Ochutnejte šípkové cukroví! V Brně nabízí zákusky, které měl rád Leoš Janáček
V rodině Leoše Janáčka se snídalo už kolem šesté. Hudební skladatel neměl rád špenát, ale pochutnával si na zvěřině a šípkovém cukroví. Janáčkovy oblíbené dezerty je teď možné ochutnat v brněnských cukrárnách.
Sladké dezerty připravily kavárny a cukrárny podle zápisků Janáčkovy hospodyně Marie Stejskalové. Poprvé vyšly knižně pod názvem Mářina kuchařka. Vařit podle ní si vyzkoušela i Šárka Zahrádková, která knihu edičně připravovala. Co tedy měl skladatel Leoš Janáček rád?
"Co měl Janáček rád, víme ze vzpomínek hospodyně Marie Stejskalové, které vyšly knižně už v 50. letech. V nově vydané kuchařce je například recept na šípkové cukroví. Měl ho natolik rád, že ten recept sám opsal a věnoval ho různým přátelům. Pak měl rád dort z palačinek a takové věci."
Jak se stalo, že se dochovaly zápisky jeho hospodyně?
"Je to celý sešit, do kterého si hospodyně psala recepty a mezi to si zaznamenávala svoje postřehy ze života Janáčkovy rodiny. Tento svazek je dochován v archivu Leoše Janáčka."
Zaujaly vás některé zápisky Janáčkovy hospodyně, třeba její postřehy?
"Některé postřehy jsou docela věcné, třeba, že pán začal psát tu a tu skladbu. Je k tomu datum premiéry. Některé jsou osobnější a vztahují se k jejím nákupům, že si třeba koupila kabát. Mě přišla legrační poznámka k pěvkyni Gabriele Horváthové, což byla první představitelka Kostelničky (Její pastorkyňa) v pražském Národním divadle. Oblíbil si ji Leoš Janáček, ale již méně jeho manželka Zdeňka s hospodyní Mářou, které spolu měly velice pěkné vztahy. Takže komentář Marie Stejskalové k vystoupení Gabriely Horváthové v Brně, kde zpívala ve Verdiho Aidě, zněl: 21. března 1920 zpívala baba v Aidě. My jsme ty její postřehy komentovali v poznámkách pod čarou, aby se čtenáři v těch jménech a událostech lépe orientovali."
Co se u Janáčků vařilo hostům, které si chtěli vyloženě uctít?
"Měl velice rád jejich domácí koblihy. To patří i k těm zmíněným vzpomínkám Marie Stejskalové, které v této kuchařce citujeme. Ona tam uvádí, že Janáček měl velice rád naše koblihy a když měla přijít nějaká speciální návštěva, tak poroučel nasmažit koblihů. Tuhle citaci tam máme ztvárněnou i výtvarně. Celou kuchařku provází ilustrace Vendulky Chalánkové, což je brněnská výtvarnice, se kterou dlouhodobě spolupracujeme v našem projektu na propagaci Leoše Janáčka. My jsme Vendulce předali ty Mářiny vzpomínky, zejména ty, co se týkají gastronomických věcí a ona si z toho vybrala ty, které se jí obzvlášť líbily."
Jak se u Janáčků jedlo? Kdy se snídalo, večeřelo? Co měl rád, co naopak nesnášel?
"On rád jedl, na to Marie Stejskalová vzpomíná. Když mu chutnalo, dokázal jídlo pochválit. Nerad se postil. Říkal, že když strávil dětství v klášteře, tak že si toho užil nad hlavu. Takže Janáčkova manželka, dcera i Marie Stejskalová se postily, ale mistr vyžadoval maso s tím, že se už napostil dost. Já si podrobnosti z hlavy nepamatuji, ale vím, že se tam píše, že vstávali v šest a Oluška snídala rohlík. My jsme si z toho některé recepty vybrali a zkusili jsme je navařit nebo upéct. Pak jsme je vyfotili a ty fotky jsou také součástí kuchařky. To, co jsem vařila já, úplně jednoduché nebylo, ale já tomu vaření moc nedám. Dělala jsem právě ty koblihy. Byly moc dobré. A také tvarohový závin. Byl dobrý, ale vzhledný moc nebyl."
Hospodyně Marie Stejskalová přežila Janáčka o 40 let, zemřela v roce 1968. Její vzpomínky na rodinu opakovaně vyšly v knize U Janáčků. Recepty se nyní ke čtenářům dostávají poprvé.
Mářina kuchařka je novinkou letošního hudebního festivalu Janáček Brno, který představuje skladatelovo dílo v místě, kde ho vytvořil. Janáček má vlastní web a originální kolekci suvenýrů, naučnou stezku a k 165. narozeninám dostal šalinu s postavami z jeho oper.
