Skvosty renesančních Čech na Pražském hradě

r_2100x1400_radio_praha.png

Pražský hrad nabízí v těchto dnech pozoruhodnou výstavu - Unikáty Svatovítského pokladu a to vše prostřednictvím příběhu Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic - básníka Jagellonské doby. Vydejme se tedy za vzácnými relikviáři, sochami a obrazy Svatovítského pokladu.

Bohuslav Hasištejnský
Umělecké poklady renesančních Čech většinou odpočívají skryty v hloubi přísně střežených trezorů a depozitářů. Teď mohou skvosty doby Jagellonců obdivovat návštěvníci Pražského hradu. A to vše prostřednictvím života Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Málokdo dnes ví, kdo to byl a je to škoda. Byl šlechticem, královským sekretářem, správcem rodového majetku, duchovním, ale i latinsky píšícím básníkem, uvedla kurátorka výstavy Ivana Kyzourová z Kanceláře prezidenta republiky.

"Byl spíše předurčen k církevní kariéře. Proto získal vysoce kvalitní vzdělání v Itálii, kde roku 1482 obdržel doktorát kanonického práva. Byl vybaven k tomu, aby se mohl ucházet o církevní funkce, což skutečně činil. Ovšem všechny jeho pokusy vyšly naprázdno a byl předstižen jinými úspěšnějšími kandidáty."

Rukopis Bohuslava Hasištejnského
Byla to doba vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy Pražský hrad procházel stavebním rozkvětem a vznikala řada uměleckých děl. Například se v té době začal budovat Vladislavský sál. Mimochodem odlitek části jeho klenby dominuje i prostoru výstavy. Patnácté století bylo také vnímáno jako doba hostin. Češi měli pověst velkých jedlíků, ale Bohuslav neměl příliš dobrých slov pro lidi, "jejichž Bohem je břicho a jejichž mlsnost nestačí ukojit země ani moře", jak říkával. Nicméně i rozptýlení bylo součástí jeho života. Zábavu a lovy dokonce doporučoval jako prevenci i proti takové metle lidstva jako byl mor.

15. století bylo také dobou, kdy byl vynalezen knihtisk, což otevřelo cestu k šíření informací. Sám Bohuslav Hasištejnský napsal na 500 básní, 200 listů, a tři traktáty. Sepisoval i českou historii, která se bohužel nedochovala a vynikal v satiře. Jeho spis ke sv. Václavu měl tak ostré formulace, že nebyl ani vydán tiskem. A právě ukázky z jeho knihovny teď Pražský hrad nabízí. V době smrti Bohuslava Hasištejnského měla knihovna 626 svazků a mohla se poměřovat s nejvýznamnějšími knihovnami ve střední Evropě. Dlouho byla pokládána za ztracenou. Ve skutečnosti jen přesla do majetku druhé popelovské větve rodu a stala se základem knihovny budované knížaty z Lobkovic na jejich zámku v Roudnici nad Labem. Dosud je zachováno 480 svazků a zaplňují 35 metrů regálu. Zajímavostí je, že knihovna neobsahuje jedinou českou knihu - Bohuslav Hasištejnský totiž považoval češtinu za barbarský jazyk.

Hasištejn, foto: Rafael Brix / Creative Commons 3.0 Unported
"Nejvýznamnější je jeho básnické dílo, ale psal i prózu a literárním skvostem jsou dopisy, které psal svým přátelům. Ty se dochovaly a byly vydány tiskem už v 16. století. Básně psal na nejrůznější témata - jednak církevní i obecně aktuální, kde například komentoval politiku Vladislava Jagellonského a to často kriticky nebo psal o tureckém nebezpečí. Napsal i oslavné básně na vynález knihtisku nebo na vynález střelného prachu. Psal i básně popisující krásnou přírodu na Hasištejně, milostnou lyriku. Jeho repertoár byl široký a ne všechny básně byly dosud přeloženy do češtiny. Velice dobře znal antické mýty a z nich ve svých básních citoval, takže pro nás, kteří tyto znalosti už nemáme, jsou někde básně Bohuslava Hasištejnského nesrozumitelné."

Stojí ještě Hasištejn?

Relikviářová busta sv. Víta
"Hasištejn stojí, i když obytné křídlo, které vybudoval a v němž provozoval soukromou humanistickou školu, se nedochovalo. Soukromá humanistická škola Bohuslava Hasištejnského je další z pozoruhodných fenoménů jeho života. Své vzdělání zúročil, předával své vědomosti dalším a zřejmě se výuce poctivě věnoval, protože si objednával i pomůcky ze zahraničí."

Bohuslav Hasištejnský se nikdy neoženil. Neměl pochybnosti jen o manželství, ale také o kněžském stavu. Za největší devizu považoval osobní zásluhy. Ty byly důležitější, než vznešený původ nebo vynikající vzdělání. Právě za jeho života vznikly umělecké skvosty - mimo jiné vzácné relikviáře.

"Exponáty ze Svatovítského pokladu jsou cenné všechny. K těm nejcennějším určitě patří relikviářové busty sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ovšem pozoruhodný je i plenář Hanuše z Kolowrat nebo relikviář vztyčené ruky sv. Václava."

Zlaté relikviářové skvosty se běžně nevystavují, patří k nejkrásnějším ukázkám českého zlatnictví jagellonské doby. Na výstavě je i několik vzácných exponátů, kterým by škodil dlouhý vliv světla. Je to například lept Albrechta Dürera, který je vytvořen obdobnou technikou, jakou se tehdy zdobily zbraně či brnění.

"Všechny tyto listiny se budou muset po 4 až 6 týdnech buď obměnit nebo nahradit fotografií. Máme zde také skvostný graduál z Louky, který je mimořádný nejenom svým rozměrem a svou kvalitou. Je dokladem pronikání italské renesance na území jagellonských Čech. Je vzácným iluminovaným rukopisem, který tu naštěstí budeme mít po celou dobu výstavy, ale bude se muset otáčet."

Jak uvedla Ivana Kyzourová, výstavu unikátů ze Svatovítského pokladu uzavírá báseň Bohuslava Hasištejnského Rozhovor člověka se smrtí a vzácná socha smrtky zvaná Brigita. Tu oko návštěvníka Hradu běžně nespatří, odpočívá totiž v kryptě baziliky sv. Jiří. Bohuslav Hasištejnský zemřel před padesátkou a v ústraní na svém hradě Hasištejn, zatrpklý z neúspěšné společenské kariéry. Byl pohřben u kostela sv. Mikuláše v Přísečnici na severu Čech. Kostel byl však v 60. letech 20. století zbořen a oblast skončila na dně Přísečnické přehrady. Hrob je tak navždy ztracený.

10
50.094639840000
14.400818750000
default
50.094639840000
14.400818750000