Toulky po regionech

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

Jihočeská společnost přátel hudby chce dokončit koncertní síň podle návrhu architekta Kaplického. Pak zamíříme do škol, mimo jiné se podíváme, jak to vypadá s malotřídkami i na hodinu češtiny na dálku. Odreagovat se můžeme na Lipenském jezeru, kde vznikla nejdelší udržovaná bruslařská dráha a jak dále uslyšíte, pod ledem se dá i potápět. Budeme sčítat netopýry, prohlédneme si unikátní modely památek UNESCO a na závěr se společně s policií půjdeme podívat, zda zloději přes zimu nevykradli chaty a chalupy.

Jihočeská společnost přátel hudby chce dokončit poslední velkou zakázku zesnulého architekta Jana Kaplického. Jedná se o koncertní centrum v Českých Budějovicích, které nese jméno Antonína Dvořáka. Stejně jako návrh Národní knihovny, které se začalo říkat 'chobotnice', má už i koncertní síň svoji přezdívku 'rejnok'. Předseda Jihočeské společnosti přátel hudby Antonín Kazil Českému rozhlasu potvrdil, že stavbu za zhruba dvě miliardy korun chtějí rozhodně zrealizovat:

"Panu architektovi na tom strašně záleželo. Když jsme byli spolu v Berlíně, tak říkal, že je to jeho nejlepší práce, na které si dával moc záležet."

Stavba koncertního sálu je díky vyčlenění pozemků městem závislá pouze na financování. Podle Antonína Kazila zájem projevil soukromý investor z ciziny, který si zatím nepřeje zveřejnit své jméno. Stěžejní částí nové budovy jsou dva sály, jejichž neoddělitelnou součástí bude hlediště, pro které architekt navrhl fluidní křesla. Mají zaoblené až tekoucí tvary a připomínají sedadla vesmírného raketoplánu. Sama budova připomíná rejnoka oděného do elegantní černé barvy smokingu. Dvojice kruhových oken působí jako obrovské svítivé oči. Uvnitř je však koncertní síň barevná. Že si Jan Kaplický českobudějovické zakázky skutečně vážil, dokládá i jeho zodpovědný přístup.

"Je to jeden z nejtěžších úkolů. Ta technická část - akustika, je přímou součástí, bez toho to vůbec nejde dělat."

A jak dodává Antonín Kazil, dotažení stavby do konce je pro Jihočeskou společnost povinností i prestiží zároveň.

"Bylo započato s akustickou studií a je rozpracovaná projektová dokumentace na územní rozhodnutí a stavební povolení. Věřím tomu, že rozsah je rozpracován tak, jak mě telefonicky sdělil, takže se na tom bude moci pokračovat. Já osobně můžu slíbit všem, že udělám všechno pro to, aby se ta stavba dokončila za každou cenu. I z toho důvodu, že to bude jediná realizace tohoto světoznámého architekta Jana Kaplického v ČR, takže to musíme dokončit, aby k uctění jeho památky v naší republice něco po něm zůstalo."

Možná bude Kaplického staveb v Česku víc. Jeho nejnovější projekt by mohl vyrůst nedaleko zámku Konopiště. Staví se tu vila a společenská budova s přezdívkou 'radiovka'. Existuje i návrh na ekologicky šetrnou výškovou budovu v Brně. Část veřejnosti chce prosadit i stavbu jeho knihovny v Praze a začala dokonce sbírka na její stavbu.


Ohrožené malotřídky budou moci dále existovat. Novela školského zákona totiž ruší ustanovení o povinném nejnižším počtu dětí ve škole. Klasická malotřídka vypadá tak, že v jedné třídě jsou například pohromadě prvňáčci, druháci i třeťáci a domácí atmosféra. Vysočina má druhý největší počet obcí v Česku a nejvíce malotřídek. Jedna z nich je v Kozlově u Jihlavy. Je tu 13 dětí. A jak říká ředitel Jan Bouchner, vyučování je především o dobré organizaci.

"Musíte si připravit pro každý ročník zvlášť učivo a musí na sebe nějakým způsobem navazovat. Takže když třeba třetí třída pracuje samostatně, můžete se věnovat víc první třídě, druhé. Potom třeba prvňáčci píší samostatně nebo něco malují a zase pracujete s těmi staršími. Je to náročné na přípravu, ale hodina rychle utíká a je to záživné. Teď s třetí třídou děláme vyjmenovaná slova a hlásí se někdy na odpovědi i děti z prvního ročníku. I když to nedělají, tak stačí vnímat. Naopak zase když někam jdeme, na dopravní hřiště nebo jsme šli do divadla, tak starší pomáhají mladším s oblékáním nebo je u silnice vezmou za ruce. Je překvapivé, jak se ty děti k sobě chovají."

Kolik dětí bude do malotřídek chodit není jasné. Když starší děti začnou chodit do většího městečka, posílají s nimi rodiče i ty menší a malotřídce tak žáci ubývají. Odborníci však malotřídkám připisují zásluhu, že je na Vysočině nejmenší počet žádostí rodičů dětí o odklad školní docházky.

"Myslím si, že velkou roli hraje to, že je to taková škola rodinného typu, že se děti do školy těší, znají se všichni od malička. Možná je dobré, že se znají ze školky. Pak ten přechod není pro ně náročný, protože děláme akce se školkou dohromady. Nemusíme mít zatím obavy z žádné šikany, protože si opravdu pomáhají a jsou kamarádštější než děti ve městě."


Mnohé děti se však vydaly s rodiči do ciziny a řeší problém, jak studovat češtinu. Jak je vidět v základní škole Mládežnická v Havířově, 'základka' se dá studovat i dálkově. Zatím tento způsob využili rodiče dvou dětí, protože obě rodiny jsou dlouhodobě v zahraničí a nechtějí přijít o české vysvědčení. Havířovská škola je jednou z mála, kde učitelé češtiny usedají pravidelně k počítači a zkouší své žáky přes internet. Takovou hodinu navštívil i Martin Knitl.

Je to něco úplně jiného, přiznává učitel první třídy této školy Roman Týf.

"Musím dávat pozor, abych nemluvil, rychle, aby mi školáček na druhé straně rozuměl. Nesmím mluvit potichu, musím se dívat do kamery, nemůžu hlavou otáčet doprava doleva, aby ten školáček neměl pocit, že mě nezajímá, že sleduji nějaké vedlejší záležitosti. Je to pro mě novinka."

Mezitím už volá v dohodnutém čase malé Evičce do Belgie. A také její mamince. Ta se snaží Evičce pomáhat.

"Přečti mi prosím první větu. Poslouchám."

A malá Evička čte:

"Máma a táta se toulají."

Na jednoduché a trefné větě se Evička učí pracovat s jazykem - třeba slabikovat a spoustu dalšího. Do této havířovské školy už volají další zájemci. I hodně přespolní. Je to totiž lákavá možnost, jak svým dětem v zahraničí jednoduše zajistit uznání výuky češtiny a tím pádem i české školní docházky, dodává ředitelka základní školy Mládežnická Havířov Radomila Vaníčková. Novou žákyní na dálku by mohla být sedmačka, toho času v Londýně. Havířovská škola je jedinou v Moravskoslezském kraji, která učí i nejmenší děti přes webovou kameru.


Díky silným mrazům, které sevřely Česko hned po Vánocích, zamrzlo celé Lipenské jezero. Na jeho hladině vede nejdelší udržovaná bruslařská dráha, jaká kdy vznikla na zamrzlé vodní ploše v České republice. Má šanci dostat se i do světové knihy rekordů. Měří téměř 11 kilometrů. Od nového roku se na Lipno vydávají milovníci tohoto zimního sportu - mezi nimi i zpravodajka Pavla Kuchtová.

"Já sama jsem si projela asi sedmikilometrový úsek z Frymburka a teď jsem v Lipně nad Vltavou. Jsem přímo na Lipenském jezeře a spolu se mnou jsou tu stovky a stovky bruslařů. Je tady taková vyhrnutá dálnice, led je odmetený, má to zhruba 8 až 6 metrů na šířku a sedm kilometrů na délku. Ale jsou tu vyhrnuté i různé odbočky a osmičky. Je tu i krásné hřiště na hokejíček. Cestou jsme míjeli několik ledových barů, zkrátka idylka. Zamrzlé Lipno neslouží jen bruslařům, ale radují se i běžkaři, kteří tady mohou trénovat techniku bruslení, projíždějí se tu cyklisti. Pak jsou tady na takových krátkých lyžičkách, nevím jestli říkat lyžaři nebo bruslaři, s padáky. Nechybějí ani motoristé, kteří zkouší na ledě školu smyku."

Bruslařská dálnice je i na opačném konci v oblasti Horní Plané a Černé v Pošumaví. Led tu pravidelně kontrolují a měl tu nejméně 25 centimetrů. Milovníci zimních sportů se na Lipensku stále častěji rozdělují na bruslaře a lyžaře. Nyní už v poměru zhruba půl na půl. Za jeden víkend bruslilo na jezeře odhadem 5000 lidí a podobný počet návštěvníků zaznamenalo i lyžařské středisko.


Ve zmrzlé vodě se však dá v tuto dobu i plavat. Pod vodu se vydali potápěči v zatopeném lomu v Hřídelově na Jihlavsku. Prosekali si 20ti centimetrový led a užívali netradiční zimní ponor. Na místě vše sledoval Daniel Burda. Už jen představa ponoření do ledové vody je pro většinu lidí hrozná. Jak jsou na tom potápěči?

"S nadsázkou můžu říct, že oni si v těch oblecích, které jsou z dutého vlákna, mohou skoro zatopit. K tomu jim slouží nádobka s argonem. V tom neoprénu mají také úplně sucho, takže ve 12 metrů hlubokém lomu vydrží až hodinu. A opravdu si to užívají, protože voda je zřejmě úplně čistá. Po rozsvícení reflektorů, které mají sebou, je vidět každý skalní záhyb nebo sem tam nějaká ryba."

A co když se potápěči potopí a vysekaný otvor zamrzne. Není zimní potápění nebezpečné?

"Určitě je nebezpečnější než to běžné potápění, které třeba někteří lidé absolvují na dovolených. Potápěči jsou jištěni na laně, pod vodou si vyznačují cestu provázkem, navigují se kompasem, protože jinak by nemuseli najít cestu zpět k nějakému z těch otvorů, které jsou v ledu vysekané. Zároveň to samozřejmě vyžaduje speciální vybavení, které nezamrzne a v neposlední řadě týmovou spolupráci, protože pod vodu se chodí jedině ve dvojicích."


Teď se vydáme sčítat netopýry. Odborníci monitorují každoročně asi 900 zimovišť v Česku. Nemilé překvapení je čekalo v jeskyni Na Špičáku na Jesenicku. Napočítali tu jen necelou šedesátku zvířat, předpokládali však mnohem vyšší čísla. Náladu si vylepšili na Pomezí. Tady napočítali rekordní počet - přes 900 netopýrů. Dříve se netopýři během sčítání měřili, vážili a dokonce i kroužkovali, dnes už se provádí pouze bezkontaktní monitoring, aby se zvířata co nejméně rušila. Stejně tomu bylo i při sčítání ve Žďárských vrších. Na jednu výpravu, která mířila ke Studnicím se do hlubin spustil i Daniel Burda.

S ochranáři jsme dorazili asi půl kilometru za Studnice ke starému dolu Na vápenec a čeká nás sestoupení asi do 15cti metrové hloubky. Po laně tam půjdeme mimo jiné s Jaromírem Čejkou.

"Jdeme zkontrolovat netopýry. Kontroly se provádí od počátku 80. let poměrně pravidelně. Loni jsme tu napočítali 25 jedinců, asi od 4 druhů, uvidíme, jak budeme úspěšní dnes."

Jeskyně je prostorná a členitá. Baterky osvětlují ledové stalagnity a začínáme hledat. Hlavně na stropě.

"Teď se pustíme do takového detailního průzkumu s tím, že skutečně každý metr po metru musíme prosvítit, prohlédnout a zjistit, zda tu netopýři jsou. Já zatím svítím marně, ale kolegové už tady něco fotografují."

Právě na náspu na druhém konci jeskyně už stojí další ochranář externista Správy žďárských vrchů Milan Fiala.

"4....6.... zatím 7 v těch bočních prostorách."

Co je to za druhy?

"Je to netopýr vodní, netopýr dlouhouchý a netopýr velký."

Nemůžeme je těmi baterkami probudit?

"Kdyby se na ně svítilo příliš dlouho a hodně zblízka, tak bychom teoreticky mohli. Neprobudí se úplně, že by začali poletovat a hýbat se, ale zrychlí se jim dech. Nicméně i sami se v průběhu té zimy budí a přesouvají po těch prostorách."

Vypadá to, že netopýrů je stejně jako loni. Sčítání se musí provádět v zimě, v létě je jeskyně prázdná, netopýři se rozlétnou za potravou.


Stanislav Vrška, foto: ČTK
Třebíč a Břeclav budou mít unikátní modely. V Třebíči už stojí model Židovské čtvrti, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Dílo vytvořil zdejší rodák, letecký modelář Stanislav Vrška ve spolupráci s místním historikem Rudolfem Fišerem. Model obsahuje 140 domů v měřítku 1:100. Maketa zachycuje stav čtvrti nedlouho před rokem 1850, kdy Židovská čtvrť zvaná také Zámostí byla ještě ghettem. Stanislav Vrška se teď chystá na další model, na kterém chce ukázat jak vypadala Třebíč v roce 1835. Odhaduje, že práce bude trvat minimálně tři roky.

"Je to dlouhodobá akce, protože chceme udělat nejdříve centrum města, to znamená Třebíč v hradbách,"

vysvětluje modelář Stanislav Vrška. Samotné centrum Třebíče zabere tak rok a půl práce, ale modelář k němu chce přidat i předměstí Stařečku a Jejkov.

"Čili zhruba čtyřletá práce. Samozřejmě bude tam městská věž, protože ta byla uvnitř Třebíče, takže ta bude dominantní v centru města."

V té době byla totiž věž po požáru a měla jednoduchou jehlanovitou střechu. Zato dnes má oblou kopuli, zvonici s ochozem a hodinami. Z roku 1835 budou na modelu už vzpomínaná předměstí Jejkov a Stařečka.

Foto: ČTK
"V té době stály ještě všechny tři brány. Byly zachované hradby včetně všech bašt, takže to bude takové nejvhodnější a nejatraktivnější období pro model. Udělám si skelet z překližky z lipového dřeva. Pak tam postupně nalepuji fasádu, udělám imitaci střešní krytiny a různých drobností. Třeba domy na dolní straně měly směrem do dvora většinou různé pavlače a podobně, takže na tom si opravdu vyhraji."

Stanislav Vrška čerpá výhradně ze starých plánů a obrázků. Nyní už je hotová zhruba jedna šestina modelu, který svými rozměry 11 krát 3,5 metru bude patřit mezi největší v Česku. Jeho iniciátorem je Milan Šťastný, jehož firma se podílela na opravě řady domů třebíčské Židovské čtvrti.

Unikátní model vznikne i v Břeclavi. Za místním zámkem má radnice v plánu vytvořit stavby Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na 185 kilometrech čtverečních. Je to krajina plná památek a rybníků upravená v anglickém stylu. Areál nechali vytvořit příslušníci šlechtického rodu Lichtenštejnů. Od roku 1997 je na seznamu památek UNESCO. Břeclavský park miniatur chce nabídnout dvě desítky nejslavnějších staveb areálu, ovšem 75 krát zmenšené - od lednického zámku přes Minaret až po Poštorenský červený cihlový kostel. Nebude to jednoduché, uvedl břeclavský místostarosta Pavel Dominik.

"Myslím si, že udělat takovou záležitost na úrovni, tak aby nevypadala kýčovitě bude poměrně obtížné, ale ten úkol před námi je a chceme se ho zhostit se ctí."

Břeclavští radní už začali vybírat firmu, která se zakázky možná až za 14 milionů korun ujme. Pokud půjde všechno hladce, dočkáme se této nové turistické atrakce už na podzim příštího roku. Nejznámější miniatury zřejmě stojí v Bruselu v parku Mini Europe. Jsou tu miniatury významných staveb z celého kontinentu.


I když se to zatím nezdá, za pár týdnů přijde do Česka jaro a mnozí chataři a chalupáři přijedou zkontrolovat svoje víkendové domky, jak přežily zimu. A někteří budou nemile překvapeni. Zjistí, že je v zimě navštívili zloději nebo se tu zabydleli bezdomovci. Stane se, že se z chat ztrácejí motorové pily, křovinořezy, vzácné obrazy nebo knihy. Předejít takovému nepříjemnému zjištění se snaží policisté. Například na západě Čech vyrazili do chatových oblastí a kontrolují, jestli je všechno v pořádku. Na jednu z obchůzek se vydal i Jan Dvořák.

"Začneme vpravo a druhá skupina půjde kolem potoka. Tam je lávka a přijdete na druhou stranu, "

určuje strážmistr Jakub Hrubý, který provádí kontrolu této chatové oblasti nedaleko Plzně. Jak vlastně ta kontrola probíhá?

"Když přijdeme na místo, tak v první řadě zmapujeme, jestli tam nejsou nějaké stopy, kde se případně kouří a potom obcházíme každou chatu zvlášť. Pokud tam najdeme nějaké stopy, které vypadají jako čerstvé nebo se tam kouří z komína, tak samozřejmě zkontrolujeme, jestli ten, kdo se v chatce pohybuje, je majitelem nebo není a podle toho postupujeme dál."

Chaty a chalupy kontrolují policisté v celých západních Čechách. Přitom na okrese Plzeň - Jih je nejvíce chatových oblastí a často se stává, že některé zdejší chaty jsou vykradeny. Jsou majitelé zdejších rekreačních objektů už jsou dostatečně poučeni, ptám se tiskové mluvčí Pavly Soukupové.

"Lidem neustále doporučujeme, aby si své věci, které zde přes zimní měsíce mají, odváželi do bezpečí. Nedělají to, nechávají si v chatkách věci a tak vlastně dávají prostor pro pachatele, kteří tyto věci potom odcizí."

Podle internetové hitparády byl opravdovým rekordmanem ve vykrádání rekreačních objektů jistý 49 letý muž ze Zlínska. Zadržen byl v roce 2001 a stačil vykrást asi tisícovku chat. A která z krádeží chaty byla nejkurioznější? Stala se v Heřmanově na Žďársku. Přestože v chatě byly cenné a užitečné věci, dosud neznámý pachatel odnesl klozetovou mísu.

10
48.756188760000
16.881179810000
default
48.756188760000
16.881179810000
48.706369160000
14.065246580000
49.215846700000
15.879919200000