Večerníčky, perníčky, příběhy a komunita: Jak se v Amsterdamu učí česky
V Amsterdamu už sedmým rokem funguje česká škola, která dětem pomáhá udržet češtinu i vztah ke kultuře – a jejich rodičům komunitu. Její zakladatelka Esther Kuppens Groot v novém dílu podcastu České školy v zahraničí: Víc než výuka popisuje, jak vznikala, ale i jaké překážky musela překonat, co ji drží při životě a jak se postupně proměnila v komunitu, kterou dnes sama nazývá „Českem v Holandsku“.
Začátek byl nenápadný a velmi osobní. „Já jsem se přestěhovala do Amsterdamu po studiích - studovala jsem učitelství - a přemýšlela jsem, co tady budu dělat. A pak jsem přišla na to, že existují české školy v zahraničí,“ vzpomíná Ester Kuppens Groot.
Protože v okolí žádnou nenašla, dojížděla nejprve do České školy v Düsseldorfu. Zlom přišel až ve chvíli, kdy potkala Natalii Hons: „Ona mi vlastně dala ten impuls, že to zkusíme spolu. A byla ten hnací motor, abychom tu myšlenku dotáhly.“
Nejtěžší bylo podle Ester zorientovat se v nizozemském systému a nastavit školu tak, aby fungovala legálně a dlouhodobě.
„Samozřejmě Česká škola bez hranic nabízí pomoc. Vlastně nám řekli zhruba, které kroky je potřeba uskutečnit. A tím, že já už jsem učila v České škole v Düsseldorfu, tak jsem věděla, jak to funguje. Ale potřebovali jsme to napasovat na místní systém – tak, ať se nám klidně spí, že to děláme legálně a správně.“
Příběh prostor: náhoda, která pomohla
První zázemí našli ve Španělském kulturním centru v Amsterdamu – a nebyla to náhoda. „Otec majitele Španělského centra emigroval v padesátých letech z Česka, takže když jsem mu napsala, tak on hned zpozorněl a říkal, že by nás chtěl moc podpořit,“ vzpomíná paní Ester.
Pomoc byla oboustranná: „Já jsem mu pomáhala překládat nějaké dokumenty, on se vracel do Brna, kde pátral v archívu. Takže jsme si tak nějak pomohli navzájem – já jsem mu pomáhala s češtinou a s pátráním v archivech a podobně. A on nám pomohl s prostory. I když tam už nejsme, máme s nimi velmi dobré vztahy.“
Dnes škola sídlí v prostorách, které jsou více přizpůsobené dětem. „Momentálně jsme v takové družině a to nám pomohla zařídit jedna maminka. Je to tam lepší, protože ty prostory jsou více pro děti a plus máme i hřiště,“ vysvětluje Ester Kuppens Groot.
Zatímco většina českých škol v zahraničí učí v sobotu, v Amsterdamu se zpočátku chodilo do školy v neděli. „Přizpůsobovali jsme se Španělskému kulturnímu centru, kde jsme byli tak trochu navíc, takže nás přehazovali nás na dopoledne, odpoledne, neděli. Dnes už škola funguje v sobotu dopoledne, ale ani to není úplně ideální, protože v Holandsku v sobotu dopoledne má spousta dětí různé aktivity.“
Zaměření na nejmenší
Škola se dnes zaměřuje hlavně na předškolní děti. Důvod je podle paní Ester praktický i strategický. „Je to nejjednodušší organizačně, abychom fungovaly dlouhodobě. Kdysi jsme měli první i druhou třídu, pak ale přišel covid a bylo to komplikované. Předškolní skupina je fajn v tom, že tam můžou být děti jakýchkoliv úrovní češtiny. Kolikrát máme děti, které česky úplně nerozumí, nebo rozumí, ale nemluví.“
Flexibilita pomáhá i učitelům: „Můžeme se více střídat. Nejsme vázaní na to, že tady musíme být celý školní rok. Takže je to takové udržitelnější z dlouhodobého hlediska.“ Výuku pro školáky Ester nevylučuje, ale zatím je to organizačně náročné. „Ta myšlenka tam pořád je. Máme i zájem rodičů, ale je to náročné, co se týká prostor i personálu. Tam už je potřeba mít nějakou úroveň češtiny. A také to, aby byly děti věkově podobné. A to už jsou většinou třeba jen dvě, tři, už to není větší skupinka. Ale máme to pořád otevřené a uvidíme,“ naznačuje Ester Kuppens Groot.
„Máme i děti na čekací listině. Prostory ale nejsou tak velké, aby nás tam bylo víc.“
Školu dnes navštěvuje dvanáct dětí. „Máme ale i děti na čekací listině. Prostory nejsou tak velké, aby nás tam bylo víc, těch dvanáct dětí je takový limit. Ale máme teď opravdu velký zájem, což nás těší.“
Multikulturní Amsterdam
Složení dětí odráží charakter města: „Amsterdam je hodně multikulti, takže máme děti třeba, které mají první jazyk italštinu, nebo španělštinu. Máme opravdu různorodé rodiny a často je to tak, že jenom jeden rodič mluví česky. Takže máme různý mix a i různým jazykem děti mluví doma,“ popisuje učitelka.
Výuka je založená na tématech a příbězích. „Máme vždycky tematický rok. Měli jsme cestu kolem světa, různé pohádky a letos máme téma večerníčků. Ne všechny děti znají české večerníčky a hodně je to baví. Nakoupili jsme i tematické knížky a máme nějakých 6-7 nejoblíbenějších večerníčků. Já nejčastěji připravuju Rákosníčka a Macha a Šebestovou,“ říká Ester Kuppens Groot.
Lekce mají jasnou strukturu a důraz je na zážitek. A co funguje nejlépe? „Nejvíc je baví, myslím, že ty příběhy. Teď třeba pojedeme s Machem a Šebestovou za Piráty. Většinou děti jsou zvyklé, že se toho hodně děje.“
Důležitým krokem školy bylo i založení knihovničky: „Rodiče jsou taky rádi, že nemusí kupovat tolik knížek z Česka. Na to jsem taky hrdá, že se nám daří knihovnička a že to všechny baví.“
Silnou stránkou školy je zapojení rodičů. „Určitě nám hodně pomáhají,“ říká Ester Kuppens Groot. Pomoc je konkrétní i kreativní: „Máme jednu maminku Péťu, která nám vždycky napeče různé perníčky. Třeba na loňskou olympiádu napekla úžasné medaile. A teď budeme zdobit velikonoční perníčky. Další maminka Irča nám pomohla s prostory školy a pomáhá nám řešit školní rok. Myslím, že bez té podpory by to dlouhodobě nefungovalo,“ přiznává učitelka.
„Česko v Holandsku“
Škola plní i roli pro utužení české komunity. „Je to hodně o tom, že když někdo někoho zná, tak pak ho třeba přivede na nějakou akci. Třeba teď velikonoční tvoření nebo vánoční je otevřeno opravdu pro všechny. Rodiny se tak můžou potkat mezi sebou a děti můžou mít i jiné české kamarády,“ říká Ester.
V zahraničí to má podle ní zvláštní význam: „Protože většina lidí tady nemá rodinu, tak mám takový pocit, že jsme si tak jako trošičku blíž. A pomáháme si s takovými běžnými věcmi, se kterými normálně by třeba v Česku pomáhala rodina.“
„Pomáháme si s takovými běžnými věcmi, se kterými by normálně v Česku pomáhala rodina.“
Součástí školy jsou i tři studenti psychologie z místní univerzity – Češi a jedna Slovenka. „Jsou součástí týmu a učí s námi. A baví je česká komunita. Kristof třeba vyrostl ve Vídni, v Česku nikdy nežil, ale mluví perfektně česky, má dokonce i českou maturitu z Vídně. Verča je Slovenka, ale má velmi blízko k Česku a hrozně jí baví české reálie. A pak máme ještě Klárku, která studovala v zahraničí. Jejich příběhy ukazují dětem, že čeština a vztah k Česku se dá udržet i v zahraničí.“
Když má Ester Kuppens Groot shrnout, co vytvořila, volí jednoduchá slova: „Já tomu říkám Česko v Holandsku – že tady takhle fungujeme.“
A co jí samotné chybí? Odpověď je stručná a upřímná: „Příroda. Příroda, les. No prostě nejvíc mi chybí nějaká zeleň a kopec.“
Související
-
České školy v zahraničí
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
o pořadu
České školy v zahraničí: Víc než výuka
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
