International – Hotel se zlatou hvězdou
Jde o největší stavbu socialistického realismu u nás. Nepřehlédnutelnou. Napodobila stalinské mrakodrapy (sedm sester), jako byla Lomonosovova univerzita, které se po válce vzepnuly nad Moskvou. Ty zase pro změnu kopírovaly ty americké na Manhattanu.
Ještě o něco dříve než budova v Dejvicích, začal ve Varšavě růst Stalinův palác, jako dar sovětského vůdce polskému lidu. Později přejmenovaný na Palác kultury a vědy. S 237 metry byl nejvyšší stavbou v Evropě. Projekt, který zadal tehdejší ministr obrany Alexej Čepička, zeť prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, kolektivu architektů Vojenského projektového ústavu, byl mnohem skromnější. Ač měl být původně určený jako luxusní vojenský hotel pro generály a vyšší důstojníky a také pro sovětské poradce, nikdy nedosáhl pompézních rozměrů, jako jeho vzory v Moskvě a ve Varšavě. I tak svou velikostí a výškou většinou budil pohoršení Pražanů. Jan Werich, aniž jmenoval, jak bylo pro tehdejší dobu typické, ji v jedné své forbíně trefně vykreslil: „Obrovská, úžasná stavba, tak ukrutná a z ní šla věž, eště jedna věž a eště jedna věž a bylo to vošklivý.“ Naštěstí vojenský hotel, tehdy ještě Družba, se tyčil do výšky téměř 90 metrů v dolní části Dejvic a zůstal, bohudíky, pro panorama Prahy skryt. A tak kdo chtěl stalinskou mega stavbu vidět na vlastní oči, musel dolů do Dejvic.
Jak šel život
Pro Pražany a návštěvníky hlavního města byl dejvický hotel docela vzdálenou destinací. Kromě vojáků, místních a hotelových hostů ho málokdo vyhledával. Poměrně ospalou atmosféru panující v největším pražském hotelu báječně vykreslil film Šakalí léta. Také málokdo mu říkal Družba, jak se po dokončení oficiálně jmenoval, nebo později International. Z několika přezdívek byly asi nejvýstižnější Stalinův dort nebo Čepičkův barák. Sám armádní generál Čepička si údajně v hotelu nechal zbudovat nákladné, přepychové apartmá. Ale časy se mění a po jeho konci v čele ministerstva obrany se stal z nepotřebné luxusní vojenské ubytovny luxusní hotel International, který od vojska získal Čedok. Sovětské delegace si tu sice dál podávaly ruce, před hotelem zaparkované tatraplány vystřídaly čajky a tatry 603, ale přibývali i hosté ze Západu, a dokonce až z Ameriky. Určitě tím nejznámějším a nejpopulárnějším hostem se stal v roce v roce 1965 Louis Armstrong, nejslavnější trumpetista všech dob. Ještě celou dekádu byl dejvický Internacional s Jaltou na Václavském náměstí nejlepším hotelem v tehdejším Československu. O primát je v sedmdesátých letech připravil až nový hotel InterContinental u Vltavy. Před dvěma lety International převzala skupina Czech Inn Hotels. Majitel hotelu Jaroslav Svoboda říká, s jakým záměrem do nové etapy šli:
„Naším hlavním cílem bylo vrátit hotelu jeho původní lesk a slávu, takže citlivě modernizujeme všechny prvky v interiéru i exteriéru. Hotel opět nabízí plnohodnotné služby a vysoký standard. V posledních desetiletích ho pod různými názvy provozovaly zahraniční společnosti, které ho často ani nepochopily. My jsme pro hosty otevřeli všechna jeho slavná místa, máme tu pět barů a restaurací, různé druhy kuchyní, fitness, wellness, takže vyhovujeme i náročné klientele.“
Utajené umění
Málokdo ví, co se všechno v interiérech hotelu International skrývá. Vzácné artefakty, české sklo a keramika, stylový nábytek, který jako v případě hotelu Jalty vytvářela generace umělců kolem Expa 58 v Bruselu. V nejvyšším místě hotelu k vyhlídkové terase je zdobné zábradlí z dílny uměleckého kováře a šperkaře Jana Nušla. Nad ním se vypíná rozměrná mozaika Maxe Švabinského s názvem Kytice. Říká se, že když mozaiku do Internationalu přepravovali, tak nepozorností dělníků se rozsypala. A že Max Švabinský, kterému tehdy bylo osmdesát let, ji na kolenou několik dní dával znovu dohromady, Ze stropu restaurace visí nádherné lustry, mistrovské práce sklářských výtvarníků Stanislava Libenského a Jaroslavy Brichtové (oba se také podíleli na umělecké výzdobě hotelu Jalta). Další perlou bohatého interiéru je rozměrný gobelín národního umělce Cyrila Boudy představující dobovou vedutu Prahy, takže na ní nechybí monumentální Stalinův památník na Letné. Ta tu visí od roku 1956 a autor vedutu tajně vylepšil symbolem americké vlajky. Pokrývá střechu jedné z budov na smíchovské straně, přímo na tehdejším náměstí Sovětských tankistů naproti památníku s tankem 23. Tenkrát si toho nikdo nevšiml a pokud ano, nechal si to pro sebe.
V hotelu je zhruba 250 pokojů a apartmánů a šestnáct sálů. Největší z nich je Kongresový, který měl původně sloužit důstojníkům jako tělocvična. Jenže generálové nechtěli cvičit, a tak se z tělocvičny stal restaurační prostor. Řada zdejších salónků má vlastenecké názvy jako Krok, Libuše, Jitka a Břetislav. V interiéru, hlavně na chodbách a na zábradlích, se často objevuje další národní motiv, lipový list, který také zdobil nárameníky generálů.
Moderní hotel v dobovém hávu
Grand hotel International byl vystavěn v padesátých letech v duchu socialistického realismu. Relikt své doby, ale také národní kulturní památka. Po roce 1989 se tu vystřídalo několik majitelů, až hotel zakotvil v portfoliu české hotelové společnosti Czech Inn Hotels. Ptám se Jaroslava Svobody, jestli se může i v moderním hotelovém byznysu uplatnit něco, jako génius loci?
„Je to vždycky výhoda, když ten hotel nemá jenom postel a snídani a nějaký kus žvance a když má za sebou tak velký příběh a historii. Lidé jezdí do Prahy nejčastěji za památkami a tady mají jedinečnou možnost bydlet v prostředí, které historií přetéká. Takže jim vlastně nabízíme silný příběh. A lidé vždycky měli rádi příběhy a tady to platí dvojnásob.“
Na co by se měl návštěvník, který do Internationalu přijíždí poprvé, nejvíce soustředit, aby mu něco neuteklo?
„Už jenom pobyt tady je pro něj zážitkem, když vlastně prochází historií a poznává její kouzlo. Ten, kdo má zájem poznat ještě víc, umělecká díla, prohlédnout si úchvatné společenské prostory, tak tomu nabízíme individuální prohlídku celým hotelem včetně návštěvy prezidentského apartmá.“
Jak vidíte příštích pět, deset let v dalším příběhu grandhotelu International?
"Správně jste použil jeho název, protože je to skutečný grandhotel, svým významem, historií a velikostí. To byla jedna z prvních věcí, že jsme mu vrátili ten původní název. O jeho budoucnost nemám v žádném případě obavu. Po těch dvou letech, co tady pilně pracujeme a o hotel se zase pečlivě staráme, tak vidíme, že o něj roste zájem. Roste počet návštěvníků, kteří náš hotel obdivují, vracejí se sem a doporučují ho i dalším lidem. A to je to, proč to děláme. Máme ještě před sebou dost plánů a dost práce. Tak nám držte palce,“ uzavírá majitel Jaroslav Svoboda.
Související
-
10 nejslavnějších pražských hotelů
Objevte s námi kouzlo pražských hotelů, tak jak jste ho dosud nepoznali.
