S Antonínem Brouskem o budovatelské poezii
Hostem Knihovničky bude český básník a literární kritik, žijící dlouhá léta v Německu, Antonín Brousek. Na pozvání festivalu Poezie bez hranic přijel letos do Olomouce a tady se s ním sešel kolega Vilém Faltýnek. Hovořili o Brouskově poezii, ale především - o fenoménu zvaném budovatelská poezie. Že nevíte, kdo to byli "podivuhodní kouzelníci"?
"Název knihy je velmi jednoduchý. Je to množné číslo od jedné z klíčových básní Vítezslava Nezvala. Navíc to má v daném kontextu ten význam, že všichni zúčastnění se projevují jako velice podivuhodní kouzelníci, že se snaží seč mohou básnit skutečně kouzelně. Proto taky to množné číslo, že je jich tolik."
| Traktory, traktory úspěch máte jistý. Je to těmi motory nebo traktoristy? Tenhle problém rozřešily naše dívky až v té chvíli, kdy s úsměvem ve tváři vezli je dva hoši milí, vezli si je, roztomilí, na traktorech k oltáři! |
Přejel vám mráz pozádech? Tyto vážně míněné rýmy Pavla Kohouta patří k typickým projevům fenoménu zvaného česká budovatelská poezie. Na Olomouckém večeru vystoupila s dalšími ukázkami recitační skupina Lumíra Tučka.
Můžeme říct, že v těch padesátých letech, a vlastně už v druhé polovině čtyřicátých, bezprostředně po Únoru, skutečně veškerá česká poezie propadla tomuto běsnění?
"Ne, existovaly čestné výjimky, abych tak řekl. Ale ty by člověk spočítal na prstech dvou rukou. Jinak je na tom zarážející, jak v historicky tak kratičké době mohla najednou celá česká poezie propadnout takovému šílenství."
Můžete ty čestné výjimky jmenovat?
"Je to především Jiří Kolář a potom samozřejmě ti, kterým bylo znemožněno se vůbec jakkoli na vývoji české literatury podílet proto, že byli zavřeni. Třeba Jan Zahradníček. Abych jmenoval alespoň dva výrazné představitele. Nemám samozřejmě přehled, co dělali ti, kteří začali psát a potom se rozhodli radši za daných poměrů nepublikovat. myslím, že jich bylo přece jenom dost, protože po velmi částečném uvolnění začátkem 60. let najednou jakomopoždění debutanti vystupovali básníci, kteří patřili vlastně rokem narození do kohoutovské generace, ale s debutem si počkali na příznivější časy."
Jak je možné, že k něčemu takovému došlo?
"To má samozřejmě celou spleť motivů, ale já bych řekl, že většina těchto básníků se snažila upřímně provést jakousi sebekritiku. A sami víceméně dobrovolně, pod značnými tlaky samozřejmě, odvrhli to, co do té doby psali. A to se týká i takových tzv. moderních klasiků jako Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Co na tom mě nejvíc zaráží, je ta velká míra dobrovolnosti, s jakou se to dálo, protože jistě byli básníci, kteří se snažili vepsat do srdcí lidu, ale těch dobrovolných spolupracovníků na této velké věci literatury byly nepřehledné davy."
Ale jak je možné, že dobrovolně došlo k takové změně, možná by se to dalo popsat jako diskontinuita osobnosti. nebyl ten tlak někde v atmosféře společnosti? Básník vázaný na svůj jazyk přece tady musel žít. neby tohel ten nepojmenovaný tlak?
"Myslím, že máte pravdu. Tady se navíc od večera do rána změnila celková atmosféra ve společnosti a ty změny přišly tak rychle, že mnozí byli, řekl bych, dezorientováni a uvěřili, že přišla nová doba, že se začíná počítat nový věk podle jiných parametrů."
Čítanka českého stalinismu v řeči vázané 1945 - 1955, jak zní podtitul Brouskovy knihy, vyšla v exilovém nakladatelství Rozmluvy v Londýně poprvé v roce 1987.
