Zelení na křižovatce?

O uplynulém víkendu se v poněkud vypjaté atmosféře konal v Brně mimořádný sjezd Strany zelených. Ta získala v minulých volbách necelých 2,4 procenta hlasů, což sice na vstup do sněmovny nestačilo, ale na státní příspěvek ve výši 11 miliónů korun strana dosáhla. Jak uvádí Zdeněk Vališ, brněnský sjezd by v jistém smyslu mohl být pro stranu přelomový.

Zelení na křižovatce?

Ačkoliv byli Zelení první ze všech nových stran, které vznikly po listopadu 1989, ačkoli tu měli mnohem úrodnější půdu, než jejich stejnobarevní kamarádi na Západě, přesto v Česku dosud nezapustili kořeny. Ekologické hnutí, jehož vzniku nedokázal zabránit ani komunistický režim, novou stranu od začátku v podstatě ignorovalo. Ta ale nedokázala oslovit ani širší veřejnost. Nelze se tomu zase tak moc divit. Image strany poznamenalo už velké množství bývalých agentů Státní bezpečnosti, které se objevilo mezi zakladateli. Puncu melounu - zeleného na povrchu a rudého uvnitř - se ostatně Strana zelených nezbavila dodnes. Hodně lidí rovněž odpuzovala od Zelených přítomnost různých politických hochštaplerů a exhibicionistů, kterým měla strana posloužit pouze jako výtah k moci.

To, že Strana zelených úplně nezmizela z české politické scény, považují znalci poměrů za malý zázrak. Je to prý zásluha několika málo nenápadných aktivistů-dříčů, kteří aniž by z toho měli jakýkoliv osobní prospěch, ve straně vytrvali, a to navzdory všem turbolencím ve vedení. K jedné z nich došlo i o uplynulém víkendu na brněnském mimořádném sjezdu. V této souvislosti se hovoří dokonce o puči. Sjezdu předcházelo minulý měsíc dramatické obsazení hlavní stranické kanceláře, v jehož důsledku byly od řízení strany násilně odstaveni čtyři místopředsedové i předseda revizní komise. Bylo rovněž podáno trestní oznámení, protože z kanceláře strany se prý ztratilo několik miliónů korun. Někteří Zelení už zpochybňují legitimnost sjezdu. Čert aby se v tom vyznal.

Už v polovině loňského roku se šuškalo o jakési zelené padesátce, skupině lidí kolem šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky a předsedy hnutí Duha Jana Beránka, která manipulací s mrtvými dušemi ve straně hodlá převzít moc a změnit tvář Strany zelených. Beránek byl také v Brně zvolen za nového stranického šéfa. Podle některých pozorovatelů se tím potvrdila temná předtucha, že místo ekologických pracantů a odborníků se vedení zmocní především ideologové jak vystřižení z orwellovských vizí. To je samozřejmě věc názoru. Stejně tak by se dalo oponovat tvrzením, že šéf politické strany by přece měl být i ideologem. A Strana zelených je politická strana, když usiluje o vstup do sněmovny a o podíl na politické moci.

Podstatnější je něco jiného. Nástup Beránka spíše naznačuje, že ekologičtí aktivisté mění svůj dosud přezíravý vztah ke Straně zelených. Může to znamenat jistý ústup od představy, že ekologická hnutí se nejsnáze prosadí především v rámci tzv. občanské společnosti. Vždyť pod evropsky zavedenou značkou Strany zelených se nabízí možnost proniknout nejen do české politiky, ale i do Evropského parlamentu. Má to ovšem jeden podstatný háček. Pokud chtějí čeští Zelení následovat příkladu svých stejně zbarvených kolegů v Německu či Rakousku, musí mít silné odborné zázemí a dokázat v každodenním kontaktu přesvědčivě oslovit veřejnost v mnohem širším okruhu témat. Rozhodně nebude stačit pouze mesiášské vystupování. To spíše odrazuje.