Zemřela Zita Kabátová, poslední hvězda zlaté éry filmu 30. a 40. let
Zemřela Zita Kabátová, jedna z posledních hvězd zlaté éry československého filmu 30. a 40. let. Dožila se téměř sta let. Poprvé se na filmovém plátně objevila v roce 1936. Filmoví a televizní režiséři ale na pamětnici slávy meziválečného Barrandova nezapomněli ani v době, kdy už měla osmdesátku dávno za sebou.
"Ona byla člověk, který měl pořád přehled. Strašně se chtěla dožít stovky, protože to slíbila svému synovi. Ten žije v Americe, tak se vždycky těšila na jeho přílet a teď zrovna se ho dočkala, protože 22. května přiletěl. Vypadá to skoro, že na něj čekala."
Poprvé se Zita Kabátová na stříbrném plátně objevila v roce 1936 v melodramatu Světlo jeho očí. Už následující rok natočila pět filmů a v roce 1939 dokonce deset. Její filmografie čítá desítky filmů, včetně slavných snímků Zlatý člověk, Přednosta stanice nebo Zlaté dno. Jejími hereckými kolegy tehdy byly hvězdy jako Vlasta Burian, Jaroslav Marvan či Oldřich Nový. A bohaté jsou i její vzpomínky. Marie Formáčková s ní napsala osm knih, a jak prozradila v České televizi, pídila se i po jejích vztazích.
"Vím, že chemie fungovala třeba s Oldřichem Novým. S ním se měli skutečně rádi. Říkala, že kdyby ho manželka tolik nehlídala, tak kdo ví, jak by to dopadlo. Ale třeba Jan Pivec, který se mi vyloženě líbil po jejím boku, tak to říkala: ani omylem. I když má třeba fotografii, kde bylo napsáno od Jana Pivce: Zito, proboha, proč já ne?"
Film a divadlo provázely Zitu Kabátovou od dětství. Její matka byla nadšená ochotnice v Malostranské besedě, otec, architekt a památkář Benno Kabát, psal pro divadlo hry. Před několika lety ve vysílání Českého rozhlasu vzpomínala, jak v dětství začínala u divadla..
"Mamička byla velký ochotník, tak potřebovali nějaké dítě v peřince. Hrávali se vždycky Naši furianti na Hod boží vánoční. Tak já jsem si všechny děti toho Fialy, té postavy krejčího odehrála. Od peřinky, až do té postavy, jak píše panflet na kapličku. A potom, když jsem se vrátila z kláštera, tak všechny ty dívenky, to jsem potom hrála taky."
Zita Kabátová v klášteře? Ano, chodila do německého kláštera, protože podle tatínka se měla alespoň jeden jazyk naučit dobře. Na neznalost němčiny se tak bohužel nemohla vymluvit během okupace, kdy se objevila ve dvou německých filmech, které však točila česká společnost. Po válce nesměla hrát a působila jako koloristka ve fotoateliéru.
uvedla v České televizi Marie Formáčková. Před kameru se Zita Kabátová vrátila až koncem 60. let. Její druhý manžel Jiří Zavřel, bývalý veslařský reprezentant a výtvarník, před režimem, který ho poslal na deset let do vězení v Jáchymově, emigroval v roce 1968. Na slavnou herečku však nezapomínali režiséři ani tehdy, když už měla osmdesátku za sebou. Účinkovala například ve snímcích Babí léto a Zapomenuté světlo režiséra Vladimíra Michálka nebo ve filmu Ondřeje Trojana z roku 2003 Želary:
"Zita Kabátová byla velice vitální a to natáčení si strašně užívala, takže to bylo pro všechny, kdo tam byli hrozně fajn. Vlastně jsem nezažil za celé natáčení, aby celý štáb byl nalezlý v dekoraci a díval se, jak tady ti staří bardi hrají."
Posledních sedm let prožila Zita Kabátová v léčebně dlouhodobě nemocných v Motole a to po zlomenině krčku. Tam za ní chodila spisovatelka Marie Formáčková:
"Měli jsme takový rituál. Já jsem za ní chodila každé úterý. A když jsme tu knížku dopsali, tak ona mi v úterý telefonovala, a říkala mi: kde jsi. A já říkám: vždyť už máme hotovo. A ona říká: a to si myslíš, že si už nic jiného nepamatuju? Vlastně sedm let jsem tak chodila každé úterý a vůbec nevím, co bude dělat zítra."
