Čeština v Brazílii: jazyk, jídlo i kulturní šoky

Učit češtinu v Brazílii není jen o slovíčkách a gramatice. Ivana Malechová, která byla vyslána do Brazílie jako učitelka Domem zahraniční spolupráce, si hned ze začátku uvědomila, že zájem o náš jazyk bude dobré podpořit něčím dalším. Čím zaujme každý národ? Přece svou národní kuchyní.

Studenti se naučili uvařit guláš i knedlíky.|Foto: archiv Ivany Malechové

Na hodinách se studenti učili správně vyslovovat, skloňovat, časovat a tak dále. Mimo samotnou výuku ale Ivana Malechová zařídila i degustaci českých jídel. Nebylo to tak jednoduché, ne všechny ingredience se v Brazílii dají koupit, třeba polohrubá mouka na knedlíky nebo zelenina na svíčkovou a do koprovky. Improvizace byla nutná – místo klasických knedlíků se vařily karlovarské, guláš se stal hitem díky skvělému brazilskému masu a rajská omáčka se dala připravit bez větších kompromisů. A Brazilci? „Museli jsme jim vysvětlit, že knedlík není chléb do ruky, ale namáčí se omáčky.“

Ivana Malechová naučila studenty uvařit například rajskou omáčku s karlovarským knedlíkem. Takhle to zvládnou sami doma.|Foto: archiv Ivany Malechové

Motivace studentů ke studiu češtiny byla pestrá. „Jsou tam lidé, kterým je dneska třeba 70–80 let, potomci Čechů, kteří si chtějí připomenout domovinu. Pak mladí lidé, pro které je čeština hrozně exotický jazyk, a nakonec děti ze smíšených rodin, kde rodiče kladou důraz na to, aby si češtinu uchovaly,“ říká Ivana Malechová..

Samotná výuka ale nebyla bez překážek. „Brazilci mají velký problém pochopit formálnost a neformálnost našeho jazyka. V portugalštině si všichni tykají. Takže tykání, vykání je pro ně opravdu velmi těžké,“ vysvětluje Ivana Malechová. A nebylo to jen o zdvořilosti – deklinace a vokativ byly další tvrdé oříšky. „Měla jsem studentku, která se jmenovala Luisa, a ve škole jí všichni říkali Luiso. Nerozuměla tomu, proč jí měníme jméno.“

Třída studentů češtiny|Foto: archiv Ivany Malechové

A pak tu byly kulturní šoky. Ty pozitivní i ty méně příjemné. „Brazilci působí velmi optimisticky, mají frázi jeitinho brasileiro – všechno se nějak vyřeší. Nenervují se tolik, neřeší čas,“ popisuje Ivana Malechová. Nepříjemná je samozřejmě pouliční kriminalita. „Nemohla jsem třeba chodit s telefonem v ruce, nemohla jsem mít šperky, protože tím lákáte, aby vás někdo okradl.“

Ivana Malechová|Foto: archiv Ivany Malechové

Výuka češtiny v Brazílii tak není jen o učebnicích. Je to i příběh o jídle, kulturních rozdílech a nových životních zkušenostech.

Rozhovor s Ivanou Malechovou si poslechněte v audio verzi na našem webu nebo najděte podcast České školy v zahraničí: Více než výuka ve Vaší oblíbené aplikaci.