Toulky po regionech
Významné objevy se podařily archeologům - v Předmostí u Přerova vyzvedli téměř dvoumetrový mamutí kel a byl to pěkný technický oříšek. V Příšovicích na Liberecku pak objevili celou pravěkou vesnici. A na vesnici ještě chvíli zůstaneme. Lidé totiž diskutují, zda na typicky českou vesnici patří tzv. bytovky. V Havířově řeší rovnou celé centrum - to by mělo zachovat ráz budov postavených v duchu socialistického realismu. Na rybách se naopak mlčí a tiše rozjímá. A jelikož začínají výlovy, vydáme se k rybníku u Mnichovic. Někdo rád rozjímá na rybách, jiný při pohledu na hvězdy. Jan Sejk dotáhl svůj koníček k dokonalosti - u Veselí nad Lužnicí si postavil vlastní hvězdárnu. Ani on by možná při pozorování hvězd nepohrdl bigosem - co to je, se dozvíte, když s Radiem Praha zůstanete až do konce vysílání.
"Kel je sice pěkný, velký, nádherný, ale značně porušený, zvětralý. Byl v zavodněné oblasti, takže musíme obsekat manipulační prostor. Musíme se zasekat deset centimetrů pod kel, zpevnit a vyzvednout."
A Radim Zapletal dodává.
"Váha samotného klu je kolem osmdesáti až sta kilogramů, ovšem při tom vyzvedávání, protože ten kel je nesoudržný, ho budeme muset ještě podebrat a vyzvednout i s částí zeminy, takže celková váha bude asi 150 až 200 kilo."
Já vím, že jste vyrobil zařízení, které by mělo pomoci kel vytáhnout.
"Je to v podstatě rám, který se zasune podél klu, potom se budeme pokoušet zasouvat plechové listy pod samotný kel, které ho odříznou od zbytku zeminy. To se dělalo přímo na míru."
Pane Mikulíku, když jste na ten kel narazil, byl to pro vás nějaký výjimečný zážitek?
"Kel v takových rozměrech a v takovém stavu, to je štěstí, když člověk k takovému objevu dojde jednou za život. Možná ještě pod tím bude ležet zavalený lovec s rukou, jak mu z ní vyklouzává ten oštěp, ale to asi ne."
Zhruba po dvou hodinách práce s rýči a lopatami přišla na řadu speciálně vyrobená kovová konstrukce, která se položila podél klu a prošpikovala se pod klem jakýmisi kovovými hřeby a pomocí toho všeho se archeologové podařilo kel vytáhnout. Po bedlivém prozkoumání, které potrvá celé týdny, se mamutí kel dlouhý 190 centimetrů stane buď součástí expozice pravěku nebo bude umístěn do Památníku lovců mamutů v Předmostí.
"Archeologové stihli prozkoumat jen asi 5 procent pohřebiště Cecilka. Našli na šest desítek žárových hrobů - v nich například šamanská chrastítka, solární kotouče nebo pentagonální sekeromlaty. Nejčerstvější nález těchto dní pochází z 9. až 10. století před naším letopočtem. Jsou to asi 40ti centimetrové kulaté nádoby s hranou, tzv. obšíny a pak nádoby s válcovým hrdlem, které se směrem dolů rozšiřují. Archeolog Petr Brestovanský tvrdí, že pohřebiště o rozloze více než 6 tisíc metrů čtverečních, je natolik unikátní, že by mělo být vyhlášeno národní kulturní památkou."
"Připomenu, že se jedná o vesnici, kde se před šesti až sedmi tisíci lety usadili předkové Slovanů a Germánů, je to tzv. kultura s vypíchanou keramikou. Zatím se tam našlo 15 domů a více než 20 dílen z celkově asi 2 tisíc předpokládaných objektů. Podle archeologů by se na tomto místě mělo postupovat podle Maltské konvence, což je úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy. Ideální by prý bylo, aby v Příšovicích nebylo kamionové překladiště, ale vznikl tam archeopark a tím by se Liberecko zatraktivnilo i z pohledu turistického ruchu."
"Já si myslím, že ten typ, který jsme tam postavili, určitě, protože to není žádná vysoká zástavba. Je to jako přízemní rodinné domky. Jsou to byty malometrážní do 60 metrů čtverečních. Stát nám přispíval 550 tisíci na jeden byt."
V obci Koclířov, která leží také na Svitavsku, bydlení pro mladé rodiny zajišťují, ovšem ne formou výstavby bytovek, říká starosta Bohumil Kysilka.
"U nás v Koclířově tento problém řešíme tak, že se snažíme rekonstruovat staré domy, stávající stavení. Ten dům má sedlovou střechu, je to různě členěno na různých patrech a podobně. To znamená, že klasické bytovky jako ve městě Svitavy k nám na vesnici nepatří. My v současné době neděláme žádnou výstavbu. Ale začátkem příštího roku, jakmile se nám podaří vytipovat vhodné parcely podle územního plánu, tak bychom chtěli nabídnout zájemcům individuální bytovou výstavbu rodinných domků."
To v obci Svojanov na Vysočině žádné bytovky nechtějí a ani o jejich výstavbě neuvažují, potvrzuje starosta Josef Gracias.
A jak se na bytovky na vesnicích dívají lidé, kteří tam žijí? I oni jsou v názorech rozděleni. A pokud s bytovkami souhlasí, měly by do krajiny zapadnout.
"Podle mého názoru bytovky na vesnici proč ne, ale měly by architektonicky zapadat svým rázem malinko do té vesnice, neměly by to být asi nějaké moderní výstřednosti. - Já si myslím, že bytovky na vesnici jsou už věcí minulosti a kdo chce bydlet na vesnici, tak si tam raději koupí domek, třeba si ho přestaví nebo si postaví úplně nový. - Já si myslím, že mladí lidé si mohou vzít půjčky, takže si mohou na vesnici postavit i malý domeček a často je to lepší, než v bytovce, kde bydlí těsně vedle sebe. - Mladí lidé potřebují někde bydlet a bytovky jsou asi řešením. Když to dobře vypadá, tak proč ne."
Místo plné vodotrysků a soch. Tak vidí havířovští radní budoucnost města. Zatím jsou pouze opravovány chodníky lemující hlavní třídu. Podle primátora Františka Chobota však přijdou na řadu i náročnější akce. Jako třeba nahrazování vzrostlých stromů okrasnými dřevinami.
"Myslím, že to občané pochopí a že se jim prosvětlí byty, protože ta malá okna, která jsou na hlavní třídě, určitě potřebují více světla. Myslím si, že to bude elegantnější, když bude spravený chodník, budou tam jakési vpustě pro vodu, nějaké pěkné mříže, myslím si, že to bude dobré."
Záměrem vedení města je vytvoření uceleného centra, které Havířovu dosud chybí. Nová sochařská díla tak mají doplnit okolní budovy postaveného v duchu socialistického realismu. Kunshistorička Jiřina Pavlíková připouští, že jde o svérázný umělecký směr.
"Který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu a ideově vychází z oslavy vládnoucího režimu."
Zdůrazňování neblaze proslulých sídel z 50. let se ovšem některým lidem nelíbí. Dokonce jich více než 1000 protestuje peticí. Mimo jiné i Jana Perkilová, jejíž novinový stánek teď úředníci nařídili zrušit.
"Stánky se ruší. Ten stánek musíme odvézt, všechno má být podle jich. Tady se bude dělat park, už je to tu všechno oddělané."
Takže vám to zkomplikuje život?
"Zkomplikuje. Už jsem si říkala, že to tu doklepu do důchodu. Ale co máte dělat?"
Přesvědčení radních o vystavění novodobého jádra nesdílí zejména odborná veřejnost, například architekt Karel Czeszlar.
"Vím, že to není jednoduchý problém. Havířov trochu zaostává za jinými městy tohoto typu, kde už revitalizace proběhla. Vidíme to na těch šedých fasádách domů na hlavní třídě, že se tam nic nepohnulo, že to je, jak to bylo v roce 1990, spíš tam jsou ještě některé negativní věci. Jediné, co je na Havířově pěkné, je zeleň a údržba zeleně, to se mi líbí."
Nakousl jste právě téma zeleně, tou je Havířov pověstný. Tak se chci zeptat, co říkáte na jeden z nápadů, který v podstatě už spěje k realizaci - vykácet některé vzrostlé stromy z centra města a nahradit je exotickými dřevinami?
"To je přesně to, co někdo vymyslí, aniž má před sebou nějakou odbornou analýzu."
Většina námi náhodně oslovených by peníze z městského rozpočtu investovala jinak.
"Opravit víc chodníků. Je to jen ve středu, tam jak bydlíme my, to vůbec není opravené. - Kdyby se radši postarali a něco postavili pro důchodce. Ale nějaké vodotrysky, k čemu to je? Aby se měli kde koupat a dělat bordel? "
Primátor František Chobot se debatám o využití financí ve prospěch obyvatel Havířova nebrání. A dokonce prostřednictvím médií žádá krajany o pomoc při sestavování nového územního plánu. Celkové náklady na dotvoření havířovského centra mají dosáhnout desítek milionů korun.
Máme krásné sychravé ráno, mlhu, která by se dala krájet. Ještě tu chybí Kocour Mikeš a vodník s fajfkou. Ti tu sice nejsou, ale je tu se mnou šéf středočeských rybářů, pan Petr Semeňjuk. Jak to teď momentálně vypadá? Co už máte vyloveno?
A jaké druhy?
"Ryby jsou zajímavé. První šel candát, pak trochu maréna, teď už jde kapr a amur."
Také jsem tam viděla tolstolobika a štiku.
"To jsou takové ryby okrajové pro zpestření, taky tady jsou."
Kam ryby poputují?
Jak probíhá takový výlov, určitě se musí voda upouštět postupně, ne najednou?
"Výlov probíhá tak, že si člověk musí obstarat všechna povolení, deset dní se vypouští rybník této velikosti a pak se vyloví zhruba ve třech zátazích."
Teď jsme ve fázi, kdy nám zbývají ještě tak dvě třetiny ryb?
"Je to tak, ale může na závěr přijít překvapení. Říkáme, že už tam nic není a může tu být ještě 20 až 30 metráků ryb."
Jak už bylo řečeno, předpokládáte 80 až 100 metráků ryb celkového výlovu, bude to zhruba tak?
"Vypadá to tak, ryba je pěkná, zdravá a těšíme se, že zhruba těch 100 metráků bude."
Někdo rád rozjímá na rybách, jiný při pohledu na hvězdy. V Horusicích, malé vesničce kousek od Veselí nad Lužnicí žije amatérský hvězdář Jan Sejk. Ten si splnil svůj sen a postavil na zahradě hvězdárnu. Nejsou tu žádné kopce, proto musel na zahradu přijet jeřáb a kopuli postavit na jakýchsi pilířích. Dominantou zahrady teď nejsou stromy nebo okrasné květiny, ale tři sedmimetrové sloupy zakončené modrou kopulí. Do ní vedou točité schody, které si Jan Sejk vyrobil sám. Na kolik přijde taková soukromá hvězdárna?
"Střihněme od boku. Sto tisíc určitě. Pouze ta kopule, kterou vidíte, ta bílá hotová část, stojí na trhu 228 tisíc. Ale je pravda, že jsem ji dělal sám, protože s podobnou prací zkušenosti celkem mám z dřívější modelařiny, které jsem se léta věnoval. Takže jsem si udělal model trošku ve větším. Dalekohled samozřejmě už mám. Neříkám, že mám špičkový dalekohled, ale velice solidní Newtonův zrcadlový dalekohled s průměrem objektivu 200 milimetrů."
Oblíbenou planetou Jana Sejka je Venuše. Pozorování oblohy mu učarovalo už na základní škole. Teď už má jiné podmínky. Dalekohled bude umístěn na zařízení, které dokáže eliminovat zemskou rotaci, aby mířil pořád na totéž místo na obloze. Aby si člověk mohl splnit svůj sen a ve vesničce vyrostla nová dominanta, šlo by to těžko bez pochopení rodiny. Od své ženy dostal Jan Sejk pod stromeček geniální dárek - betonové sloupy.
"Jsem nadšená jeho prací, jeho houževnatostí. Vím, jak se to všechno rodilo. Celé noci počítal a jednou jsem mu řekla: ne nadarmo jsi vystudoval tu matematiku - fyziku, protože ty sloupy jsou kónické. To bylo první, co šlo do země. Jsou zapuštěné dva a půl metru, a nahoře jsou spojeny takovým trojúhelníkem a takovýma pokličkami. Když přijel jeřáb podruhé a dával tam ty pokličky, tak jsem byla nadšená, protože spočítat to, aby se trefil, opravdu to sedlo jako pokličky na hrnec. Myslím si, že životní sny se mají plnit. A já mám ještě jedno takové heslo, že by si měl každý člověk vědomě pěstovat svoji blaženost."
"Na nádvoří hradu je několik skupinek amatérských i profesionálních kuchařů a v kotlících nad ohněm to už bublá a škvaří se. Já jsem mluvila s takovou partičkou velkých milovníků bigosu. Tito amatérští kuchaři si dali poetické jméno Broučci a říkají, že se do takové soutěž přihlásili proto, aby zpopularizovali tento typický slezský pokrm. Lidé, kteří se do areálu hradu trousí, o bigosu ví, ale spíše tak ze vzpomínek svých rodičů či spíše prarodičů, takže ten nápad radnice oživit a oprášit tradici tohoto pokrmu zřejmě opodstatnění skutečně má."
Pořád ale mnozí netuší, co to bigos vlastně je. Zatím známe spíše část ingrediencí.
"Je to něco jako guláš a hustá kořeněná polévka dohromady. Plno zelí a masa a skutečně to dobře voní. Podle všech soutěžících je ta příprava velice náročná. Moc záleží na tom, kdy jakou ingredienci do toho bigosu přidáte. Bigos v překladu z němčiny znamená něco popleteného. I z toho se dá usuzovat to složení a složitost celé záležitosti. Ten až nostalgický vztah zdejších lidí k tomuto pokrmu pramení z historie. Bigos je typické polské jídlo, které získalo oblibu tady ve Slezsku, protože je syté a levné. Tento kraj nikdy moc bohatý nebyl, za se tady vždy těžce pracovalo. Takže v těch havířských domcích to vždy bigosem vonělo a dnes bigosem voní celý slezsko-ostravský hrad."
