Ze života Mojslava a jeho velkomoravských současníků

Cyril a Metoděj

5. červenec je v kalendáři označen jako Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Oba soluňští bratři zamířili, nebo spíše byli zamířeni, v druhé polovině devátého století na Moravu, do říše, pro kterou se později vžil přívlastek Velká. My navštívíme dvě místa, která jsou s obdobím Velké Moravy neodmyslitelně spjata - Staré Město u Uherského Hradiště a Mikulčice.

Naší první zastávkou je Památník Velké Moravy ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Stojíme v nové multimediální expozici, která byla letos otevřena, jejími autory jsou archeologové Luděk Galuška z Moravského zemského muzea a Miroslav Vaškových ze Slováckého muzea. Druhý jmenovaný bude naším průvodcem.

Miroslav Vaškových
"Tato lokalita opatří mezi nejvýznamnější lokality Velké Moravy právě díky tomu nálezu, který je tady za námi. Je to pozůstatek základů velkomoravského kostela, který byl objevený roku 1949 archeologem Vilémem Hrubým. je to první prokazatelně velkomoravská stavba objevená u nás a dá se říci že i severně od Dunaje. Díky tomu, že zde byl objeven nejen kostel, ale i velmi rozsáhlé pohřebiště, výzkumy dodnes pokračují. Na okolí celého návrší bylo doposud prozkoumáno přes 2100 velkomoravských hrobů, to pohřebiště je vůbec největší z období Velké Moravy a ta lokalita je svým významem plně srovnatelná s Mikulčicemi či s Nitrou."

Mohl byste ten kostel blíže popsat?

"Ten kostel je velmi jednoduchý, odpovídá svým půdorysem nálezům kostelů z devátého století. To znamená: jednoduchá obdélníková loď, na kterou navazuje kněžiště ve tvaru jakéhosi půlkruhu tzv. apsida. Délka kostela je tuším okolo 12 metrů, šířka asi 6 metrů. Kolem kostela jsou nainstalovány kostrové hroby, ve skutečnosti tady byl hrob na hrobu, my jsme tu nálezovou situaci udělali zjednodušenou.

Památník Velké Moravy
Vznik kostela je datovaný přibližně do první třetiny devátého století, samozřejmě v jeho nejbližším okolí byla pochována ta top vrstva tehdejší společnosti - družiníci nebo další vysoce postavení lidé. Na těch pohřebištích se právě sleduje stratifikace společnosti, protože hrobová výbava ukazuje archeologům jak na tom ten který pohřbený jedinec byl. Jsou to třeba zbytky kování rakve, jako na tom hrobu Mojslava, to znamená, že zemřelý měl na to, aby mohl být pochovaný v rakvi, byl zcela jistě zabalen v nějaké drahé látce, drahém plášti, ale co je hlavně typické, tady to vidíme, to jsou různé milodary, ať už jsou to v případě ženských bohatě vybavených hrobů zlaté náušnice, korále, perly...v případě mužských hrobů meče, velké gombíky na spínání šatů apod."

V rozhovoru padlo jméno Mojslav. Tak pojmenovali autoři expozice muže, jehož životní příběh návštěvník celou dobu sleduje. Proč se zaměřili právě na Mojslava a podle čeho mu vybrali jméno?

Luděk Galuška, foto: Vilém Faltýnek
"To jsme si normálně vymysleli, když jsme s Luďkem Galuškou přemýšleli, jak tu expozici vystavět. Zaujal nás tehdy ten hrob, který je támhle zdůrazněný, ten pod sklem. Je to hrob muže, který měl ve výbavě mimo jiné dýku, která byla v pochvě vykládané zlatem a drahými kameny. Její rekonstrukce je vidět v jednotlivých scénách, kdy Mojslav, jak jsme jej pojmenovali, dostává při postřižinách dýku od otce a ta ho provází celým životem a nakonec je s ní pochován. My jsme chtěli to spojit s jedním konkrétním jedincem, vyšli jsme z toho hrobu vysoce postaveného muže, pravděpodobně družiníka, a na něm jsme postavili příběh, který vypráví život toho samotného muže a hlavně je spjatý s těmi hlavními historickými událostmi Velké Moravy, které známe z dějepisu."

Kolik let bylo tomu muži, když zemřel, dá se to odhadnout?

"Odhadnout se to dá, tento měl tuším kolem čtyřiceti let. To antropologické určení k tomu je, ale my jsme pro náš příběh nechali Mojslava dožít až do velmi vysokého věku a umírá jako téměř sedmdesátiletý stařec. Je to samozřejmě pro období Velké Moravy je to spíše extrém."

Podle čeho jste pak rekonstruovali celý jeho život? Vycházeli jste z nějakých písemných pramenů? Podle čeho jste věděli, že by měl absolvovat během života právě to, co vidíme v expozici?

Mapa Velkomoravské říše
"My jsme si dali za úkol hlavně pro ty mladší nějakou nenásilnou formou prezentovat dějiny Velké Moravy, proto jsme jednotlivá data, která známe - nástup Rostislava, příchod Konstantina s Metodějem, křest Bořivoje, úmrtí knížete Svatopluka, spojili s Mojslavovým životem. Doplnili jsme to také ukázkami z běžného života - představujeme třeba i podomáckou výrobu, specializovanou výrobu zbraní a šperků. Bylo to poměrně jednoduché. První scéna začíná kolem roku 836, kdy je Mojslav jako asi desetiletý přijímán mezi muže, jsou mu ustřihávány jeho dlouhé chlapecké kadeře, v tomto případě matkou, ale mohl to dělat i kněz. Tento výklad jsme spojili s prvními zmínkami o Velké Moravě, my víme, že historicky první zmínka někdy v roce 833 plus mínus nějaké ty roky, kdy kníže Mojmír vyhání Pribinu z Nitry. Nevíme, jak dlouho předtím ta Velká Morava existovala, toto je první záznam, konstatování faktu, kdy Mojmír vytlačil Pribinu z Nitry a spojil obě knížectví pod jednu mojmírovskou dynastii na Moravě."

Druhá scéna z Mojslavova života nereflektuje žádnou historickou událost, ale přibližuje každodenní náplň života středověkého člověka.

Hrnčíř, foto: Martina Schneibergová
"To, o co tady jde hlavně, je takové představení života normální vrstvy takového vesnického typu, co si lidé dokázali vyrobit, dělali to především v zimních měsících. Typickou ženskou prácí bylo spřádání příze a výroba oděvů. Muži se mohli věnovat výrobě keramiky, tady je zjednodušená rekonstrukce hrnčířského kruhu, rekonstrukce chlebové pece. Je tady doklad opracování dřeva a naproti v té vitríně, kde jsou vystaveny originály archeologických nálezů, tam je třeba vidět ukázka dřevěné naběračky z devátého století, která se skvěle zachovala. Jsou tam ukázky velkomoravské keramiky, doklady opracování zvířecích kostí, parohů, jsou tam nějaké nástroje opracování dřeva ale také vazby textilu."

K čemu sloužila tady ta kost?

Foto: Martina Schneibergová
"Interpretuje se to jako brusle. Na to jste si dala nohu, protáhla koženými řemínky a mohla jste se klouzat po ledu. Je to tak interpretováno řadu let a zatím nikdo nepřišel s ničím lepším."

A zkoušeli jste to někdy?

"Ne nezkoušeli. Experimentální archeologie se sice zabývá kde čím, ale nevím o tom, že by to někdo zkoušel. Je to dobrý tip. Ale nepochybuji, že by to jelo, protože ty kosti jsou vyhlazené úplně do hladka a když bych se s tím postavil na led, tak si umím představit, že bych se s tím možná i rozjel."

Jiné scény zase přibližují obchod a styky Velké Moravy s dalšími zeměmi, kvetl obchod se šperky, kořením, válečnými koňmi a samozřejmě otroky. Oblečení figurín se snaží co nejvíce přiblížit tomu, které naši předkové skutečně nosili. Stejně tak se v expozici objevují šperky, platidla a předměty denní potřeby.

Nicméně od obyčejného života autoři hned zase utíkají k událostem, které se zapsaly do dějin. Roku 846 usedl na knížecí stolec Rastislav a Mojslava nechali autoři expozice nastoupit do jeho družiny. Roku 863 přicházejí bratři Konstantin a Metoděj a Mojslav je opět u toho. Podle Miroslava Vaškových je zde důležité zdůraznit, že soluňští bratři nepřinesli na Moravu křesťanství, to už tady bylo známo. Kněží, kteří zde působili, ale sloužili mše v latině, řeči, které málokdo rozuměl.

"To křesťanství je tady známé už asi 60 let před jejich příchodem. Z písemných pramenů víme, že to bylo křesťanství takové...hrubé, protože ho šířili především kněží z území Vlach, Francké říše případně iroskotská misie, to znamená, že to bylo v řeči, které málokdo rozuměl. Dá se předpokládat, že to křesťanství tehdy přijímaly spíše je vyšší vrstvy. Skutečný přínos Konstantina s Metodějem je ten, že dokázali předat křesťanství, ať už překladem evangelia nebo "vynálezem hlaholice" a výukou žáků zprostředkovat křesťanství té širší vrstvě obyvatelstva i těm prostým lidem. Jim totiž každý rozuměl, narozdíl od mší sloužených v latině.

Kníže Bořivoj
My víme, že tady už stály některé kostely, která jsou datovány na začátek 9. století, ale nedá se předpokládat, že by bylo to křesťanství nějak masově rozšířené. Ti kněží opravdu sloužili tu mši v latině a neznali slovanské řeči, kdežto Konstantin si toto zřejmě velice dobře uvědomoval a ještě předtím, než odešel na území velkomoravské říše, tak vynalezl hlaholici a i staroslověnštinu, do něhož přeložil bohoslužebná písma a sloužil i mše v tomto jazyce. Kvůli tomu si je pak předvolal i papež, aby tuto skutečnost obhajovali."

S působením staršího z bratrů Metoděje je spojena i další zásadní událost, které návštěvník spolu s Mojslavem přihlíží - křest prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje. A události kolem něj byly dramatické - pokud se tedy rozhodneme alespoň trochu věřit Dalimilově kronice.

„Zesnul Hostivít a stal se
vládcem Bořivoj. V tom čase
Svatopluk vládl na Moravě.
Bořivoj mu sloužil.
Právě jím byl strašně pokálen.
Přijel na dvůr za králem,
a když pojíst měli spolu,
král ho nepřipustil k stolu
řka, ať pohan usedne si
jak hovado na zem se psy,
neboť prý mu chybí víra,
neboť ušatého výra
vzývá místo Stvořitele,
křesťanskou čest nemá v těle.
Bořivoj hned zrudl silně,
a když bylo po hostině,
žádal, aby pokřtil jej
arcibiskup Metoděj,
Rusín, který v zemi vší
po slovansku sloužil mši.
Tak byl svědkem Velehrad,
jak Metoděj zářivý kříž
pozved a při křtu klad
na šíj Bořivoje dlaně.
A bylo to Léta Páně
osm set a devadesát čtyři,
od kterého do Čech se pak šíří
křesťanství, jak každý ví.“

Autoři expozice chtěli touto scénou upozornit na moc Velké Moravy, doba knížete Svatopluka, tedy poslední čtvrtina 9. století, je obdobím velkého územního rozmachu říše, které podléhaly na i východní oblasti dnešního Německa, zasahovala do nynějšího Polska, Slovenska i Maďarska.

Na počátku 10. století za Svatoplukova nástupce Mojmíra II. se kdysi mocná říše rozpadla a my se symbolicky rozloučíme také s Mojslavem. Sledujeme, jak mohl vypadat jeho pohřeb nebo tedy pohřeb vysoce postaveného muže.

"Rakev je rekonstruována podle toho, že, tak jak tady za mnou vidíte, se dochovají kování těch pásovin, které tu rakev obepínaly. Záleží také na tom, jak přesně se zachytí ta nálezová situace, jak probíhají procesy rozpadu těla i dřeva, tak se určitým způsobem zachovají i kování té rakve. Když se zachovají dvě proti sobě, ta, která drží spodní část rakve, a ta, co drží horní část rakve s víkem, tak lze odvodit, že to mělo asi nějaký takový tvar. Neříkám, že musela vypadat takhle, ale když to zjednoduším: co chcete vymyslet na rakvi. Ona stejně musela mít obdélníkový tvar a jestli to víko bylo do tvaru trojúhelníku nebo jinak, tak to už asi nikdo nějakým způsobem neobhájí."

Jsou známy některé pohřební rituály?

"Jak mohl vypadat pohřeb? Jsou různé rekonstrukce toho, jak to mohlo vypadat. U těch, kteří byli pochováni křesťanským způsobem, tak si církev své rituály drží po celá tisíciletí, takže lze předpokládat, že to nějakým podobným způsobem přetrvalo až do středověku, kde už víme podle písemných pramenů, jak ty pohřby mohly vypadat. Zejména katolická církev lpí na jakémsi pravidelném opakování všech svých bohoslužebných úkonů. Od počátku církve se toho moc nezměnilo, co se týká sloužení mší a dalších obřadů, takže to předpokládáme i u těch pohřbů."

A úplně na konci expozice nahlédneme i přímo do hrobu bojovníka, kterému archeologové připsali možná barvitější životní příběh, než byl jeho skutečný.

Muzeum v Mikulčicích, foto: Archiv Radia Praha
Druhým místem, kam nás alespoň na chvíli zavede putování po stopách Mojslavových současníků jsou Mikulčice. Oproti Starému Městu, kde památník leží přímo v obydlené oblasti, jsou někdejší velkomoravské "Mikulčice" pár kilometrů od dnešní obce. Někdejší slovanské hradiště leží v lokalitě Mikulčice-Valy, v blízkosti řeky Moravy. První muzejní expozice byla otevřena už v roce 1960. Ta novější ze současných dvou expozic vznikla před dvěma lety a získala také cenu Gloria Musealis. Když se za námi zaklapnou dveře II. pavilonu, ocitneme se rázem v temném středověku. Opravdu temném, zpočátku není vidět téměř nic a postupně se ze tmy vynořují základy jednoho dvanácti z mikulčických kostelů. Však se také této expozici říká kostel, poznamenává vedoucí památníku František Synek:

Muzeum v Mikulčicích, foto: CzechTourism
"Tady v tomto pavilonu jsou původní archeologické terény, které v letech 1954 a 1955 odkryl akademik Poulík. Tady zahájili výzkumy, před námi jsou archeologické terény toho druhého kostela. Je tady vidět nižší část podlahy, tedy ta starší verze a potom ta vyšší část podlahy, která je ve stejném půdorysu jako mladší část kostela. Jsou tady vidět odkryté hroby, které při tom kostele byly. Uvnitř kostela byla hrobka, která byla patřila pravděpodobně některému z vysoce postavených Mojmírovců. Byla pod podlahou kostela, který tady na hradišti byl hned na ráně po přejetí jednoho z mostů, který tady archeologové objevili. Bylo to významné místo vhodné pro uložení vysoce postaveného člověka."

Archeologické naleziště v Mikulčicích, foto: Archiv Radia Praha
Stejně jako ve Starém Městě, také tady jsou okolo základů kostela hroby s kosterními pozůstatky dávných Moravanů, kterých zde archeologové našli stovky, mezi nimi možná kdysi byl pohřben i svatý Metoděj. Jak žili obyvatelé zřejmě předního centra velkomoravské říše si může člověk představit díky projekci, seznámí se tak i s mnoha mikulčickými kostely a dalšími nálezy, které archeologové na místě objevili. Koneckonců prohlédnout si některé z nich může poté i v obou expozicích. František Synek jmenuje ty, které nebývají na archeologických nalezištích právě obvyklé.

Čluny, tzv. monoxyly, foto: Archiv Radia Praha
"Jsou to dřevěné předměty. My tady máme v expozici dva celé čluny tzv. monoxyly, jsou to čluny tesané z jednoho kusu dubového kmene, jsou asi 8 a 9 metrů dlouhé. Jsou tam i další dřevěné předměty, zbytky palisády, proutěných stěn, ze kterých byla stavěna obydlí. Máme tam zbytky rybářských potřeb jako byly vrše, topor, válečných i normálních seker, zbytky luku. Tato dřevěná provenience, tento dochovaný materiál je z archeologického i historického je velmi zajímavý, protože je starý 1200 let. Je štěstí, že předměty byly uchovány díky bahnu a hladině spodní vody."

Opusťme ale teď na chvíli dobu dávno minulou a podívejme se do přítomnosti a především budoucnosti. O Mikulčicích se již dlouhou dobu mluví v souvislosti se zápisem na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Archeologické naleziště v Mikulčicích, foto: Archiv Radia Praha
"Jé, to je krásná vize! V podstatě jsme v takovém bodu, tedy my ne, ale představitelé ministerstev kultury České republiky a Slovenské republiky, kteří po společném uvážení stáhli loni v září tu nominaci. Stáhli ji tak šikovně, že se můžeme dále zabývat dopracováním té dokumentace. Teď jsme v takovém stadiu, kdy připravujeme materiály, kterými bychom doplnili tu nominační dokumentaci. Na podzim by měla být nějaká konference s mezinárodní účastí, která by více mluvila o Mikulčicích, o jejich významu, jedinečnosti a smysluplnosti prezentace této památky na světové úrovni. Takže kroky směřují k tomu, aby se ta dokumentace doplnila a byla by podána. V roce 2013 je 1150. výročí od příchodu svatých Cyrila a Metoděje a budou určitě nějaké připomínky, takže by bylo zajímavé, kdyby se o tom více mluvilo v souvislosti s nominací do UNESCA."

Mikulčice by chtěly být zapsány na seznam UNESCO spolu se slovenskými Kopčany, ležícími na druhé straně řeky, kde stojí kostel svaté Margity. Pochází z doby velkomoravské říše a byl pravděpodobně kdysi součástí mikulčické aglomerace.

Dnes je na místě kdysi rušného živého centra ticho, prohlídková trasa vede návštěvníky loukou, lesem a přes rameno řeky. A potomci dávných obyvatel hradiště si mezi základy mnoha kostelů zkoušejí představit, jak vypadal život snad samotného centra Velké Moravy v době bratrů ze Soluně.

10
48.816428330000
17.051065280000
default
48.816428330000
17.051065280000
49.076564700000
17.438735960000