seriál

28) Jiří Kratochvil: Uprostřed nocí zpěv

Jiří Kratochvil
předešlý díl
následující díl

Přestože na oficiální vydání své první knihy musel čekat až do svých 50 let, zapsal se Jiří Kratochvil nesmazatelně do historie české, respektive moravské literatury. Brněnský rodák zaujal v posledních 30 letech nejen čtenáře, ale i literární kritiky. Získal celou řadu literárních ocenění od Magnesie Litera přes cenu Jaroslava Seiferta, cenu Karla Čapka až třeba po Cenu českých knihkupců. Jiří Kratochvil rozhodně nesmí chybět v našem seriálu o českých knihách, které musíte znát.

Výběr konkrétní knihy Jiřího Kratochvila, o které budeme mluvit, nebyl úplně jednoduchý, nabízely se jeho povídkové knihy, nabízel se román Liška v dámu, za který v roce 2020 ve svých 80 letech získal cenu Magnesia litera, ale my jsme nakonec vybrali o tři desítky starší, opakovaně vydávaný a  i v zahraničí úspěšný román Uprostřed nocí zpěv.

O knize budeme mluvit detailněji s vedoucím ústavu české literatury Masarykovy univerzity v Brně Zbyňkem Fišerem. Aniž bychom našim posluchačům prozradili úplně všechno, o čem ta kniha je?

Foto: Druhé město

Z.Fišer: „Kniha Jiřího Kratochvila Uprostřed nocí zpěv je o hledání tatínka, o hledání otce. Protagonista nebo protagonisté hledají otce, který je v jejich raném dětství opustil. Jeden tatínka vlastně vůbec nepoznal a jeden na něj má jenom matné vzpomínky.“

Vy říkáte protagonista nebo protagonisté, to asi musíme dovysvětlit. V knize se prolínají dva příběhy, jeden v lichých a druhý v sudých kapitolách a na konci se propojí. Je to tedy jeden nebo dva protagonisté?

Z.Fišer: „ Myslím, že na to může mít čtenář nějaký názor a jsem přesvědčen, že Jiří Kratochvil dodává čtenáři dostatek informací, návodných poznámek, jakoby vysvětlení, aby si čtenář nějaký závěr udělal. Možná, že by byla škoda to posluchačům prozradit.“

Necháme to na nich.

Z.Fišer: „Zároveň si myslím, že to není tak jednoznačné.“

Když mluvíme o tom, že to jsou dva příběhy, tak musíme dodat, že se liší také formou. Každý je napsaný jinak. V čem je ten rozdíl?

Jiří Kratochvil | Foto: Ben Skála,  Benfoto,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Z.Fišer: „Ty dva příběhy se hodně podobají tím, že vypravěč  se nachází v Brně. Brno je stejné v obou příbězích, ale je potřeba to nějak odlišit. Jiří Kratochvil to odlišuje tím, že vypravěč v lichých kapitolách píše tradičním korektním způsobem, čili úplné věty a dialogy, velké písmeno, na konci tečka. Zatímco vypravěč v sudých kapitolách, který má dokonce jméno. Ten první vypravěč není nikde pojmenován a můžeme říct, že je bezejmenný. Ten druhý vypravěč a to se z těch kapitol dozvídáme, se jmenuje Petr nebo přesněji řečeno Petřík. Ten píše moravským nebo přesněji řečeno míšením češtiny s brněnskou mluvou. Věty začínají bez velkého písmene. Jakoby je chrlil nějakým automatickým způsobem jednu za druhou. Jsou to nekonečně dlouhá souvětí třeba na půl stránky, na konci není tečka. Takže to je ten základní stylistický rozdíl.“

Když se podíváme do životopisu Jiřího Kratochvila, tak jeho otec emigroval, když bylo Jiřímu Kratochvilovi 10 let. Je základní námět románu Uprostřed nocí zpěv autobiografický?

Foto: Atlantis

Z.Fišer: „Jiří Kratochvil je syn poúnorového emigranta, to je první věta na záložce. Je skutečně synem emigranta, jeho otec emigroval v roce 1950. Potom ještě několikrát přijel do Československa jako takový ten agent chodec, jinak zůstal na západě. Proto byla Kratochvilova rodina perzekuována, sledována. Jiří Kratochvil se nemohl snadno dostat na vysokou školu. Po ní nemohl získat zaměstnání. Dokonce někde vypráví, že se dokonce schylovalo k nějakému místu v archivu nebo v knihovně Českého rozhlasu. Ale jakmile došly papíry, že to je ten samý Kratochvil, tak okamžitě ze všeho sešlo. Některé věci se odrážejí v příbězích obou těch dvou postav nenápadně, v jednom z těch příběhů zřetelněji.“

Dílo Jiřího Kratochvila bývá řazeno do škatulky magického realismu, jak se tento směr projevuje v románu Uprostřed nocí zpěv?

Zbyněk Fišer | Foto: Alena Blažejovská,  Český rozhlas

Z.Fišer: „Kratochvil se k tomu hlásí asi právě tím potlačováním přímé dějové linky, toho přirozeného tradičního vypravování, které narušuje. Třeba tím, že střídá dvě roviny, že do toho vstupuje svými komentáři, mnoha odbočkami a potom snad rysem čehosi fantaskního, magického, co je konfrontováno s běžným světem nebo realitou. V tom běžném světě hrdinů a postav je to magické přijímáno jako naprosto přirozená věc. To, že se tam objevují paranormální jevy, je naprosto přirozené, nikdo se na tom nepozastaví. To je rys, který v textech magických realistů nalézáme a tady bychom ho mohli najít také.“

Už jste mluvil o tom, že oba příběhy románu se odehrávají v Brně, jaký je vlastně vztah Jiřího Kratochvila k Brnu?

Z.Fišer: „Jiří Kratochvil někde zmínil, že je to spisovatel, který do literatury uvedl město Brno. Protože jeho díla jsou také překládána, takže tím pádem vstupuje Brno jako město do světové literatury. On vyrůstal v Brně, má ho velmi rád a mu věnuje mnohé texty. Většina jeho textů se odehrává v Brně nebo v blízkém okolí. Pokud se postavy vyskytnou někde jinde nebo někam vycestují, tak to prostředí dokáže také velmi věrohodně zpodobnit, ale nejzřetelnější je to Brno.“

Brno | Foto: Vít Pohanka,  Český rozhlas

Po padesátce Kratochvil doháněl ztracený čas

Už v úvodu jsme mluvili o tom, že Jiří Kratochvil se svého oficiálního knižního debutu dočkal až ve svých 50 letech, po listopadu 1989, před listopadem jeho díla vycházela jen v samizdatu. Odráží se i to v jeho díle? Projevilo se, že drtivou většinu svých knih psal až po padesátce?

Z.Fišer: „Projevilo se to v tom, že měl pocit, že to musí dohnat. A tak se v určitém období dostal do situace, kdy se rozhodoval, jestli má zůstat zaměstnaný nebo má jít na volnou nohu a přemýšlel, jestli se tím uživí. Bylo jasné, že se tím snadno neuživí, ale rozhodl se, že to riskne, protože to pro něj bylo důležitější. Ten pocit, že to musí dohnat a napsat příběhy, které má v sobě, které se mu stále rojí v hlavě. Začal je psát. Když se podíváme na tu úctyhodnou řadu knižně publikovaných titulů tak od roku 1999 je to každý druhý rok jeden titul.“

Co doporučujeme

Jiří Kratochvil  | Foto: Vilém Faltýnek,  Radio Prague International

Což je obdivuhodné. Kdybyste měl jeden titul z dalších knih doporučit našim posluchačům, která z knih by to byla?

Z.Fišer: „Já si myslím, že kniha Uprostřed nocí zpěv je obtížná kniha pro začátek. Ten, kdo má rád romány mohl by začít románem Nesmrtelný příběh z roku 1997. Tam už Jiří Kratochvil bere ohled víc na čtenáře. Přesto, že je to freska celého 20. století a mnoha různých prostorů, míst, zemí. Desítky a desítky postav, vystupuje zde mnoho historických postav, ale je to přehledné, uchopitelné i přitom, že tam víc posilnil rysy magična a fantaskna. Tato linka je silná, když dívka hledá svého milého, který ovšem bohužel zemřel v silvestrovské noci roku 1900 ve Vídni a ona se s ním setkává nebo čeká, až ho potká. Setkává se s ním v různých zvířecích reinkarnacích. Je to natolik silné, že se čtenář neztratí a udrží pozornost až do konce v napětí a v očekávání, jak to dopadne. Možná, že kdo by chtěl příběh tradičnější, mohl by sáhnout po jeho posledním románu Liška v dámu z roku 2019. Kdo má rád povídky, tak tam bych doporučil začít povídkovým souborem Má lásko, postmoderno.“

klíčové slovo: