Další krok na cestě k dětství bez násilí, vítá novelu zakazující bití dětí ředitelka centra Locika
Patří k výchově dětí plácnutí, pohlavek či facka? Nově přijatý zákon říká jasné ne – fyzické tresty do výchovy nepatří. „Máme velkou radost, je to další velký krok na cestě k dětství bez násilí,“ chválí Petra Wünschová, ředitelka Centra Locika, které pomáhá dětským obětem násilí.
„Je to vlastně splnění našeho profesního snu po 20 letech, protože z praxe dobře víme, že bez takovéhoto ukotvení v zákoně není možné efektivně řešit případy násilí na dětech. Česko bylo jedním z posledních států v Evropské unii, kde nepřijatelnost tělesných trestů nebyla ukotvená v zákoně. A v praxi při ochraně skutečně týraných a zneužívaných dětí to přinášelo velké komplikace,“ podotýká Petra Wünschová.
Přestože novela občanského zákoníku zakotvuje nepřijatelnost fyzických trestů v podobě morálního pravidla a nepočítá se sankcemi, Wünschová věří, že bude mít reálný dopad na chování rodičů.
„Rozhodně. My v sankce, zákazy a tresty nevěříme u dětí, ale ani u rodičů. Mnohem více věříme v pozitivní motivaci – v to naučit se vlastně náročné situace zvládat jinak, ať se jedná o děti ve výchově nebo o rodiče, kteří děti vychovávají. Ale jsou i země, jako například Wales, kde to je součástí trestního zákoníku a kde skutečně rodiči hrozí nějaká sankce, pokud vůči dítěti používá tělesné tresty. Česká republika se rozhodla nejít touto cestou a nám to přijde rozumné v této fázi,“ uvedla.
Nový výzkum 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ukázal, že česká společnost se fyzickým trestům ve výchově pomalu vzdaluje, ale zatím nenachází společný způsob, jak děti vychovávat jinak. Rodiče často tvrdí, že třeba „jeden pohlavek přece neublíží“.
„Nejenom my, ale i celá řada významných výzkumů hovoří naprosto jinak. I takzvaná obyčejná facka nebo pohlavek může mít negativní vliv na vývoj dítěte, protože narušuje to nejdůležitější – důvěru dítěte k jeho rodiči. Samozřejmě to nemusí být fatální, velmi záleží na tom, jak se po takovém rodičovském selhání rodič zachová, jestli si například dítěti omluví, řekne, že ho to mrzí, že se tak chovat neměl a že příště dělá všechno pro to, aby se ta situace neopakovala, nebo jestli svoje chování bude racionalizovat a bude dítěti říkat, proč si například tu facku zasloužilo. I výzkumy potvrzují, že v tom prvním případě to na děti má minimální dopad, v tom druhém to může mít velmi závažný dopad, protože to dítě zároveň i zostuzuje a porušuje to jeho důstojnost integritu a další věci,“ upozorňuje Wünschová.
Pokud novelu podepíše prezident, začne platit v lednu 2026. Podle Wünschové ale bude potřeba k tomu, aby se tělesné tresty dětí ze společnosti vytrácely, ještě celá řada návazných kroků.
„Už dnes podle nejnovějšího výzkumu například víme, že 85 procent rodičů nechce tělesné tresty ve výchově používat. Velká část ale stále neví, jak tedy děti vychovávat jinak, jak jim jinak nastavovat hranice, vést je k disciplíně. A jedním z důvodů je i to, že většina rodičů jako malé děti tělesné tresty sami zažívali. Takže vlastně k tomu naučit se zvládat ty situace jinak, potřebují nějaké informace, návody.“
„Je zapotřebí udělat dobrou preventivní kampaň. Na podzim například plánujeme ve spolupráci s nakladatelstvím Grada vydání knihy pro rodiče o tom, jak vychovávat děti jinak. Ale určitě by se měl v této situaci více angažovat i stát, udělat informační kampaň, poslat informace orgánům sociálně právní ochrany dětí, ale i odborníkům, jako jsou pediatři, učitelé, psychologové nebo například třeba policistům z městské policie, kteří budou v kontaktu s rodiči, kteří můžou používat třeba tělesné tresty na veřejnosti. Důležité budou i informace pro okolí dítěte, jak se chovat v situaci, kdy dítě začne hovořit třeba o tom, že doma vůči němu tělesné tresty používají, nebo jsou na něm vidět známky násilí,“ popisuje Petra Wünschová.
Zastánců fyzického trestání dětí ubývá, ale pomalu
Podle posledního průzkumu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze přibližně 22 a půl procenta rodičů označilo fyzické tresty za běžnou součást výchovy, dalších téměř 26 procent přiznalo, že je v minulosti použilo, ale vždy s pocitem viny. Jen 41 procent rodičů uvedlo, že fyzické tresty nepoužívá vůbec.
Přesto se podle autorů průzkumu ukazuje posun v sebereflexi. Ukazuje to podle nich skutečnost, že když už k fyzickému trestu došlo, přes 41 procent rodičů dětem situaci následně vysvětlilo, 8 a půl se omluvilo a 43 procent uvedlo, že se snažilo vztah s dítětem vědomě obnovit.
„Z našeho výzkumu vyplynulo, že rodiče si uvědomují, že fyzické tresty narušují vzájemnou důvěru, způsobují trauma a agresivní chování,“ říká vedoucí výzkumného týmu Martina Sebalo Vňuková a doplňuje: „Rodiče svůj postoj mění díky vlastní zkušenosti i doporučením odborníků. Odpovědi nám ukazují, že k trestání často nedochází z přesvědčení, ale kvůli bezradnosti.“
Podle přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN Martina Anderse současná generace rodičů má informace, které jejich rodiče neměli. A tak mají příležitost udělat věci jinak, lépe. „Čím dál více rodičů tělesné tresty odmítá a hledá jiné způsoby výchovy. Věřím, že se dnešním rodičům podaří vytvořit pro děti bezpečnější prostředí, než jaké zažívaly generace před nimi,“ dodal Anders.
