seriál

26) Jirotkův Saturnin nestárne

Saturnin
0:00
/
0:00

V roce 2009 hledala Česká televize nejoblíbenější knihu všech dob. Celonárodní anketu Kniha mého srdce tehdy s velkým náskokem vyhrál humoristický román Zdeňka Jirotky Saturnin. A tohle své vítězství svým způsobem obhájil i v roce 2018, kdy získal cenu Magnesia Litera pro knihu století. I proto je jasné, že Saturnin rozhodně nemůže chybět v cyklu Radio Prague International o českých knihách, které musíte znát.

Hned na začátku Saturnina se člověk dozví, že jedna skupina lidí na koblihy jen tupě a bezmyšlenkovitě zírá, zatímco druhá skupina lidí se při pohledu na koblihy baví představou, co by se dělo, kdyby někdo bez výstrahy začal hosty kavárny těmi koblihami bombardovat. A pak je tu Saturnin – který vstane a tu představu druhé skupiny zrealizuje. Expertů na Saturnina je mezi českými čtenáři bezpočet, ale jen jeden člověk dostal od potomků Zdeňka Jirotky svolení k tomu, aby po tři čtvrtě století od vydání slavného díla napsal a vydal pokračování této legendární knihy. Tím mužem je překladatel, spisovatel, lékař a také bývalý politik Miroslav Macek, který je našim hostem.

V čem je z vašeho pohledu největší kouzlo Saturnina?

M.Macek: „Největší kouzlo té knihy je, že absolutně nestárne. Každá generace, která nastupuje, ho znovu a znovu s velkým potěšením čte. Takových knih je ve světě velice málo“.

Kolikrát jste Saturnina četl vy?

Film "Saturnin" | Foto: Česká televize

M.Macek: „Od začátku do konce několikrát. Ale byla to taková ta moje kniha, kterou jsem vždycky při snídani nebo ve volných chvílích otevřel na libovolné stránce, začetl se do ní a pak jí zase zavřel. Takhle jsem to dělal léta a léta.“

Kdy poprvé jste četl Saturnina?

M.Macek: „To bylo hodně dávno, myslím, že na začátku padesátých let.“

Změnil se nějak váš pohled na Saturnina během těch desetiletí?

M.Macek: „Nedá se říct, pořád mám dojem, že je to v podstatě dokonalá kniha.“

Vyprávět děj v případě Saturnina není to nejpodstatnější. Asi každý ví, že byl velmi svérázný sluha. Vypravěčem knihy je jeho pán, že se v ní dál objevuje teta Kateřina, která na všechno reaguje příslovími, její syn Milouš, dědeček, který miluje elektřinu, doktor Vlach a také krásná slečna Barbora. Pokud jde o děj, je to vlastně série příběhů, příhod a postřehů. Máte nějakou zvlášť  oblíbenou pasáž?

M.Macek: „Nedá se říct. Knihu jsem vždycky považoval za dokonale vybroušené fazety, které do sebe zapadají. Poskládání samo o sobě je neskutečně zajímavé. Ohromně se mi vždycky líbily ty vložené příběhy, protože každý je trošku jiný. Dostat toto do knihy, tak aby to zároveň tvořilo celek, to je také umění.“

Někde jsem četl, že nejraději máte Sůru o krávě, je to tak?

Macek: „Dá se to asi tak říct.“

Proč právě tu?

Zdeněk Jirotka | Foto: APF Český rozhlas

Macek: „Protože to je zdánlivě nelogičnost, takto začít kapitolu v knize. Chvíli čtete a říkáte si, proboha o čem to je? A najednou to docvakne do dokonalého absurdního humoru.“

Mimochodem, súru krávy najdete v úvodu 9. kapitoly Saturnina, v audio verzi, ze které si pouštíme ukázky, bohužel tahle pasáž chybí, ale vraťme se ke Zdeňku Jirotkovi, je jasné, kde se pro svého Saturnina inspiroval?

M.Macek: „Určitě se inspiroval Woodhausem a jeho knihami o sluhovi Jeevesovi. Ale ten typický anglický humor Woodhause trošičku počeštil a udělal zajímavější.  Woodhaus je typicky anglický, jak situační, tak slovní humor. Takové to anglické, že se věci popisují s nižším nasazením nebo s ledabylostí, ten „understatement“. Kdežto Saturnin je komplexnější v tom, že tam jsou různé styly, různé vyprávění a postavy tam jsou charakterizovány.“

Zdeněk Jirotka se narodil v roce 1911. Poté, co ho vyhodili z gymnázia, tak se vyučil zedníkem, potom odmaturoval a do roku 1939 působil jako důstojník v Československé armádě. Za druhé světové války začal přispívat do Lidových novin a právě tam se poprvé objevil Saturnin. Knihu psal během druhé světové války. Byl to pro něj podle vás únik z té válečné reality?

M.Macek: „Svým způsobem ano, celá kniha je o dokonalé meziválečné pohodě a zajímavém prvorepublikovém životě. Tuším, že jen jednou je v knize zmínka, že se děj zasazuje nebo datuje. To je vyprávění o panu Brudíkovi, kde je zmínka o zatemnění.

Už jsme mluvili o tom, že Saturnin vyhrál velkou anketu České televize Kniha mého srdce, vy jste na to tehdy v roce 2009 reagoval článkem do časopisu Reflex, kde jste se zamýšlel nad tím, proč Saturnin ve finále s přehledem porazil Babičku, Malého prince, Harryho Pottera i další velmi oblíbené knihy, čím to podle vás je?

Macek: „Právě proto, že je absolutně pozitivní je tam krásný jazyk, velice zajímavý děj, perfektně charakterizované postavy a hlavně to má prvorepublikový šmrnc. Za každého režimu tam působila jistá nostalgie.“

Mimochodem, Saturnin mohl vycházet i po únoru 1948, v období socialismu, čím to je, že nevadil cenzuře?

Film "Saturnin" | Foto: Česká televize

Macek: „Pravděpodobně proto, že to cenzoři nepochopili a brali to jako čistě humoristické vyprávění.“

Když se vrátím k vítězství Saturnina v anketě České televize, vypovídá to podle vás něco o české povaze?

Macek: „To si netroufnu tvrdit. Vypovídá to hodně o literárním vkusu. O tom, že Češi vždycky hodně četli a dobré knihy.“

Když jste psal pokračování Saturnina, tak předpokládám, že jste dostatečně studovat toho původního a analyzoval, jak ho Zdeněk Jirotka napsal. Dospěl jste k něčemu specifickému, co jste před tím nevěděl? Třeba o stylu Jirotky,

M.Macek. „To je právě ten styl, který vypadá velice nenápadně, ale je velice rafinovaný. Když jsem začal psát, tak jsem si řekl, to je jednoduché, tu knihu mám v hlavě, postavy jsou jasné, jazyk mi vyhovuje. Pustil jsem se do psaní a pak si přečetl první kapitolu a zjistil, že to absolutně nejde. Že by mě asi jeho zarputilí čtenáři popravili. Psal jsem to sice stejným jazykem o stejných postavách, ale dával jsem tomu hodně sebe, svůj náhled na děj. Pak jsem si uvědomil, že kouzlem je nechat děj plynout téměř samovolným způsobem a příliš do toho nezasahovat. Popisovat pěknými obraty to, co chci napsat.“

Zajímavostí Saturnina je i to, že tam až na výjimky chybí přímé řeči, je to z pohledu autora jednodušší, nebo obtížnější psát knihu tak, že tam přímé řeči v podstatě chybí?

M.Macek: „Myslím si, že ne. Dialogy jsou vždycky nejobtížnější. Vezměte  si třeba film, jehož úspěch  na dialozích stojí a padá. Dokonce byli autoři, kteří se zajímali pouze o dialogy a dokázali napsat dialog tak, aby působil živě. Nebo si můžeme vzít českého Jaroslava Dietla, který to uměl perfektně. Myslím si, že psát bez dialogů je jednodušší.“

Vy jste překládal z angličtiny, třeba i Shakespearovy sonety. Četl jste anglický překlad Saturnina?

Foto: Albatros

Macek: „Nečetl.“

Myslíte, že může Saturnin fungovat v zahraničí?

Macek: „Může, ale ztratí hodně ze svého kouzla.“

Saturnin byl první knihou Zdeňka Jirotky, její úspěch už nepřekonal. To ale neznamená, že by nic dalšího nenapsal. Doporučil byste i třeba nějakou další jeho knihu?

Macek: „Doporučil bych Muže se psem, která má stejné kvality jako Saturnin, akorát tam není tolik zajímavých postav. Ale jazykem, způsobem vyprávění a svým humorem je to kniha srovnatelná, ale bohužel opomíjená.“

Jak se Vám líbilo to filmové zpracování, podařilo se autorům převést text románu do filmu?

M.Macek: „Řekl bych, že ano. I když převést je z knihy do filmu bylo velice obtížné. Ale postavy jsou dané, dají se perfektně zahrát. Ale děj není velký příběh, ale skládá se to ze střípků a fazet. Myslím, že film rozhodně nezklamal.“

Už jsme se několikrát zmínili o tom, že jste po tři čtvrtě století napsal pokračování Saturnina. Jak jste se k tomu dostal?

M.Macek: „Myslím, že to způsobil článek v Reflexu, kdy jsem psal o Saturninovi a výsledku soutěže. Toho si povšiml šéfredaktor nakladatelství XYZ  a oslovil mě, jestli nechci napsat pokračování. V prvním okamžiku jsem to pokládal za nemožné. Pak jsem si řekl, že je to výzva, kterou nemůžu odmítnout a pustil jsem se do toho. Nevěděl jsem, že oslovil i několik možných autorů. Já jsem byl ale jediný, který za relativně krátkou dobu odevzdal kompletní knížku.“

Bylo těžké dostat souhlas od potomků Zdeňka Jirotky?

M.Macek: „Myslím, že ano, byla to ale role nakladatelství a vůbec jsem se v tom neangažoval. Od té doby, co jsem knihu dopsal, k tomu, než dali souhlas, uběhlo pěkných pár měsíců, myslím, že to byly skoro dva roky.“

Byli tam nějaké třecí plochy? Nějaká přání vlastníků autorských práv, abyste něco změnil?

M.Macek: „Absolutně ne, knihy vyšla slovo od slova, jak jsem jí napsal.“

Vy osobně jste o tom s jeho potomky někdy mluvil?

M.Macek: „Pouze se synem, při křtu té knihy.“

Co bylo na psaní pokračování nejtěžší. Vy už jste popisoval, jak vypadala první kapitola. Byly tam ještě nějaké jiné nástrahy?

M.Macek: „Uvažoval jste, jak nahradit strýce Františka, který zemřel, ale hodně se o něm mluví. Je to postava, která je jako paní Kolombová. Toho jsem nahradil druhým strýcem Františkem. Tam jsem se vyřádil, protože jsem ho psal včetně bonmotů a vyjadřování přesně podle svého otce.“

Pancíř: Vy jste v úvodu zmínil, že Saturnin nestárne. Myslíte, že může zaujmout i současnou mladou generaci, která má od malička, chytré telefony, tablety, Youtube, sociální sítě? Může fungovat i pro tuto generaci?

M.Macek: „Určitě ano. Knih se čte méně, spousta lidí má různé čtečky, audio knihy nebo má jiné zábavy než četbu. Ale troufám si tvrdit, že tato  kniha přežije ještě pár generací.“

klíčové slovo: