Pohled na aktéry povolebních jednání
Pokusme se zhodnotit postupy hlavních aktérů dosavadního povolebního vyjednávání o vytvoření nové vlády a zvolení vedení Poslanecké sněmovny. O názor jsem požádal profesorku Vladimíru Dvořákovou, politoložku Vysoké školy ekonomické v Praze. Nejdříve jsem se zeptal na hlavu státu Václava Klause, kterému je zazlíváno, že své konání podřizuje snaze o znovuzvolení do prezidentské funkce.
"Já si myslím, že v pozadí některých jeho jednání to je, ale nemyslím si, že to je to úplně nejvíc určující. Každý z těch aktérů hraje nějakou svoji roli a snaží se posílit své pozice i do budoucna, aby mohl mít nějaký vliv na prosazování své vize politiky. Je to tam tedy určitě přítomno, ale myslím si, že to je běžné v politice a že to není nic nenormálního."
Prezidentovi je také vytýkáno, že pověřil Mirka Topolánka jednáním o vytvoření nové vlády bez předchozích konzultací, nyní odmítl jeho jmenování designovaným premiérem, a také to, že zavrhl avizovanou demisi Paroubkova kabinetu. Jak hodnotíte tyto výtky?
"Mně tam vadí, že dva měsíce po volbách se nejedná podle Ústavy, že vlastně ještě nebyl provedený jediný krok, který Ústava předpokládá. To znamená, že je tu určitá neúcta k Ústavě, což v demokratickém systému není nejlepší. Já bych možná brala to, že někdo byl pověřen, aby sondoval situaci, ale to pověření nemělo být na víc, jak dva měsíce. Představovala bych si, že týden budou probíhat nějaká jednání, a pak se řekne, jak situace vypadá, aby prezident mohl zvážit další kroky. Tak dlouhá doba je podle mého názoru velice nedobrá i z hlediska vztahu k právnímu státu a k Ústavě."
Dalším hlavním aktérem povolebních jednání je šéf ODS Mirek Topolánek. O něm někteří pozorovatelé tvrdí, že je mizerný vyjednávač. Sdílíte tento názor?
"Já si myslím, že situace byla velice obtížná a neměli bychom to brát z hlediska nějakých vítězů a poražených, ale z toho, co je možné. U Mirka Topolánka myslím hlavní problém byl v tom, že se příliš dlouho udržoval ve vizi koalice, ať už pod jakýmsi tlakem vnitrostranickým nebo jiným. Myslím si, že sám poznal už dříve, že koalice je mrtvým dítětem, ale příliš dlouho setrvával u této představy, která vlastně ta jednání prodloužila, i když tam už nebyl možný další vývoj. Když se na hodnocení Mirka Topolánka podíváme z hlediska vyjednávání, tak tam vždy záleží na mnoha dalších aktérech. Myslím si, že situace byla natolik obtížná, že bych nechtěla hledat jeho selhání v osobní rovině, protože kdyby prezident dal třeba kratší limit na vyjednávání, tak celá tato kauza s koalicí mohla skončit mnohem dříve."
Šéfovi sociální demokracie Jiřímu Paroubkovi je vytýkáno, že se chová jako vítěz voleb a uzurpuje si více než na kolik by měl mít nárok. Je tomu podle Vás tak?
"Tady je velice obtížné říci, kdo je vítězem voleb, i když samozřejmě ODS získala nejvíce hlasů, ale v dané situaci, která je poměrně dost patová, lze těžko říci, kdo je vítězem. A samozřejmě každá strana se snaží získat co nejlepší pozice jak z hlediska krátkodobého, to znamená, aby mohla nějakým způsobem ovlivňovat politiku toho dalšího období, tak dlouhodobého, kdy samozřejmě přemýšlí, jaká bude její výchozí pozice pro další volby. A z tohoto hlediska se politici samozřejmě chovají racionálně. Jiná otázka je, jak dalece se chovají racionálně z hlediska společnosti, a jak dalece to vnímají voliči. Tam je riziko, že voliči začnou velmi silně pociťovat, že tady se hraje jenom o postavení stran, a politici jako by neprojevovali dostatečný zájem o to, jaká bude situace obecně v České republice a jaký bude další vývoj v politice. Taková příliš dlouho razantní, neústupná politika může mít z dlouhodobého hlediska negativní dopad na tu či onu politickou stranu."
Kdo z dvojice šéf lidovců Miroslav Kalousek a šéf zelených Martin Bursík se Vám zdá být obratnějším politikem, a kdo z nich se chová státotvorněji?
"Obě tyto strany se také snaží upevnit své politické postavení. U pana Kalouska je ještě ten problém, že pokud nedostane KDU-ČSL do vlády, tak jeho vlastní postavení bude velmi silně zeslabeno a dostane se pod tlak vnitrostranický. Pro obě strany platí, že ODS, pokud bude chtít prosazovat nějakou svoji politiku, tak ji nestačí tyto dvě strany, ale potřebuje k tomu ještě i ČSSD. Když se to bude snažit dělat s ČSSD, tak k tomu nepotřebuje ty dvě malé strany. Situace těch malých stran je tedy velice složitá. Pan Kalousek se ukázal z hlediska prosazování zájmů KDU-ČSL jako velmi zkušený a obratný politik třeba jenom tím, že se zavázal, že se celou dobu bude jednat za celou koalici a nebude samostatné jednání, což hodně zkomplikovalo situace panu Topolánkovi. Zelení jsou do jisté míry nezkušení a v zásadě si nejsou úplně jistí, jestli jim pomůže to, že se dostanou do vlády, nebo by pro ně bylo výhodnější nějakou dobu setrvat v opozici. Tam situace není příliš jasná pro to, jakou zvolit taktiku. Myslím si, že tam byla chyba, že se hned od počátku připojili k ODS a nenechali si větší manévrovací prostor. To se ale jednoduše říká zpětně. Ta situace, jak se vytvářela po volbách, a ten prostor, jak byl formován, dával ne příliš mnoho šancí na to, pohybovat se na politické scéně. Myslím si ale, že to byla spíše chyba, že zelení si nenechali větší prostor pro manévrování."