Předreferendová kampaň za vstup Česka do Evropské unie, vyvolává u hodně lidí rozpaky. V této souvislosti se hovoří o tom, že veřejnost postrádá především konkrétní argumenty. Jak uvádí Zdeněk Vališ, jeden z nich se přitom přímo nabízí.
Vládu musela v uplynulých dnech zřejmě dost vyděsit spekulace některých médií o tom, že z Česka poputuje do unie víc peněz, než kolik jich země z unie dostane. Přinejmenším taková informace přišla krajně nevhod. Totiž ve chvíli, kdy se kampaň za vstup do unie rozjíždí na plné obrátky, a lidé mohou nabýt dojmu, že je zase vrchnost balamutí. Vláda přece zatím pouze zdůrazňovala, že příjmy z unie budou vyšší než české příspěvky. S hodnocením finančních přínosů či ztrát pro Česko je to samozřejmě složitější. Záleží na úhlu pohledu a metodice přístupu k finančním tokům. Vláda má sice pravdu, ale neříká ji celou. Potíž je v tom, že zatímco Česko bude platit přímými výdaji ze státního rozpočtu, peníze z unie budou z větší části účelově vynaloženy na určitý projekt a nelze je tudíž považovat za příjmy státního rozpočtu. V něm tedy kvůli příspěvkům v řádu desítek miliard vznikne další nepříjemná díra, a to v době, kdy stát bude nucen stále více šetřit. Je nesporné, že v dlouhodobém výhledu Česko vstupem do unie získá. Něco jiného je ale horizont prvních let, kdy výhody členství nebudou tak zřejmé. Možná dokonce převáží nevýhody.
Dosavadní agitace ve prospěch vstupu do unie ale vsadila na převahu vizionářských úsměvů a emocionálních vzdechů nad argumenty. Těch je naopak jako šafránu. Mnoha lidem se tak vnucuje podezření, zda oficiální propaganda své čtenáře, posluchače a diváky nepodceňuje a nezachází s nimi jako s dětmi. Stále častěji proto zaznívají hlasy, že místo známých zpěváků či herců by bylo užitečnější poskytovat veřejnosti názory fundovaných politologů či ekonomů a nebát se přizvat do diskuse i euroskeptiky. Kritický a pochybovačný český duch dokáže nakonec ocenit, že se i o ožehavých věcech mluví otevřeně, a ne ve stylu televizní reklamy na prací prášky.
Na druhé straně je ale také nepochopitelné, proč propaganda nedokáže využít různých zcela jednoduchých a konkrétních příkladů přínosu členství v unii. V Česku je například velmi vysoká spotřeba salámů a dalších uzenin. Jenže už léta zákazníci nakupují většinou výrobky, které jsou sice laciné, ale kvalitní uzeninu připomínají jen vzdáleně a s notnou dávkou chuťové fantazie. Výrobci totiž kvalitní maso v uzeninách nahrazují vším možným. Některé výrobky by také bylo možné s trochou nadsázky doporučit ke konzumaci i vegetariánům. Zřejmě jako pozůstatek komunismu bránící svobodnému podnikání byly v polovině devadesátých let zrušeny normy jakosti. Ty se ale teď v důsledku vstupu do Evropské unie budou opět zavádět a tvrdě kontrolovat s pěkně mastným postihem pro různé nepoctivce. Masný výrobek, který bude obsahovat méně než 50 procent libové svaloviny, nebude už nadále možné považovat za maso. Na své si tak po dlouhé době přijdou všichni milovníci tradičních českých špekáčků, šunkového salámu, klobás či párků. Chalupářsky a "čundrácky" založený český lid určitě s uspokojením zatleská. Pro některé lidi by třeba návrat tradičních chutí mohl být dokonce i důvodem k tomu, aby hlasovali pro vstup do Evropské unie. Někdo by jim ovšem musel tu souvislost mezi špekáčky a unií patřičně vykreslit. Nečekejme to od intelektuálů, libujících si na televizní obrazovce v příliš abstraktních schematech.
