Masarykova slova z tajemné obálky: Lidé jsou rádi hloupí. Nedělejte jim to jednoduché, hádejte se s nimi
Na zámku v Lánech byla otevřena obálka se slovy československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Podle původního očekávání je měl u jeho úmrtního lože zapsat v září 1937 jeho syn Jan. Historici podle rychlé expertizy potvrdili, že obsah je pravý. Panují však pochybnosti, kdy byl napsán.
Čekání na rozpečení tajemné obálky s údajně posledními slovy Masaryka trvalo přes osm desítek let. K odhalení jejího obsahu došlo přesně dvacet let poté, co se dostala do Národního archivu, kam ji odevzdal Antonín Sum, osobní tajemník ministra zahraničí Jana Masaryka. Slavnostního aktu se zúčastnil prezident Petr Pavel, prapravnuk Tomáše G. Masaryka Tomáš Kotík a další hosté. Obsah dokumentu byl poprvé přečten v přímém přenosu Českého rozhlasu.
Před samotným zveřejněním měli historička Dagmar Hájková (Masarykův ústav a archiv AV ČR) a ředitel Národního archivu Milan Vojáček jen několik minut na základní posouzení dokumentu.
„Je to pět stran, analýza je velmi narychlo. Nečekali jsme takhle rozsáhlý záznam. Došli jsme k závěru, že je psán rukou Jana Masaryka, že je to autentické. Nevíme ale zatím tu dataci,“ uvedl Vojáček.
Na obálce, zjevně pocházející ze 30. let, je někým napsáno „To keep safe“ (udržujte v bezpečí). Podle Vojáčka by mohlo jít o někoho z rodiny, ale totožnost není jistá. Připojen je i vzkaz Antonína Suma z 19. září 2005, doporučující uchovat dopis v archivu.
Dokument je podle Hájkové převážně v angličtině a špatně čitelný. „Není to dopis, ale sdělení Jana Masaryka. Domnívám se, že text není z roku 1937, ale spíše z léta 1934. Zaznamenává slova T. G. Masaryka, kdy se cítil špatně a kdy se domníval, že opouští tuto zemi,“ uvedla.
Obsah se týká hlavně Masarykovy představy o pohřbu a přijetí blížící se smrti. „Musíte udělat velký funus. Jsem nemocný, vážně nemocný, je to konec. Ale neobávám se. Budete pokračovat v práci, víte jak. Ale musíte být opatrní. Pozor. Ale víte, jak se chovat. A nemusím vám říkat nic více,“ citovala Hájková z textu.
Boj s hloupostí
Podle ní mohl být při vzniku záznamu přítomen kromě Jana Masaryka i další okruh blízkých osob, například dcera Alice nebo Edvard Beneš. Text podle historičky nese známky politického poselství, které se dotýká i vztahů v mnohonárodním Československu – obav, jež byly aktuální už ve 30. letech.
„Jde například o zmínku o Němcích – že by s námi měli zůstat. Masaryk doporučuje: Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více,“ uvedla historička Dagmar Hájková.
Upozornila také na charakteristiku povahy Němců a Čechů. „Češi jsou pracovití, ale kradou. Němci mají jistou poctivost, ale ukradnou ještě víc.“ Podle Hájkové to odkazuje na korupci.
Kriticky se Masaryk vyjádřil také k Andreji Hlinkovi, předsedovi Hlinkovy slovenské ľudové strany. Označil ho za hlupáka, který „udělal chybu s Maďary,“ ale zároveň zaznívá výzva k velkorysosti: „Musíme mu odpustit,“ cituje Hájková.
Autokritika v dokumentu míří i k samotnému prezidentovi: „Proč kolem toho dělat nějaké velké šarády, protože jsem byl stejně hloupý jako ostatní.“ Kriticky se vyjadřuje i k lidem obecně: „Lidé jsou rádi hloupí, ale nedělejte jim to jednoduché. Hádejte se a hádejte se s nimi.“
Za možná nejzásadnější větu celého poselství označila Hájková výrok: „Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat.“
Je nutné dodat, že první čtení probíhalo rychle, ve stresu a bez dostatku času. Některé formulace mohou být tedy ještě zpřesněné a mohou se měnit.
