Tajemství ostré chuti křenu odhaleno. Vědci s českým zastoupením přečetli genom rostliny

Desinfikuje, pomáhá při nachlazení, zlepšuje trávení, obsahuje řadu vitamínů, minerálů a dalších zdraví prospěšných látek. Své místo našel křen také v kuchyni, jako příloha či do omáček. Tým českých a čínských vědců nyní odhalil tajemství jeho charakteristické palčivé chuti i zdraví prospěšných účinků. Úspěšně totiž dekódoval genom křenu.

Ostrá až palčivá chuť kořene křenu vzniká v důsledku rozkladu glukosinolátů na isothiokyanáty při narušení jeho struktury. Tedy například při strouhání kořene křenu. Tyto sloučeniny s protinádorovými, protizánětlivými a antimikrobiálními účinky řadí křen podle vědců mezi superpotraviny budoucnosti.

Šlechtění křenu ale zatím  komplikovaly chybějící detailní informace o genetické výbavě, tedy o genomu křenu. To se teď změnilo díky vědcům, mezi kterými má zastoupení i brněnská Masarykova univerzita prostřednictvím Martina Lysáka ze Středoevropského technologického institutu.

Ten spolu s Fei Shenem z Ústavu biotechnologického výzkumu Akademie zemědělských a lesnických věd v Pekingu vedl výzkumný tým, který úspěšně přečetl kompletní genom křenu pomocí komplexní strategie sekvenování DNA.

„Díky aplikaci pokročilých genomických technik jsme charakterizovali epigenomickou architekturu a trojrozměrnou strukturu chromatinu obou složek genomu křenu,“ uvedl Lysák.

Martin Lysák | Foto: CEITEC

Vylepšení vlastností 

Přečtení kompletního genomu křenu, spolu s dalšími poznatky významně prohloubilo porozumění genetickým mechanismům.  Sekvenovaný genom křenu otevírá podle vědců cestu ke snadnějšímu a rychlejšímu vylepšení nutričních a zdravotních vlastností křenu prostřednictvím pokročilých technik šlechtění rostlin.

„Úspěšné dekódování genomu křenu nejen prohlubuje naše porozumění genetickým mechanismům, ale také otevírá cestu k zdravější a chutnější budoucnosti využívající jedinečné vlastnosti této skromné rostliny,“ konstatují vědci na webu Masarykovy univerzity.

Výsledky studie vyšly také v prestižním časopise Nature Communications.

klíčové slovo: