Srbsko - výchozí bod pro turisty, vodáky i horolezce
I dnes pokračujeme v našem týdnu věnovaném Srbsku. Tentokrát jsme pro vás přichystali malý chyták. Možná si říkáte, jak se v rubrice Cestujeme po Česku může objevit Srbsko. Ale může. My jsme totiž vesničku stejného jména našli nedaleko Prahy, jen kousek od hradu Karlštejn. Dokonce tam nocoval před první světovou válkou a císař pán.
Osobní vláček projel Karlštejnem, zahoukal a zamířil do krajiny skal a údolí řeky Berounky. Další zastávka se jmenuje Srbsko. Vesnice se zhruba 450 obyvateli se během letní sezóny rozrůstá až na 700 lidí. Je totiž výchozím bodem pro turistické výlety i rájem pro horolezce. Ti zde mají vyznačené horolezecké trasy. Nedaleko je už vzpomínaný Karlštejn či turisticky atraktivní Svatý Jan pod Skalou. Všechna tři místa se dají zvládnout turistickým pochodem a z vláčku tu v sezóně denně vystupuje až stovka lidí, představil mi Srbsko starosta Jaroslav Bastl.
"Máme tu síť restaurací a hotelů, poměrně slušnou. Myslím si, že až nad poměry. Máme také v rámci obce informační tabule a kreslené mapy, které nám dělala jedna místní architektka, kde je zobrazila ve formě obrazů."
Starosta bydlí kousek od vody a povodně před několika lety výrazně zasáhly i jeho statek. Ale to už sedíme u čaje, kolem nás pobíhají pejsci a já se dozvídám, že v Srbsku dělal rychtáře už pradědeček pana Bastla a on je už devátou generací rodu, který v Srbsku žije.
"Samozřejmě jsem pátral. Náš rod tu sídlí od roku 1702. Po selském povstání sedláci grunty opustili, protože byly zpustošené švédskými válkami a selskými bouřemi. Byli to vlastně rebelové, tak byli pronásledováni a uprchli odsud. Zájmem Karlštejnského purkrabství byl, aby to bylo znovu osídlené. Jednoho z těch gruntů se ujal můj předek v roce 1702. V gruntovní knize na karlštejnském hradě se píše, že platil naturáliemi a že grunt má ouplně zaplacenej."
Kde se vlastně vzal název obce Srbsko? Jak jsem se dozvěděla, okolí obce je spojené se svatou Ludmilou, manželkou prvního Přemyslovce knížete Bořivoje. O jejím původu existují dvě tvrzení. Podle jednoho byla dcerou pšovského knížete, podle staroslovanské legendy pocházela ze srbské země a v raném mládí byla vychována jako pohanka.
"Kněžna Ludmila, která se usídlila na blízkém Tetíně, odkud byla později vykázána a měla se usídlit se svou družinou, tzv. famílií, jak se v té době říkalo, pod Tetínem, v oblasti zdejší obce. Ona pocházela ze Srbska, řada členů její družiny tu zůstala a název Srbsko se přenášel. Je to tedy pouze domněnka."
"O Srbsku je první písemná zmínka z roku 1428 a to bylo v souvislosti, že Martin Rybář ze Srbska zaplatil za jednu čtvrtinu lánu 13 kop grošů a třicet krejcarů. Týkalo se to prodeje lesa v okolí Karlštejna, protože Srbsko spadalo pod purkrabství Karlštejnské."
O Srbsku psal ve svých pamětech i Josef Melichar, což je pradědeček starosty Jaroslava Bastla. Mimo jiné o rýžování zlata.
"Dodnes v části lesa zvané 'Boroví' jsou prohlubně a hromádky, kde se to pravděpodobně přehazovalo a v těch křemelích se to skryté zlato hledalo."
V pamětech Josefa Melichara se objevují i další, dnes už zapomenuté názvy. Například hrad v blízkém Kozle, kterému se říkalo 'Spečený'. Kdysi to prý bylo staré keltské hradiště a při rozorávání mezí v dobách socialismu se tu našly zbytky starých pecí, které byly opravdu spečené, proto se tak zbytkům hradu zřejmě říkalo. V Melicharových pamětech se objevuje i zajímavé pojmenování 'nákle'.
"My jsme nikdy nevěděli, co to znamená. Ale v těch pamětech se uvádí, že nákle byly snad stavby ve vodě na kůlech. Patrně tak řešili jarní záplavy, protože řeka v té době nebyla regulovaná. Řeka Berounka se regulovala v letech 1908 a 1909."
Srbsko navštívilo i několik známých osobností. V roce 2003 tu po povodni otevíral lávku a rekonstruovaný kulturní dům prezident Václav Klaus. Tomáš Garrigue Masaryk si zde na přívozu povídal s místním převozníkem panem Veverkou. Srbsko dokonce navštívil před první světovou válkou císař, když objížděl manévry. Dokonce přespal na statku Jaroslava Bastla a to v kamenném žlabu.
"Údajně si tam nechal nastlat slámu a v tom spal, protože nesnesl, aby na rozdíl od jiných vojáků měl něco extra, protože byl taky voják. Znal jsem pamětníka, který to zažil. Přišel za mnou po své přednášce. Mě bylo asi 14 let a usmíval jsem se tomu. Druhý den přišel k nám do dvora a říkal: aby jsi se nesmál, tak já ti jdu ukázat, kde přesně ten císař spal. Povídal, že se na něj jako malé děti byly podívat. Ten pán byl ročník 1902 a psal dějiny, psal o Srbsku. Mimochodem to byl děda naší místostarostky."
Okolí Srbska posloužilo i při natáčení filmů a nedaleko je i slavná trampská osada Údolí děsu, která tu vznikla v roce 1919. Název osady se jednoho dne objevil na zdejší vápencové skále pod kterou tábořili trampové a odkud se pak v kraji skal ozývaly trampské písně.
