Zámek v Plumlově se dočkal - stal se národní kulturní památkou
Zámek v moravském Plumlově má neobvyklý tvar. Někteří ho označují za „panelák pro šlechtice“. Jednokřídlá stavba ve městě s 2000 obyvateli se tyčí nad Podhradským rybníkem.
Unikátní zámek je vidět už z dálky. „Zámek úzký a hrozivý / jeho tvar je nesmírný“, tak kdysi popsal plumlovský zámek básník Petr Bezruč v jedné ze svých „Slezských písní“. A i dnes, pár desítek let po napsání těchto veršů, budova ztratila jen málo ze svého dřívějšího kouzla. Pavel Zástěra je kastelánem areálu. Jestli někdo ví, proč tato budova vypadá tak, jak vypadá, je to on. "Je to dáno historií," říká Zástěra. „Zámek by měl mít vlastně čtvercový tvar. Nakonec se ale podařilo zrealizovat pouze toto jediné křídlo.“
Důvodem, proč nedošlo k rozšíření stavby je podle Pavla Zástěry špatně zvolené místo. „Barokní zámek tehdy musel stát uprostřed parku nebo pohledné krajiny. Zde ale oblast ohraničovaly z jedné strany rybník a z druhé město. V případě hradu to nevadilo, ale palác potřebuje prostor a výhled."
Pokud by stavba byla dokončená, určitě by vypadala ještě zajímavěji. Pavel Zástěra to ale vidí trochu jinak...„Dokončené křídlo je dnes dobře vidět z dálky a vypadá velmi zajímavě. Kdyby ale tento mohutný hrad stál na skále, byla by to jistě naprostá pastva pro oči. A to není vše. Samozřejmě můžeme jen spekulovat. Pokud by si ale Lichtenštejnové zvolili za své panovnické sídlo Plumlov, celé místo by získalo větší význam. Pak by se nemluvilo o Plumlově u Prostějova, ale o Prostějově u Plumlova.“
Od hradu přes velkolepé plány až do vězení
Pavel Zástěra zahajuje prohlídku zámku. Než ho získal šlechtický rod Lichtenštejnů, stával na vyvýšenině hrad. Ten byl postavený v roce 1270. Areál pak několikrát změnil majitele, až jej nakonec roku 1602 koupil Karel I. z Lichtenštejna. A právě jeho rodina měla nápad na velkolepou stavbu v Plumlově. Ale i jedno křídlo - postavené v letech 1680 až 1688 - se ukázalo jako příliš velké a sloužilo spíše pro administrativní než reprezentační účely. Zájem o pokračování projektu kvůli obrovským nákladům následně opadl a stavba se zastavila.
Místo toho byly některé prostory zámku v 19. století pronajaty místnímu soudu... „Po roce 1850 došlo k vězeňské reformě. Do té doby byl nejbližší soud v Brně. Po reformě byl soudní dvůr zřízený i v Plumlově. Nejzávažnější delikty se tu samozřejmě nesoudily, ale když někdo ukradl třeba kuře a musel si odsedět jen pár týdnů, mohl trest absolvovat v místním vězení.“
V rámci první pozemkové reformy byl celý plumlovský majetek Lichtenštejnů v roce 1931 zabaven a zámek přešel do vlastnictví státního pozemkového úřadu.
Ve čtyřicátých letech 20. století v něm pak bylo zřízeno muzeum, které tu zůstalo až do šedesátých let, kdy zámek získaly Vojenské lesy Plumlov. Stav zámku však nebyl dobrý, proto jej Vojenské lesy v letech 1964 až 1965 opravily, stáhly celou stavbu ocelovými lany a zpevnily nejvíce poškozené zdi.
Poté budovu vlastnily Památkový ústav Brno a Muzeum Prostějovska. V roce 1994 byl zámek předán do majetku města Plumlova, které zahájilo nejnutnější opravy. Ovšem v říjnu 2016 tu došlo k požáru.
Národní kulturní památka
Vlastníkem zámku je město dodnes. Po letech se konečně dočkalo, zámek byl prohlášený národní kulturní památkou. Pro starostku města je tento nový status spojen s velkými nadějemi. Jak řekla Gabriela Jančíková Českému rozhlasu, správa zařízení je velkou finanční zátěží. „Zámek je pro nás samozřejmě velkým potěšením. Vnímáme to ale také jako finanční závazek. V rámci možností našeho obecního rozpočtu se s tím musíme vždy nějak vypořádat.“
A právě v tom by mohl status národní kulturní památky pomoci. Pavel Zástěra řekl Radio Prague International:
"Samozřejmě, že z toho máme velkou radost. Protože to pro nás znamená přísnější dohled shora například při stavebních pracích, ale také to, že bude možné nákladnější restaurování.“
Plány s čím je potřeba začít, už mají připravené. „Již existují návrhy na obnovu fasády na straně vnitrobloku. Naposledy se ale náklady odhadovaly na 130 milionů korun. K získání finančních prostředků na projekt nám může pomoci fakt, že jsme nyní prohlášeni národní kulturní památkou.“
Než ale přijde čas a fasáda zámku zazáří v nové nádheře, bude to zřejmě ještě pár let trvat. Ale možná právě ta rozpadající se omítka, kouzlo nedodělků, dělá z plumlovského zámku tak jedinečné místo. Ani uvnitř většinou není stopy po luxusu.
Většinu prostor Lichtenštejnové před předáním státu vyklidili. V 50. a 60. letech 20. století bylo v zámku muzeum, do kterého byly zakoupeny některé historické kusy nábytku. Ale jejich stav nebyl dobrý...
„Kvůli rekonstrukcím byly všechny předměty umístěny do přízemí. Hodně se tam toho ale ukradlo. Zbývající kusy byly poté odvezeny do muzea v Prostějově. Jedna věc je pikantní: původně bylo zdokumentováno kolem 5500 exponátů. Ale do muzea se jich dostalo jen 150.“
Věcné dary od lidí z regionu
V několika sálech je k vidění aktuálně se měnící expozice výtvarného umění. Přestože původní inventář již nelze obdivovat, snaží se Plumlov přenést návštěvníky do dob předchozích obyvatel. K dispozici jsou různé tematické místnosti. A podle Pavla Zástěry, který je v kontaktu s muzeem v Prostějově, by se některé exponáty mohly vrátit zpět do Plumlova a být tam vystaveny v rámci barokní expozice. Předměty, které jsou v expozici dnes, pocházejí od místních lidí, kteří je ochotně darovali.
„Lidé se mě pořád ptají, jestli nechci další piano. Ale kdybych přijal všechny nabídky, měli bychom tu jen klavíry. Podobné je to s většími kusy nábytku: lidé je nechtějí ničit nebo vyhazovat.“
Některé prostory na zámku Plumlov jsou využívány i pro kulturní akce. Je zde nejen moderní koncertní sál, ale také prostory pro divadelní představení pod širým nebem a sál pro svatby. Nejzajímavější na Plumlově je ale jeho nedokonalost. A to se odráží i ve velmi speciální prohlídce, kterou kastelán Zástěra a jeho tým nabízejí:
„V 50. letech byl starý, historický sklep přestavěn na bunkr. Jsou tam speciální dveře chránící před plynem, které už s velkolepým zámkem nemají mnoho společného. Pro umocnění zážitku tam nabízíme strašidelné prohlídky. Jsou určeny spíše dětem, a proto trvají pouze 40 minut.“
Podkroví rájem netopýrů
Ale nemusíte chodit do sklepa, abyste se pořádně vyděsili. Zážitky, ze kterých vám může naskakovat husí kůže, čekají i pod střechou. Protože nejvyšší patra nebyla nikdy dokončena. Místo palubek se pohybujete po dřevěných prknech, která volně leží na nosných trámech. Pavel Zástěra nás vede do velké místnosti, která je také na trase prohlídky. „Vlastně by se tu měly konat koncerty a plesy,“ říká. „Proto je strop tak vysoký. Místnost se rozkládá přes dvě patra.”
Ale že by tady měla konat taneční zábava? Mezi neomítnutými stěnami a zaprášenými prkny si to lze jen stěží představit. ... Navíc domov si tu udělali jediní žijící obyvatelé zámku netopýři. „A když kolem vás proletí takový netopýr, může to leckoho vyděsit,“ vysvětluje Pavel Zástěra:
„Nedávno jsme tu napočítali 300 exemplářů. Netopýrům se zde daří velmi dobře. Protože tu nejsou žádná okna, mohou bez problémů létat dovnitř a ven.“
