Stovky ukrajinských Romů bivakují na hlavním nádraží
Situace na pražském hlavním nádraží je kritická. Bivakují zde stovky ukrajinských Romů. Na rozdíl od ostatních uprchlíků z Ukrajiny v jejich případě úřady prověřují, zda nemají občanství jiné země EU. Tato kontrola může trvat až 10 dní, během této doby uprchlíci nemají nárok na bydlení nebo jinou materiální pomoc.
Problémy ovšem nekončí ani po ukončení kontroly. Pro velké romské rodiny téměř neexistuje vhodné ubytování. V případě, že kontrola odhalí, že dotyční lidé mají (nejčastěji( maďarské občanství, české úřady jim žádnou pomoc neposkytnou a tito uprchlíci nadále zůstávají bezprizorní na nádraží. Jednání s Maďarskem o převzetí těchto lidí teprve začínají.
O situaci na nádraží hovoříme s Jakubem Chromým, krizovým manažerem Organizace na pomoc uprchlíkům.
„Přes den bývají lidé různě po Praze a vrací se sem na noc. Dnes v noci zde spalo 400 lidí. Když jsem ráno kolem 8 přišel na směnu, tak jich tady bylo asi 150. Předpokládám, že v noci to k těm čtyřem stovkám znova naroste, protože ti lidé nemají kam jít.“
Teď je vidět, že tady různě spí, odpočívají i na zemi, na lavičkách, kde se dá. Jak se sem vejde 400 lidí?
„ Máme tu přistavený vlak, kam se vejde přibližně 200 lidí. Nahoře máme pro ty nejvíc zranitelné asi 25 lůžek, tam dáváme postižené lidi, těhotné ženy a nejmenší děti. Ta kapacita není dostačující, tak bohužel někteří musí trávit noc v hale na hlavním nádraží.“
Slibujete si nějakou pomoc od chystaného stanového městečka?
„Věřím, že nám to zčásti ulehčí situaci. Obávám se, že těch avizovaných 150 nebo 300 lůžek ten problém dlouhodobě nevyřeší. Krátkodobě to pomůže, ale kapacity by měly být vyšší.“
Kdo všechno tady je? Co to je za lidi, odkud jsou?
„Většina lidí, kteří jsou tady na nádraží dlouhodobě, jsou početné romské rodiny, které čekají na lustraci od cizinecké policie, aby se zjistilo, jestli třeba nemají dvojí občanství. Většina z nich mluví ukrajinsky, narodili se na Ukrajině a celý život tam žili. Ale kvůli nacionalistické politice Viktora Orbána, který na Ukrajině v území, které si Maďarsko dlouhodobě nárokuje, rozdává občanství, aby ukázal, že tam žije maďarská minorita, mají tito lidé maďarské občanství. Ti lidé jsou Ukrajinci.“
Jsou to děti, staří lidé? Kdo všechno?
„Převážně jsou tady matky s dětmi, případně starší lidé. Děti tu bývají od několika měsíců až po náctileté.“
Máte pro ně dost jídla?
„Původně, jak to bylo koncipované, máme tousty, ovoce, sušenky, dětské výživy. To ale není něco, z čeho by člověk mohl žít dlouhodobě. Kvůli kapacitním a hygienickým důvodům nemůžeme normálně vařit teplá jídla.“
Jaký je váš názor na to, jak to řeší český stát a město Praha?
„Myslím si, že hlavní nádraží drželo ten problém dlouhou dobu pod kontrolou, právě tím, že drážní hasiči, kteří s námi spolupracují a neziskové organizace to prakticky řešili za stát. Pro úřady to bylo dostatečně pohodlné, nemusely se k tomu postavit čelem. Dokud se to nezačalo medializovat. Takže teď se snaží stát narychlo pod tlakem veřejnosti i reality situaci řešit. Ale je to pozdě a málo.“
Kde jste pracoval, než vypukla válka na Ukrajině a co tady vlastně děláte jako krizový manažer?
„Já jsem předtím pracoval v korporátu. Náplní mojí práce, jak to bylo původně koncipováno, bylo řešit problémy, které nastanou, nějaké iregulérní věci. Akorát v rovině, že lidé přijedou, koupíme jim lístek a pošleme je na registraci. Ne, že tady budou lidé dlouhodobě ubytovaní. Pořád řeším problémy, které nastanou, ale na úplně jiné úrovni.“
Kolik se tu střídá lidí?
„Dobrovolníci po 3 hodinách. V průměru tu máme přes den asi 20 dobrovolníků. Večer kolem 4-5 a to stačí, když lidé spí. Ideálně bychom jich chtěli tak 11. I dobrovolníci jsou unavení, a deptá je to, že nechtějí být součástí této humanitární krize.“
A pracovníků humanitárních a neziskových organizací je vás tu kolik?
„Přes den tu bývá asi 6 drážních hasičů, krizový manažer a koordinátor dobrovolníků. A z řad dobrovolníků briefeři, což jsou proškolení kompetentní dlouhodobí dobrovolníci.“
Jsou tu lidé, kteří mají za sebou cestu jenom z Ukrajiny?
„Různě. Co já vím, tak třeba i lidé, které jsme vypravili do Mnichova se nám obratem vracejí. Z nějakého důvodu, nemáme ověřeno proč, nevíme, jestli tam byli odmítnutí, právě kvůli dvojímu občanství. Nebo jestli jim nedají nějakou dávku a nepošlou je zpátky? Nemáme to ověřené.“
Jaká je s uprchlíky komunikace?
„Je to rodina od rodiny. Někteří jsou vděční za to málo, co jim můžeme kapacitně poskytnout. Ale někteří si to možná představovali trošku jinak.“