Ze života Karla Čapka se dodnes objevují nové dokumenty
Zajímavosti ze života Karla Čapka i jeho manželky Olgy Scheinpflugové se dozvíte ve Staré Huti u Dobříše. Právě v domě, ve kterém je dnes Čapkův památník spisovatel poslední tři roky svého života bydlel. Mimo jiné zjistíte, že Čapek měl velice čitelný rukopis a jsou tu i kostýmy z jeho her od mladých výtvarníků.
"Dostal dům do doživotního užívání od svého příbuzného Václava Palivce. To byl místní podnikatel, statkář. Byl tam příbuzenský poměr, takový trošku kostrbatý, Palivcův bratr Josef měl za ženu Čapkovu sestru Helenu."
Čapek - spisovatel je dostatečně známý. A jak mohou vidět návštěvníci jeho památníku, čitelnost jeho rukopisu by mu mohl kdekdo závidět. Karel Čapek byl však i mimořádně dobrým amatérským fotografem. Svědčí o tom řada portrétů známých osobností. Byl také autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky. Dášenka čili Život štěněte z roku 1933 vyšla v několika desítkách vydání. Málo se už ví, že měl zálibu v etnické hudbě. Čapkovu sbírku věnovali jeho dědicové v roce 1981 Náprstkovu muzeu. Po r. 1990 byly nahrávky s podporou UNESCO digitalizovány.
"Třeba před lety jsme od jednoho návštěvníka dostali fotografie Čapka tady uvnitř domu, které do té doby nebyly vůbec známé. Našel je v pozůstalosti svého tatínka, který se sem zřejmě dostal s tou společností Ferdinanda Peroutky a Karla Čapka. Další věc, která existuje, je i filmový záběr Karla Čapka na zahradě. Ten se objevil v rodinném archivu rodiny Firtovy. Julius Firt byl Čapkův přítel a nakladatel. Jeho bratr byl lékařem, takže věděl o zdravotním stavu Karla Čapka, jezdil sem a pak byl ve druhé světové válce lékařem naší jednotky v Tobruku."
Po smrti Karla Čapka měl dům další dramatické osudy. Stále platilo právo doživotního užívání paní Olze Scheinpflugové a do toho přišla druhá světová válka.
"Nejdřív to chtěli zabrat němečtí vojáci, protože blízký zámek byl tehdy sídlem říšského protektora Daluegeho. Nedošlo k tomu a je kolem toho krásná historka. Údajně přišel s německými vojáky nějaký důstojník, který byl intelektuál a když mu bylo řečeno, že to byl Čapkův dům, tak řekl, že odejdou a prohlásil dům za neobyvatelný. Já si myslím, že neobyvatelný byl, protože tady je nádherně přes léto, ale ty zimní měsíce tady musely být velice tristní. Dům nebyl odvlhčen, vytápění bylo lokální, to obývání v zimních měsících bylo nemožné. Na konci druhé světové války tu byl štáb Rudé armády. Olga tady údajně ukrývala svoje a snad i Čapkovy rukopisy, a málem došlo ke katastrofě. Vojáci, když tady našli papíry, tak byly dobré do kamen, naštěstí se zase k tomu někdo připletl a řekl, že tohle by se dělat nemělo."
"Profesor Nikolskij tehdy napsal takové pojednání o Čapkově protifašistické tvorbě a ocenil tam jeho kvality. Asi v roce 1961 začaly první přípravy na tvorbu expozice. V dubnu 2013, bude mít památník Karla Čapka přesně 50 let."
Autorem původní expozice byl známý architekt Zdeněk Rossman, scénář zpracoval dr. Miroslav Halík. To byl Čapkův vydavatel, obdivovatel a badatel, který věděl o Čapkovi zřejmě nejvíc. V expozici však nemohly být například Čapkovy kontakty se špičkovými osobnostmi tehdejší Evropy. Po revoluci se v rámci restitucí přihlásili dědicové Václava Palivce, kteří dnes dům muzeu pronajímají za symbolické dvě koruny ročně. Vznikla tu i nová expozice.
"Navíc jsme to stihli ještě v době, kdy byl velký zájem paní Slávky Peroutkové, aby i její manžel Ferdinand, který sem za Karlem Čapkem jezdil, tu měl připomínku svého díla, a dala nám spoustu autentických věcí, které v expozici máme. Udělali jsme i expozici Olze Scheinpflugové, zaslouží si to a je to nepřehlédnutelná osobnost, jak herečka, tak spisovatelka a obrovská propagátorka Karla Čapka po jeho smrti."
"Měli rok na to, aby udělali kostýmy pro Čapkovy hry. Tohle je Ze života hmyzu. Výstava tady už proběhla a já jsem kostýmy už musela vrátit, ale tři jsme od nich koupili, protože mi to připadá jako úžasné doplnění expozice. Já si strašně vážím pohledu mladé generace, protože člověk si říká, že už trošku trpí provozní slepotou a tohle je príma."
Nově vznikl projekt Čapkova stezka. Je to trasa, která už existuje, její tvůrci se na ni ale podívali jinýma očima. Připomínají tu například, že Stará Huť byla proslavená zpracováním železa. Než přišly na řadu Ostrava, Kladno a další velké závody, zpracovávalo se ve středních Čechách na začátku 19. století až 80 procent železa v českých zemích.
