Před 70 lety vznikl Protektorát Čechy a Morava

"Rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa," takto promluvil 16. března 1939 k českému národu prezident Emil Hácha. Byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, zemi obsazovali němečtí vojáci, z oken Pražského hradu kynul Adolf Hitler, lidé v ulicích plakali. Jak se na výročí osudových dní národních dějin dívají Češi dnes?

Emil Hácha a Adolf Hitler

Loňský rok se zvláště pro politiky a média nesl ve znamení "osudových osmiček", vzpomínalo se na výročí mnichovské zrady z roku 1938 nebo např. na okupaci armádami varšavské smlouvy o třicet let později.

Jak si ale připomínají výročí běžní občané? Připomínají si je vůbec, nebo jsou jubilea záležitostí médií a politických představitelů? Na to jsme se zeptali socioložky Jiřiny Šiklové.

"Já se domnívám, že by to měla být záležitost i běžných občanů. Bohužel tomu tak není. Nezapomeňte, že ta výročí u nás mají určité odlišné souvislosti. Jednou se připomínají jako kladná, jednou naopak jako záporná. Výročí okupace ze strany nacistického Německa se většinou vždycky připomínalo jako záporné, ale možná jsou mezi námi i ti, kteří prožili, že i ono bylo kdysi oslavováno."

Jiřina Šiklová připomíná ještě jednu věc, všechny ty oslavy 1. máje či Vítězného února, které byli lidé za komunistické éry nuceni absolvovat. Lidé jednotlivá výročí nerozlišovali a účast na oslavách brali jen jako povinnost.

Jiřina Šiklová

"Já myslím, že tento postoj k výročí jako k něčemu, co je nám vnucené, se dodneška udržuje a existuje dál. Nemůžeme čekat, že se to změní, když se řekne, že teď je to výročí jiné a správné."

Jiřina Šiklová se domnívá, že Češi mají k tomuto přístupu k výročím sklony ve větší míře, než např. Poláci či Maďaři.

"Je to asi proto, že tady byly vždycky málo tzv. vlastenectví. To bylo chápáno jako něco negativního, bylo znevažováno. Také si myslím, že ty státy jako je Polsko nebo Maďarsko, měly více spojených údobí, kdy se o něco snažili. Jen si vzpomeňte, jak je tady připomínán březen 1939. My stojíme na ulicích, kolem jedou německá vojska a lidé pláčí. Stejná situace třeba v Polsku je připomínána, jak jednou německá vojska a proti nim jedou, prý tedy jedou, Poláci na koních. Není to skutečností, ale to je jedno. Ta představa o národu, o jeho hrdinství nebo opaku, se tímto způsobem prezentuje a lidi ji tak vnímají."

Podle pamětníka březnových událostí roku 1939, kněze Josefa Machače je pro dnešní mladé nacistická okupace podobně vzdálená, jako pro něj v mládí byla bitva u Hradce Králové.

"To víte, oni to nechápou, těžko to pochopí a vžijí se do toho. Mají docela jiný život. Mělo by se jim to připomínat, měli by být o tom poučeni. Je to pro ně prostě něco jiného, těžko to chápu, tu situaci, život a všechno, co následovalo."