Železný Brod

Město Železný Brod leží v údolí řeky Jizery. Zajímavostí jsou staré roubenky i výroba skleněných perlí.

Když přijedete do Železného Brodu, na první pohled vás upoutají staré roubenky. Najdete je na různých místech šestitisícového městečka a v jedná z nich sídlí muzeum. Roubence se říká Běliště. Proč - to vysvětluje Stanislava Mlejnková.

„Název vznikl tak, že se tady bělilo prádlo. Plátno je šedé a tady k tomu byly velice příhodné podmínky, protože je tu veliká zahrada a teče potok. Plátno se polévalo vodou a sluníčko tu šedou barvu vytáhlo, takže od toho je název Běliště."

Je to největší a nejkrásnější roubenka v Železném Brodě. Rekonstruovaná byla v 90. letech a od roku 1998 tu je muzeum. Jeho návštěvníci v něm najdou například kozákovské drahokamy a polodrahokamy. Kozákov je vyhaslá sopka, která se probudila k činnosti dvakrát. Poprvé v prvohorách a podruhé ve třetihorách. V muzeu je i světnička, která ukazuje, jak lidé žili a na půdě čeká překvapení.

„Dřevěné domečky, které vyřezával místní rodák pan Maryška. Je tu vyřezané celé železnobrodské náměstí v době, když mu vévodila dřevěná radnice. Názvy jsou podle majitelů. Máme tam Huškovsko, Radovsko - podle toho, kdo tam z těch měšťanů bydlel."

A jak dodala Kateřina Skrbková, v muzeu čeká i překvapení hudební - stařičký flašinet, v jehož horní části se při točení klikou roztočí i tanečníci - prostě taková první televize. Do muzea ho daroval pan Balatka, jehož dědeček se hraním na flašinet živil.

„Má devět měnitelných melodií, už byl upravovaný, protože měchy byly zničené, ale pořád ještě hraje."

Každá z devíti místností muzea představuje určitou oblast historie Železného Brodu a jeho okolí.

„Jak už napovídá název, vznikala tady ve 12. až 13. století osada Brod, také se jí říkalo Brodek. Vedly tu dvě veliké obchodní stezky. Jedna směrem na Polsko a druhá na Německo. Karavany, které převážely zboží, se musely nějakým způsobem přes řeku přebrodit, tak od toho vznikl název Brod. A přívlastek Železný vznikl proto, že se ve 14. století tady těžila železná ruda."

Jak uvedla Stáňa Mlejnková, panství patřilo několika významným rodům - Vartenberkům, téměř 150 let Valdštejnům. Slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna ho pak prodal svému plukovníkovi Mikuláši Desfousrovi. Této šlechtě pak patřil Železný Brod až do roku 1848, kdy byla města vyjmuta z poddanství. Ke konci 30ti leté války byl Železný Brod vypálen Švédy a shořela i původní radnice a spolu s ní i veškeré úřední zápisy a dokumenty. Požár tu ostatně poničil památky i v nedávné době. Jak připomněla Kateřina Skrbková, jsou tu už jen fotografie nejstarší místní památky.

„Železnobrodské piety, která pocházela ze 14. století a shořela ve zdejším kostele v 90. letech. Druhá nejstarší památka, to byl zvon z 15. století, ten shořel loni ve zvoničce, která byla raritou, protože měla dvojí šenkýřovou vazbu. Jedna byla pro zvon a druhá nesla střechu."

Železný Brod byl až do roku 1825 celodřevěným městečkem, kromě kostela, fary a kostnice. Právě staré dřevěné roubenky stojí za vidění. Místní rezervace se nazývá Trávníky. Je to jakási vesnice ve městě - staré roubené stavby od roku 1754, které patří ke skvostům architektury horního Pojizeří. Roubené domky nesou jméno podle původních obyvatel. Jejich majitelé je postupně rekonstruují a snaží se zachovat původní vzhled stavby s nízkými stropy a malými okénky. A k jednomu domku se vztahuje i pověst o vodníkovi. Ten je vlastně v Železném Brodu dodneška. Spokojeně si sedí u řeky na zábradlí vedle muzea. Ale teď už slíbená pověst.

„Na náměstí na Malém rynku stálo perníkářství a perníkář měl dceru Leontýnku. Do ní se zamiloval vodník z Jizery a chtěl si ji vzít, jenomže ona ho jenom trápila, nechala ho vyschnout, že v něm byla jen malá dušička. Takže při povodni se dostal až do základů chalupy a začal ji bourat. Proto má křivou střechu, říká se jí hrbatá. Naštěstí potom voda opadla, tak nemohl dodělat své dílo a chalupa zůstala."

Železný Brod je dnes proslulý nikoliv železem, ale sklem. Na konci 19. a začátkem 20. století se tu objevila sklářská výroba a brusírny. V roce 1920 první česká odborná škola sklářsko-obchodní. Tím se Železný Brod stal nejen městem starých památek, ale také městem skla a skleněné bižuterie. Skleněné plastiky a bižuterii tu najdete v galerii, za jejímž vznikem stojí Marie Olivová a Alena Kortanová. Ta vyrábí i zdejší specialitu - skleněné vinuté perle.

"Skleněné vinuté perle jsou nejkrásnější, ale zároveň také nejdražší a výrobně nejnáročnější korálky vůbec. Většina lidí v Čechách zná spíše pojem korálky, ale my tady v kraji používáme odborný termín vinuté perle. Vinuté se jim říká hlavně proto, že se horké sklo navíjí na drát, to je princip této technologie."

Vinuté perle mají na Železnobrodsku tradici asi 150 let. Jsou však nejstarším výrobkem ze skla v historii vůbec. První a primitivně vyrobené perle byly nalezené už ve vykopávkách v Mezopotámii a v Egyptě.