. Nálet byl uskutečněn v době, kdy na našem území Američané bojovali a krváceli stejně jako z druhé strany fronty Sověti. Těžko říct, zda rozhodnutí k náletu mělo nějaké politické pozadí. To se už těžko dozvíme, protože žádné archivní podklady neexistují a všechno ostatní jsou jenom domněnky a spekulace.
Jak to bylo ve skutečnosti s varováním, že spojenecké letectvo bude bombardovat Škodovku?
To skutečně proběhlo, bylo to v dějinách letecké války nad naším územím vůbec poprvé. Ráno po osmé hodině zaslechli Plzeňané, kteří poslouchali rozhlasovou stanici BBC a Radio Luxemburg, že z Anglie letí spojenecké bombardéry a míří na Plzeň. A to bylo pro americké letce velice kontroverzní varování, protože vlastně díky tomu se německá protivzdušná obrana v Plzni mohla na ten nálet připravit. Lidé tomu zprvu nechtěli věřit, ale raději se pak schovali do krytů. Těch relativně málo obětí bylo asi 67. Šlo o zaměstnance, kteří se nestihli schovat do velkých hlubokých krytů pod Škodovkou ve směru od Skvrňan, anebo to byli lidé, kteří bydleli v sousedství fabriky na Karlově, a tam několik pum bohužel spadlo. K varování civilního obyvatelstva skutečně došlo.
Jestliže ale o tom chystaném náletu věděli civilisté, tak pak o něm museli samozřejmě vědět i nacisté. Neohrožovalo to varování tím pádem posádky letadel?
Právě, že ano. Zmiňuje to například David Lustig, což byl příslušník 384. bombardovací skupiny, která se zúčastnila náletu na škodovku. Jen připomenu, že část tohoto svazu zaútočila na blízké letiště Plzeň Bory, které původně sloužilo jako školní letecká základna pro piloty Luftwaffe. Ale na konci války se tam začaly soustřeďovat zbytky bojových jednotek, které se stahovaly z fronty, a dokonce odtud v dubnu operovaly i obávané proudové stíhačky Messerschmitty 262 Schwalbe. Bombardovací svazy dostaly rozkaz bombardovat pouze za vizuálního kontaktu se zemí, protože palubní radary nebyly ještě dokonalé, jako dnes. Cíl mohly bombardovat pouze, když ho navigátoři viděli ve svých zaměřovačích. Některé bombardéry se proto musely vracet nad cíl dvakrát i třikrát a opakovaně čelily palbě německé protivzdušné obrany. Ztráty byly značné. V okolí Plzně toho 25. dubna 45 byly se střeleny čtyři americké létající pevnosti, a zahynulo v nich 20 amerických pilotů. Jejich památku připomínají pomníčky, například v Liticích, nebo v Křimicích. Tady všude umírali mladí letci, a vlastně to bylo v posledních hodinách války.
5. května přijeli první američtí vojáci od Klatov do Plzně, kterou bez větších bojů obsadili. Říkalo se ale, že se jim do Plzně ani moc nechtělo a že za nimi musela přijet z Plzně delegace, která je vlastně k tažení na Plzeň přesvědčila.
Ono to bylo trošku jinak. Američané ze 16. obrněné divize přijeli do Plzně ráno po osmé hodině až 6. května 1945. Den před tím osvobodili Klatovy a Domažlice. Byly to jednotky 9. a 38. pěšího pluku 2. divize. Povstání, které vypuklo 5. května 1945 v Plzni, ale samozřejmě i v Praze a na jiných místech v Čechách v podstatě znamenalo, že tu sice byly tisíce odhodlaných lidí, kteří neměli prakticky žádné zbraně. V Plzni se k povstalcům večer 5. května přidal jeden oddíl Feuerschutzregimentu, co byl na Doubravce. Byli to vlastně profesionální hasiči a čekatelé policejních a četnických útvarů, kteří se rozhodli pomoci revolučnímu národnímu výboru v Plzni, aby se situace na samém sklonku války obešla bez větších obětí. Revoluční výbor po celý den 5. května jednal s posádkovým velitelstvím wehrmachtu v Plzni (generál von Majewski) aby nedocházelo k potyčkám a ztrátám lidských životů. Převaha byla na straně Němců, pochopitelně.
Jak se mezi jednotky, které svobodily Plzeň, dostali Belgičané, kteří také přijíždějí na oslavy do Plzně?
Belgičané, takzvaný 17. prapor belgických střelců, byla jednotka složená z dobrovolníků, kteří byli většinou příslušníky belgického hnutí odporu. Když byla Belgie osvobozená, tak se přihlásili do belgické armády a vznikla jednotka, která pak postupovala po boku Američanů. Ta jednotka byla relativně malá, tak ji přidělili ke skupinám stíhačů tanků. Belgičané, kteří dorazili do Plzně, přicházeli spolu s 612. praporem stíhačů tanků. Nejdříve se dostali do Holýšova a pak do Plzně. Oni se vlastně těch osvobozovacích bojů tady v Plzni vůbec nezúčastnili, ale později sem začaly jezdit skupinky válečných veteránů a ta tradice přetrvala do dnešních dnů. Dneska, když už veteráni nežijí, tak sem jezdí alespoň jejich rodiny. Nejenom Plzeň, ale i Holýšov si té tradice velmi váží. Na belgické veterány vzpomíná pěknou expozicí ve svém muzeu na náměstí.
Říká se, že Plzeň osvobodil Patton, ale je pravda, že generál Patton nikdy v Plzni nebyl?
V Plzni byl prokazatelně na Borském letišti, zároveň tady byl několikrát za svým přítelem, generálem Harmonem, což byl velitel 22. armádního sboru. Znali se od doby, kdy spolu sloužili u 2. obrněné divize. Dokonce spolu byli třeba na lovu na Tachovsku. Máme fotografie, na kterých je generál Patton na borském letišti, kde právě přistál se svým letounem a pak letěl dál menším strojem směrem na Strakonice, kde provedl vizitu 94. pěší divize. Zároveň byl na návštěvě u 8. obrněné divize v Rokycanech a samozřejmě jsou různé zprávy o tom, že měl být třeba i v Plzni. Doklady o tom nemáme, ale v jeho deníku se dochoval záznam, že navštívil dokonce Škodovku. Myslíme si, že chtěl vidět tu část té Škodovky, kde byla vyřazená německá vojenská technika.
Speciálně v Západočeském kraji docházelo během socialismu k mnoha falešným výkladům historie na konci války. Neslavilo se osvobození Plzně a bohužel i dnes po 80 letech provází připomínku tehdejších událostí opět celá řada lží. Na dezinformačních webech se objevují různé informace, že spojenci úmyslně ničili Plzeň, ale Škodovy závody ušetřili, protože v nich měly akcie. Co tomu říkáte?
Samozřejmě to jsou často naprosto pomýlené informace, kterým bohužel mnoho lidí věří. Určitou roli v tom sehrává právě ten osudný nálet na škodovku 25. dubna 1945. Američané plzeňskou zbrojovku chtěli zničit, protože nikdo nevěděl, jak se válka bude dále vyvíjet. Jejich jednotky skutečně byly toho 25. dubna v Chebu, nehovoří se už o tom, že se o Cheb vedly těžké boje, stejně tak řadě míst v Českém lese a že na tomto území umírali příslušníci americké 97. pěší divize. Hovoří se o tom, že Američané přijeli do Plzně a nestřílelo se. Samozřejmě i v Plzni se střílelo, střílelo se, i když už několik hodin v Plzni byli. Skupina fanatických Němců bojovala až do konce, ale to byla jenom otázka času, než je Američané dostali. Musíme se snažit tu historii neustále vykládat. Na druhé straně víme, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou, jak vidíme například u památníku, který stojí v Liticích u Plzně a který je připomínkou právě toho 25. dubna 1945. V roce 1946 tam byla odhalená pamětní deska, na které bylo napsáno: Památce 12 amerických letců ubitých Němci v Liticích v roce 1945. My prokazatelně víme, že jde o posádku (8 mužů) poručíka Fergussona z 398. bombardovací skupiny, která bombardovala nikoli Škodovku, ale letiště Bory. Ten bombardér byl zasažen a pak při pokusu o nouzové přistání u Lhoty u Dobřan vybuchl a shořel i s polovinou osádky. A v roce 1967 tu desku sejmuli a nahradili citátem Julia Fučíka. V roce 1990 se v kopii vrátila zpátky, i když proti původnímu nepřesnému textu protestovalo Sudetoněmecké sdružení. Nicméně provizorní deska tam zůstala a teprve vlastně v těchto dnech se dočkáme nové desky, na které už bude pravdivě popsána událost, ke které skutečně došlo. Nicméně je třeba vědět, že prostě k takovým událostem i na území Sudet nebo Protektorátu docházelo.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
-
10 neuvěřitelných příběhů 2. světové války
Historik Jiří Klůc zaznamenal osudy vojáků, zajatců, obyčejných lidí, které do dnešních dnů nebyly známy. Každý z příběhů nám přibližuje lidskost a odvahu v těžkých dobách.
