Světový kongres krajanů pokračuje v Plzni
V západočeské Plzni pokračuje světový kongres krajanů. Jak už jste v našem vysílání slyšeli, pořadatelem je Československá společnost pro vědy a umění /SVÚ/. Jejím prezidentem a vůdčí osobností je Miloslav Rechcígl, který ve Spojených státech žije od roku 1950. K mikrofonu si ho pozvala Zdeňka Kuchyňová.
Letošní světový kongres krajanů je v pořadí už 21. a za myšlenkou pořádat takováto setkání stál Miloslav Rechcígl. První kongres zorganizoval ve Washingtonu v roce 1962. Již tehdy se zde sešlo na 60 přednášejících. A od té doby se kongresy konají každý druhý rok v různých zemích. Letos padla volba na Plzeň, proč právě na ni?
"Jednak je zajímavé, že spousta emigrantů přišla z Plzně. Mě to taky překvapilo, když jsme začali ten kongres dělat, že najednou se lidi začali hlásit: my jsme původem z Plzně. Takže to jistě v tom hrálo jistou roli a potom Plzeň je vždycky taková nejvíc proamerická. Samozřejmě každý v Americe ví, co to je plzeňské pivo, každý slyšel o škodovce, Tyhlety všechny věci v tom hrály roli a já jsem tady byl před dvěma roky a zde byl projeven velký zájem a já měl dojem z těch našich rozhovorů, že tam skutečně vyjdou vstříc a to se též stalo, takže já jsem velice spokojený."
Kongres doznal během uplynulých desetiletí řady změn. Zejména se rozšířil a dnes trvá už celý týden. Jeho pracovní část je rozdělená do 12 diskusních panelů, kde jsou formou přenášek a diskusí probírána nejrůznější témata.
"Máme velice zajímavý diskusní panel o vztazích mezi Čechy žijícími v zahraničí a Českou republikou. Máme tady ženský panel. Když jsme s tím tématem přišli, tak nám řekli, proč mluvit o ženské otázce, tady žádný problém není, tak proč o tom mluvit. Tak jsme si to zorganizovali z Ameriky sami. Bude se mluvit o ekonomice a národním hospodářství, jak se na to dívají lidé z venku. Budeme mít panel o Češích a Slovácích, kteří udělali, jak bych to řekl lidově, díru do světa. Jinými slovy, kteří se opravdu proslavili a kteří ovlivnili svou prací vývoj společnosti. A to bude nesmírně zajímavé."
Právě historie Čechů a Slováků v zahraničí patří ke koníčkům Miloslava Rechcígla a v Čechách mu vyšla kniha s názvem Postavy naší Ameriky. Na kongresu bude i diskuse o tom, jak se Češi snaží chránit své kulturní tradice v cizině. V některých státech začala skoro renesance původních tradic. Názory, že zahraniční komunita vymírá jsou podle Miloslava Rechcígla nesprávné.
"Je pravda, že v takových městech, jako je New York, Chicago, tam ten český živel dost upadl, takové Chicago, tam bylo sto tisíc Čechů nebo ještě víc. Ti Češi se rozprchli, bych řekl. Ale kupodivu ve státech jako je Texas nebo Nebraska a nebo je to Oregon.To jsou všechno takové farmářské státy, takže ti Češi tam žili v městečkách a nebo vesničkách a tam to češství zůstalo. Začali tam pořádat celou řadu festivalů, Ti lidé tam chodí v krojích.Ty ženy a ty dívky si to samy šijí. To jsou velké záležitosti, na takový festival, já jsem byl loni na jednom v Nebrasce, a tam přišlo nějakých 40 tisíc lidí. A najednou tam vidíte takových krojovaných skupin 300 nebo 500. Vždycky u toho musí být nějaká hudba, vždycky nějaké jídlo no a ono to láká Američany. Teď je to turistická atrakce. Na jednu stranu se udržuje češství a ta tradice, na druhou stranu, oni na tom vydělávají peníze, Američané mají zábavu a kdo chce víc?"
Jak dodal Miloslav Rechcígl, kongresy se snaží dělat tak, aby propojily část vědeckou, uměleckou a kulturní. Kdyby to byla suchá věda, zájem by nebyl tak veliký. Účastníci kongresu si proto mohou každý den vybírat z několika kulturních nabídek. Navíc je závěr setkání tradičně věnován výletům, při nichž účastníci navštíví západočeské hrady, zámky a lázně.
