Osudové motáky
Restaurátoři Národního archivu zachraňují dva motáky, které v pankráckém vězení napsal podplukovník Josef Mašín, člen odbojové skupiny Tři králové. Gestapo Josefa Mašína zatklo v květnu 1941 a o rok později ho v Kobylisích nacisté zastřelili. Obsah motáků předurčil i pozdější činy Mašínových synů, Josefa a Ctirada, kteří se při útěku z komunistického Československa v 50. letech prostříleli na Západ.
"Tento typ papíru je ten nejhorší, který může být. Je naplněn dřevem, takže je velice nestabilní, říká Michal Ďurovič ke kvalitě papíru, a Benjamin Bartl bude mít zase problémy s použitou tužkou:
"Bude záležet také na tom, jestli bude potřeba provádět fixaci toho záznamového prostředku. Je to nějaký druh tužky, samozřejmě zatím nevíme, jaký."
Jeden moták Josefa Mašína vynesla z vězení na Pankráci manželka spoluvězně Vojtěcha Vrnaty, druhý byl nalezen až po válce podle instrukcí z toho prvního. "Popsal určitou skrýš poblíž futer dveří cely, kde byl nalezen druhý moták. Ten je daleko obsáhlejší, a zatímco první je poselstvím zejména manželce, tak ten druhý je poselstvím dětem," podotkl Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu:
"Je to rozloučení s rodinou, určitá omluva rodině, že se jim nevěnoval, že pro něj byla hlavní vlast, její svoboda. A zároveň určité poselství dětem, aby si uvědomily, že pro svobodu vlasti je potřeba obětovat v případě nutnosti i vlastní život. Přímo se tam píše, že první povinností každého Čecha je bojovat za svobodu vlasti, za svobodu národa. Mimo jiné chlapcům říká, že i oni jednou tak musí postupovat."A děti to tak skutečně pochopily, potvrdila České televizi dcera Josefa Mašína, Zdena:
"On nás vyzývá, abychom se nikdy nestali otroky a abychom se za každých okolností postavili zlu."
Při své krvavé cestě na Západ se odkazem otce řídili i jeho synové, říká Josef Mašín mladší:
"Náš otec byl pro nás vždycky velký příklad."
Podle historika Eduarda Stehlíka jsou Mašínovy motáky velmi cenné:
"To se nedá vůbec popsat, to je něco neskutečného, protože Josef Mašín patří opravdu k výjimečným osobnostem našich národních dějin. Je jedním z největších hrdinů naší republiky, a jestliže po něm máme svědectví, které navíc vznikalo ve velice dramatických podmínkách, tak je to svým způsobem zázrak, že se dochovaly. A vzhledem k tomu, jak se pak odvíjely další osudy rodiny Mašínovy, tak je svým způsobem zázrak, že nejenom přežili nacistickou okupaci, ale i pozdější perzekuce rodiny, protože stačilo opravdu málo a ty motáky zmizely ze světa bezezbytku. Vznikaly po roce věznění. Jeho poslední rok života, snad se nedá ani hovořit o životě, spíše o pekle, kterým si procházel, protože nacisté věděli, kdo se jim dostal do rukou, věděli, že Mašín má obrovské znalosti o odboji, o jeho organizaci, o lidech, kteří ten odboj organizují a kteří ho provádějí, a snažili se z něj tyto informace dostat. Nedostali z něj skutečně nic. Přes bestiální mučení on odolal. Po atentátu na Heydricha, kdy začaly obrovské popravy v rámci stanného práva, v rámci heydrichiády, mu bylo jasné, že dříve či později skončí špatně, a ty motáky jsou posledním svědectvím o tom a posledním rozloučením s rodinou."
Oba motáky teď mají v rukou restaurátoři. Pokud by nezasáhli, nejspíš by se rozpadly. Mašínovy motáky jsou jednou z mála věcí, které po něm zůstaly. Vojenský historický ústav má pak už jen brýle, které mu gestapáci rozšlapali při výsleších.