Nalijme si čistého vína. Silvestr je svátek alkoholu. Rizikově pije milion Čechů
Vánoční večírky jsou v plném proudu a to nás ještě čeká Silvestr. Alkohol má v Česku dlouhou tradici, typické bylo každodenní pití vína, zatímco západní a severské země historicky provozovaly „nárazovou“ konzumaci kvašených nápojů, medoviny a piva.
"Konzumace alkoholu u nás, stejně jako v jiných zemích světa, má poměrně dlouhou tradici, pokud můžeme ve vztahu k alkoholu vůbec mluvit o tradici. Nejstarší doklady obecně jsou kolem 10. tisíciletí před naším letopočtem, ne nutně tady z území ČR. Stejně jako v jiných částech světa, i u nás se prostě alkohol pil, pije a pravděpodobně bude pít i v budoucnu," říká Jiří Woitsch z Etnologického ústavu Akademie věd.
Alkohol máme dnes spojený s oslavami. Hlavně Silvestr je svátkem alkoholu, ale nemá hlubší historické kořeny.
"I u nás v některých dobách alkohol fungoval jako léčivo, byl považován za léčivou substanci. Nicméně pití o svátcích je spíše něco moderního. Vánoce jsou u nás svátky spíše poklidnější. a bylo tomu tak i v tradiční lidové kultuře v minulosti. Silvestr, a to je skutečně moderní věc, je spíše svátkem alkoholu, ale nemá to žádné hlubší historické kořeny."
V roce 2018 byla na seznam UNESCO zapsaná belgická pivní kultura. Dlouho před tím probíhala debata, jestli takový zápis nemůže mít negativní důsledky právě směrem k podpoře pití, závislosti na alkoholu a tak dále. V roce 2022 si Srbové nechali na světový seznam kulturního dědictví zapsat slivovici.
V hospodách existuje společenská kontrola
V lednu ministerstvo kultury zařadilo českou pivní kulturu na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Možným cílem je zápis na seznam UNESCO. Možné kontroverze se dají čekat i v Česku, dodal Jiří Woitsch.
"Není zapsáno pivo jako nápoj, dokonce není zapsaná ani konzumace piva. To pravidla UNESCO znemožňují právě z etických a dalších důvodů, ale je zapsáno všechno okolo, a na to by se měl klást důraz. Nejde o propagaci alkoholismu, spíše naopak. Jde o zápis toho, čemu u nás říkáme pivní kultura, to znamená nějaké sdružování v hospodách, mezilidská interakce. Právě ta socializace, kterou, nalijme si čistého vína, ten alkohol usnadňuje do určité míry. Ale i v případě toho našeho zápisu skutečně byla intenzivní snaha vyhnout se tomu, aby ten dojem, že jde o nějakou primitivní, prostou podporu alkoholismu, vznikal. Proto se mluví o pivní kultuře, a spíše než o konzumaci jde o to všechno okolo."
Dá se říci, že i historicky v hospodách existovalo něco jako společenská kontrola.
"To znamená zpití se pod obraz. Ve Velké Británii by to bylo přesně naopak. Tam, kdo se opije úplně, že o sobě neví, tak je považován za hrdinu kulturně, společensky. U nás to takto naštěstí není a nikdy v historii nebylo. Tím pádem společenská kontrola té konzumace v restauračních zařízeních vlastně fungovala jako nějaký filtr, aby nedocházelo k nějakým takovým excesům. A tím se dostávám k té negativní stránce, zase k nějakému jinému vzorci, který se nám dneska objevuje, a to je něco, čemu se trošku v nadsázce říká domácí alkoholismus."
Jak se mění společnost, mění se i pití alkoholu. U mladých vidíme nižší konzumaci alkoholu. Je to dané jiným stylem života, jiným způsobem sdružování a komunikace. Co však nikdy historicky nepomohlo, byly úplné zákazy.
Rizikově pije skoro milion Čechů. Se závislostí se nejčastěji léčí ti ze Vsetínska, Zlínska a Jesenicka.
