Vrchlabí

V dnešní rubrice zamíříme se Zdeňkou Kuchyňovou do Vrchlabí, kterému se také říká brána Krkonoš.

Vrchlabí bylo prvním a nejsevernějším městem na Labi. Leží uprostřed Krkonoš a je branou do říše tajemného pána hor Krakonoše. První písemný doklad o české osadě s názvem "Wrchlab" je z roku 1359. Velký rozmach město zažilo v 16. století za Kryštofa Gendorfa, uznávaného hutního odborníka, který získal kutací právo téměř na celé Krkonoše. Později město zakoupil Jan Tetour a dal mu německé jméno Hohenelbe. Postupně se sem stěhovali němečtí horníci a odborníci, až německé obyvatelstvo v kraji převážilo. Jan Tetour tu dal vystavět krásný renesanční zámek, kde dnes sídlí městský úřad. Vrchlabí vlastnil i známý Albrech z Valdštejna, který byl zákeřně zavražděn v Chebu. Město má řadu krásných památek, například Augustiniánský klášter, který slouží Krkonošskému muzeu. A v něm 40 let pracoval Miloslav Bartoš. Jak poznamenal, ve Vrchlabí žilo několik významných osobností, jako například Josefína Kablíková.

"Byla manželkou zdejšího lékárníka Vojtěcha Kablíka a Josefína se proslavila jako botanička. Ještě za jejího života dokonce vyšel její životopis, vycházela řada oslavných článků, které ji glorifikovali jako první botaničku ženu v Evropě vůbec. Jinak z těch dalších osobností se ve Vrchlabí narodil Bruno Šír, který se později proslavil jako etnograf evropského významu. Zabýval se zejména architekturou. Jinou osobností byl Guido Rotter, který je pokládán za zakladatele německých studentských herbergů. Není bez významu, že první herberg vůbec vznikl tady ve Vrchlabí nedaleko jeho továrny."

Z poválečných osobností patří k nejdůležitějším spisovatelka Marie Kubátová, která vydala na padesát knížek a i když je jí kolem osmdesátky stále píše. A to především v noci či nad ránem, kdy ještě všichni spí. Nejznámější jsou zejména její pohádky o Krakonošovi, které se dočkaly i televizního zpracování. Krakonoš v nich vystupuje jako spravedlivý vousáč, který dobré odměňuje, zlé a lakomé trestá. Jak však tato postava vznikla ve vyprávění mezi lidmi?

"Zatím se soudí, že Krakonoš je perzonifikací přírodních sil. Lidé, kteří osídlovali Krkonoše, tak se setkávali často s neuvěřitelnými proměnami počasí. A ty proměny byly tak překvapivé, a tak náhlé, že je nešlo vyložit nějakým jednoduchým výkladem. Tyto jevy se všechny přisuzovaly právě moci Krakonošově. Já sám jsem takovou věc zažil jednou na Labské louce, kam jsem o prázdninách vyjel se synem, abychom pokračovali v jakémsi archeologickém výzkumu boudy u pramene Labe. Vyjeli jsme ráno za krásného počasí. Když jsme přišli k prameni Labe, tak jsme už viděli, jak se ze slezské strany blíží neuvěřitelně temný mrak. A ten temný mrak zničeho nic prostě byl nad námi a začaly padat tak velké kroupy, že to působilo jako bušení důtek. Neměli jsme nic, žádnou ochranu, ani pláštěnku, ale nakonec ta přeháňka asi za půl hodiny přešla a počasí se zase vrátilo do té své krásné pohody, kterou jsme měli předtím."

Název Krakonoš je vlastně novodobý. Objevil se až kolem roku 1824, před tím se i v Čechách název Rýbrcoul z německého Rübezahl. Toto pojmenování vysvětluje v 18. století ve své knize německý spisovatel Museus, který říká.

"Krakonoš unesl princeznu Emu a když odcházel, tak aby mu princezna Ema zůstala věrná, aby mu neutekla, tak nařizoval princezně, aby počítala řepy. Tady je ten výklad toho "rýbe cálen". Ale to je skutečně výklad, který použil jenom ten Museus. Fakticky asi ten odborný výklad s tím nemůže mít nic společného."

Stejně jako Krakonoš patří ke Krkonošům i různé krajové speciality - jako například polévka kyselo, která se, jak uvedla Margit Bartošová, dodnes vaří. Je to vlastně polévka z chlebového těsta, hub a smažených vajec.

"V Krkonoších to jedli v poledne, ráno i večer, ale ti určitě tam neměli tolik vajec, co se teď dává, protože vejde se prodávaly, aby přišly nějaké peníze."

Margit Bartošová nejen umí vařit kyselo, ale umí také krkonošské nářečí, které jak uvedl její manžel Miloslav dnes už moc rozšířené není.

"České nářečí krkonošské, tím mluví skutečně už jenom asi pár jednotlivců. Nářečím mluvila například moje babička.Třeba věta "v Merklově peršelo na smerkové prkénko". Jestli znáte pohádky naší spisovatelky Marie Kubátové, tak Marie Kubátová alespoň zpočátku své tvorby napsala řadu knížek, které jsou psány krkonošským nářečím. Ale tady spíš ještě pořád se mluví nářečím, které patří k tomu velkému východočeskému, ale udržuje se tady nářečí německé. To znamená nářečí těch Němců, kteří tady zůstali i po roce 1945 a kteří pořád ještě mezi sebou tím nářečím mluví."

Jak uvedl Miloslav Bartoš, právě vysídlení německého obyvatelstva mělo katastrofální důsledky pro celou oblast Krkonoš. Bylo zničeno velké množství kulturních hodnot a zanikly i celé vesnice.

"Vyprávěli mi pamětníci, že tady ve Vrchlabí na střelnici býval sklad věcí, které byly vystěhovány tady z těch domů po Němcích a že tam byla často spousta velice cenných předmětů, které potom byly zničeny, nebo se dostaly neznámo kam. Ale já bych se dotknul takových těch důsledků nejmarkantnějších - to byl zánik celých vesnic. V pohraničních oblastech zaniklo snad na 1500 vesnic. Tady v Krkonoších to nedopadlo tak zle. Tady zanikly vesnice dvě - Sklenařovice na Rýchorách a Vernéřovice."

Z jiných vesnic, jako je například Černá Voda zbylo jen pár domů. Krkonoše měli určitou výhodu, že tu byl velký zájem o rekreaci, přesto se však tyto dvě vesnice, i když s krásnou polohou, zachránit nepodařilo.