Princip volného pohybu pracovních sil nezpochybnila ani krize

Podle 70 procent Čechů cizinci připravují místní lidi o práci. Vyplynulo to z průzkumu agentury STEM, o jehož výsledcích jsme vás informovali už v předešlém vydání naší relace. Ale téměř polovina dotázaných připouští, že cizinci jsou jediným řešením nedostatku pracovních sil v některých profesích. V dnešní ekonomické rubrice zase připomeneme, že není cizinec jako cizinec, alespoň pokud jde o trh práce.

Foto: Evropská komise

Už pět let je Česká republika členem Evropské unie. Ve vůbec největší vlně rozšíření do ní s dalšími devíti zeměmi vstoupila 1. května 2004. Občané všech členských států jsou zároveň občany Evropské unie a v mnoha ohledech platí, že na celém jejím území nejsou pokládáni za cizince. V praxi byl ale někdy vývoj složitější a postupný. Připomeňme například existenci schengenského prostoru. Před vstupem České republiky do něj se mohli čeští občané pohybovat po území celé unii svobodně, ale nikoliv úplně bez bariér, ty definitivně padly až předloni. Stejně tak některé země v takzvaném přechodném období uplatňovaly nebo uplatňují různé výjimky z unijních pravidel. Příkladem budiž vlastnictví půdy, při němž své občany i před lidmi ze zbytku unie alespoň mírně zvýhodňují zejména některé z nových členských zemí.

Většina původní patnáctky, která tvořila Evropskou unii do 1. května 2004, zase před pěti lety hned neotevřela nováčkům svůj trh práce. V jednotlivých zemích tak padala tato bariéra až postupně, připomíná Ladislava Steinichová z ministerstva práce a sociálních věcí.

"Spolu s námi vstupovalo dalších devět států. Mezi těmi nově přistoupivšími státy volný trh práce byl od samého počátku. A dá se říct, že jsme tak měli vlastně dva paralelní trhy práce, jeden v těch nových členských zemích a jeden vůči těm starým, který byl uzavřený. A vlastně jsme dospěli do toho stádia, že v současné době nám určitým způsobem zůstává uzavřeno Německo a Rakousko, protože od 1. května toho roku otvírá trh práce Belgie, Dánsko a Norsko. Norsko tedy není členským státem unie, ale je řazeno do Evropského hospodářského prostoru a tam jsou ty standardy stejné."

Přesto ani ve dvou sousedních zemích nejsou pracovní bariéry nepřekonatelné. Lze je obejít nabídkou nikoliv zaměstnanecké práce, ale služeb, například v podobě živnostenské činnosti. A jsou zde i další možnosti.

Foto: Evropská komise

"Co se týká Německa a Rakouska, tak my máme různé bilaterální smlouvy, které řeší přístup našich občanů zejména v pohraničí nebo určitých skupin, takže již zcela volně od počátku tohoto roku je trh přístupný pro vysokoškolsky vzdělané občany naší republiky."

Z českého pohledu ale přesto jde jen o výjimky z výjimky a o dlouhodobé narušování jednoho ze základních principů unie. Její české předsednictví to zopakovalo den před pátým výročím vstupu do unie a rozhodnutí Německa a Rakouska nadále plně neotevírat svůj pracovní trh lidem z osmi novějších unijních států označilo za nedůvodné. Tato kritika přitom není ani nová ani výlučně česká. I když právě Česká republika si vytýčila Evropu bez bariér jako prioritu svého předsednictví. JUDr. Ladislava Steinichová, která je na ministerstvu práce ředitelkou odboru realizace služeb zaměstnanosti, ale připomíná, že Česko je ve shodě s Evropskou komisí a opírá se o fakta.

"V listopadu 2008 přijala Evropská komise zprávu s hodnocením přechodných opatření pro volný pohyb pracovníků po rozšíření unie a ta zpráva deklaruje, že přistoupení těch nových členských států nijak neohrozilo trh práce těch starých členských zemí. Naopak, že mělo kladný vliv na ekonomickou situaci členských států a že ti noví pracovníci významně přispěli k hospodářskému růstu. I z té zprávy, i z některých dalších studií, i z informací, které běžně získáváme v praxi, se už před nástupem krize začal jevit ten zájem o zaměstnávání v zahraničí menší a některé státy dokonce začaly vymýšlet různá opatření na udržení si svých odborníků."

V souběhu s nižší poptávkou po pracovní síle a kurzovými výkyvy je tak vlastně migrace pracovní síly přes německé a rakouské obavy spíš v útlumu.

"Ta migrace v současné době je menší. Lidé se vracejí do svých zemí. U občanů naší republiky to bylo i jeden čas velmi výrazně znát právě v souvislosti se silnou korunou, kdy pro řadu našich lidí už zase nebylo tak atraktivní pracovat v cizině."

V konkrétních číslech se situace popisuje trochu složitěji, protože ministerstvo práce má poměrně dobrý přehled doma, ale až se skluzem dostává údaje z ostatních zemí unie. Ale určitou představu o migraci pracovních sil nám Ladislava Steinichová poskytla. Například v České republice se od vstupu do unie počet pracujících z ostatních zemí Evropského hospodářského prostoru zdvojnásobil.

"V roce 2004, když jsme vstupovali do unie, to bylo necelých 73 tisíc. Nejvíc tedy bylo ze Slovenska, tam bylo téměř 60 tisíc. Ale v současné době u nás pracuje 141 tisíc zahraničních zaměstnanců ze zemí unie a Evropského hospodářského prostoru, což je poměrně velké množství. A podle informací, které máme, posledně tedy za rok 2007, tam je to s trochou zpoždění, tak našich lidí v zahraničí pracovalo něco málo přes 76 tisíc. Aspoň oficiálně podle těch údajů, které jsou k dispozici."

Nad závěrečnou otázkou, zda by se Česko obešlo bez pracovníků z jiných zemí, Ladislava Steinichová nezaváhala.

"Ne. Neobejdeme se bez špičkových odborníků, kteří přicházejí do různých našich firem nebo dceřinných mezinárodních řetězců a podobně. Neobejdeme se bohužel ani bez těch klidí, kteří vykonávají takové ty různé práce, kde není potřeba žádná kvalifikace, vzdělání, protože to jsou často i pozice, na které naše lidi těžko dostáváme, byť jsou v evidenci úřadů práce... Neobejdeme se."