Židovský hřbitov v Mladé Boleslavi připomíná životní příběh Jakuba Baševiho

Když se řekne Mladá Boleslav, většině lidí se vybaví automobilka Škoda. To je však velká škoda, protože město má řadu památek. Je tu například zámek, ale také velmi zachovalý židovský hřbitov, kde je pohřben Jakub Baševi, první Žid, který byl povýšen do šlechtického stavu.

Židovská komunita se v Mladé Boleslavi začala usazovat na konci 15. století a časem vyrostl i první hřbitov. Jeho část musela ustoupit stavbě nové císařské silnice a tak se přestěhoval do stráně. Hřbitov tak má netypickou polohu, je pečlivě udržovaný a při procházkách přímo vybízí k zamyšlení.

Židovských hřbitovů je v Čechách a na Moravě kolem čtyř set. Hřbitov v Mladé Boleslavi patří mezi největší v Čechách. Má výměru zhruba 13,5 tisíce metrů čtverečních. Jeho návštěvníci si určitě všimnou, že staré hroby jsou položeny obráceně než křesťanské. Nejdřív je pomník a za ním hrob. Navíc je každé místečko pomníku hustě popsáno, uvedl můj průvodce historik Karel Herčík.

"Na židovských náhrobcích na rozdíl od křesťanských je celá řada údajů, bohužel v hebrejštině, což já jsem se nestačil naučit. Tam se uvádí nejenom křestní jméno a příjmení, u žen příjmení za svobodna, ale také často jména rodičů, povolání a pak hlavně takový pozdrav, se kterým nebožtík odchází na onen svět, aby nezapomněl na svůj původ a tak dále."

Nejstarší náhrobek je z roku 1604. Nejznámější pak náhrobek Jakuba Baševiho. Nahoře má šlechtický znak. Baševi byl totiž prvním Židem, který byl povýšen do šlechtického stavu. Jeho rodina pocházela z italské Verony přistěhovala se do Prahy na začátku 17. století.

"Baševi se velmi výhodně oženil s dcerou nizozemského židovského kupce, který prodával drahé brokátové a jiné látky na dvůr císaře Rudolfa II. Sňatkem zbohatnul a velmi brzy si koupil asi 3 domy v židovském městě a posléze se stal na určitou dobu rabínem židovské obce a dokonce za jeho éry a na jeho náklady byla postavena v pražském ghettu jedna synagoga, která už bohužel nestojí. Jakub Baševi byl velice obratný finančník. V roce 1622 společně s některými kolegy založili konsorcium, které od císaře dostalo výhradní povolení na skupování mincovního kovu, tedy stříbra a povolení k ražení mincí."

Později se Baševi spolu s ostatními členy konsorcia dostal před vyšetřovací císařskou komisi. Císaři Ferdinandovi se zdálo, že ho pánové šidí a mince se stávají stále více měděné. Baševi byl však po devíti měsících propuštěn pro nedostatek důkazů. Svoji roli v tom zřejmě sehrála jeho obchodní obratnost.

"Císař vedl třicetiletou válku a armáda potřebovala obuv, sukno, zbraně, náboje a tím vším Baševi obchodoval. Jeho hlavním spojencem byl Albrech z Valdštejna, generalisimus císařských vojsk. Střediskem panství byl Jičín, kde Baševi a jeho lidé jezdili a skupovali od drobných ovčáků sukno, vlnu, kůže, protože z toho všeho se dělalo pro armádu. V roce 1634 byl Valdštejn svými důstojníky v Chebu zavražděn a to už začala ta Baševiho hvězda pohasínat. Už byl také starý muž a při jedné ze svých obchodních cest či při návštěvě příbuzných tady v Mladé Boleslavi zemřel. Bylo to v květnu roku 1635."

Jak šly roky, židovské hroby se měnily. Byly obrácené stejně jako křesťanské. Tedy nejdřív hrob a za ním pomník. Na pomnících a zvláště na pomníku Baševiho leží spousta kamínků. Na židovské hroby se totiž nenosí květiny, ale kameny. Někteří Židé se nechávali i pokřtít. Jak dodal historik Karel Herčík, vznikala tak zvláštní jména.

"Ti faráři katoličtí, kolikrát taky nebyli žádní vzdělanci a zeptali se třeba: odkud jsi? Z Mělníka. Dobře, budeš se jmenovat Melnik. Tady máme jména jako třeba Strenic podle vesnice Strenice, podle Rožďalovic. Oni si s tím nelámali hlavu, takže některá ta nová křesťanská jména jsou místní jména z okolí odkud pocházeli. Mimochodem rodina Melnik tu ještě pořád žije."

Židovská komunita tu prožívala stejný úděl jako ve všech křesťanských zemích. Na konci 19. století tu řada obyvatel podnikala. Byly tu různé textilky, svíčkárny, barvírny a řada jejich majitelů leží právě na tomto hřbitově. Nejhorší období židovská komunita prožívala za druhé světové války. Židé byli postupně shromážděni na zdejším hradě. Nemohli chodit veřejná místa, do kaváren, restaurací, do kin, nemohli si ani kupovat denní tisk a byli víceméně uzavřeni ve zdech boleslavského hradu. Mohli navštěvovat pouze jediné místo a tím byl právě tento židovský hřbitov. Většina se pak dostala do likvidačních táborů.

"Já jsem měl možnost mluvit s některými lidmi, kteří byli v tom boleslavském hradě jako děti. Jedna paní - Hana Posseltová se jako vysokoškolačka po zavření vysokých škol, dostala přes Terezín a likvidační tábory a vrátila se zpět. Napsala o svém údělu velmi pěknou knížku, která se jmenuje Máma a já, kde popisuje právě tyto své osudy."

Dnes je židovský hřbitov v Mladé Boleslavi krásně upravený. Zachovala se tu i obřadní síň se čtecím pultem a liturgickými texty na stěnách, které jsou psány v češtině i hebrejštině.