Fischer: reformy jsou nutné, politici je ale musí umět lidem vysvětlit

Foto: Vláda ČR

Vláda reforem - tak označil premiér Petr Nečas svůj kabinet loni v červenci, kdy ministry jmenoval prezident Václav Klaus. Tehdy se zdálo, že zásadní reformy, o kterých předchozí vlády léta jen mluvily, nebude obtížné prosadit. 118 poslanců vládní koalice představovalo ve sněmovně velmi pohodlnou většinu. Realita po necelých deseti měsících vládnutí je ale trochu jiná: důchodovou i zdravotní reformu, stejně jako reformu veřejných financí, provázejí i spory uvnitř koalice. O nezbytnosti reforem mluvil nedávno premiér Nečas na Žofínském fóru. Na reformy jsme se zeptali i jeho předchůdce, bývalého předsedy úřednické vlády Jana Fischera.

Jan Fischer,  foto: Vláda ČR
"Celá řada těchto reforem jsou reformy, které jsou nepopulární,"

připustil premiér Nečas na 113. Žofínském fóru, které se koncem března věnovalo reformě veřejných financí.

"Samozřejmě řada z nich je dokonce reformami bolestivými. Tady bych ale řekl, že je v podstatě otázkou politických mýtů představa, že jdou udělat reformy, které jsou populární a nebolestivé. A protože my nestavíme svou politiku na mýtech nebo pohádkách, tak zcela zodpovědně z tohoto pohledu říkám, že jediná alternativa nepopulárních a někdy také bolestivých reforem je nedělání reforem."

Reforma, která zatím vyvolala největší rozruch, je zřejmě reforma penzí. A to především v souvislosti s chystaným sjednocením daně z přidané hodnoty. Jak ale premiér připomněl, na této reformě se pracuje už několik let:

Foto: Pierre Amerlynck,  Stock.XCHNG
"Koncept důchodové reformy byl vypracován v letech 2007 a 2008. A současná vláda v podstatě nedělá nic jiného, nežli že navazuje na tento koncept, který spočíval v hlubokých parametrických změnách průběžného důchodového systému, spočívajících například v tom, že se plynule pokračuje ve zvyšování věku odchodu do důchodu tak, aby se v r. 2030 odcházelo do penze v 65 letech. Také se postupně natahuje minimální povinná délka důchodového pojištění z 25 na 35 let, došlo k hluboké reformě invalidních důchodů a podobně."

Jak dokládají demografická data, průběžný systém financování penzí ale nebude stačit. Vláda proto přišla s konceptem tzv. druhého pilíře, tedy kapitálových fondů, do kterých by si lidé v ekonomicky aktivním věku mohli spořit. Opozice vznik těchto fondů ostře kritizuje, to ale premiér odmítá:

"Zde je nutné prolomit jistý stereotyp uvažování, který je tu u širších vrstev našich občanů, že tím, jak platíme důchodové spoření, si takzvaně spoříme na důchod. A pak máme takzvaně na nějaký důchod nárok. Ve skutečnosti ale průběžný důchodový systém takto nepracuje a nikdy nepracoval. Nikdo si nikde nic nespoří. A my musíme prolomit tento prvek. To znamená, že si lidé mohou spořit a že mají právo na to použít i část povinných odvodů. Čili přesně se budeme držet filozofie: nikdy nedávejme vejce do jedné ošatky, vždycky je lépe mít vejce minimálně ve dvou ošatkách. A toto je přesně ten případ."

O zdravotní reformě se teprve začíná jednat, samotné zavedení poplatků ve zdravotnictví za reformu nelze považovat. I tady ale zřejmě čeká vládní koalici mnoho sporů s opozicí:

"Musíme mít odvahu říci občanům naší země, že míra spoluúčasti ve zdravotnictví se bude zvyšovat. Česká republika má stále, s výjimkou Lucemburska, nejnižší spoluúčast na financování zdravotnictví v celé Evropské unii. Ten, kdo hlásá dvě teze, že zdravotnictví je bezplatné a že se obejde bez zvyšování spoluúčasti, neříká poctivá slova obyvatelům České republiky. Samozřejmě to vyžaduje celou řadu dalších kroků, jako je zprůhlednění celkového prostředí ve zdravotnictví, to znamená celého systému přerozdělování peněz. Reforma musí obsahovat reformu pojištění a pojišťoven a musí také obsahovat nezbytnou a naléhavou restrukturalizaci lůžkové péče. Musíme také být schopni - a konečně o tom přestat jenom mluvit, ale prakticky to udělat - definovat takzvaný nárok ve zdravotnictví. Čili ty druhy zdravotních služeb, které budou placeny z veřejného zdravotního pojištění. A definovat nadstandard a v návaznosti na něj vyvinout i systém zdravotního připojištění."

Na to, jak hodnotí reformní snahy dnešní vlády, jsme měli možnost se zeptat i expremiéra Jana Fischera:

"Já bych reformám hlavně přál, aby nejen byly zahájeny, ale aby úspěšně pokračovaly a vláda je dovedla uvést do praxe, protože tahle země nepochybně reformy potřebuje. Od penzijní reformy přes reformu zdravotnictví, nejsou dotaženy reformy v oblasti terciálního vzdělávání, nemáme na rozdíl od jiných zemí dobře nastavený vztah mezi průmyslem a vědou, a to nám trošku brání v konkurenceschopnosti. Reforma státní správy, o které se příliš nemluví, je takový můj předmět zájmu, neobejdeme se prostě bez ní. A je to hodně na této vládě, na jejím mandátu. Je to řekl bych její závazek. Když ale mluvíme o reformách, některé za prvé vyžadují širší shodu, než je jedna koalice. A tu je potřeba trpělivě hledat."

Máte na mysli důchodovou reformu?

"Především důchodovou reformu. Ta jde trošku dál, než je jeden politický mandát a jedna současná koalice. Pak je ještě jedna věc u reforem. Je dobré, aby politici věděli, že by je lidi měli pochopit. Rozumět jim, vědět, proč je tomu tak a proč se ty reformy dělají. A vždycky by politikům mělo stát za to, aby uměli reformy dobře komunikovat."

Není to problém všech pravicových vlád, že nikdy nedokázaly své reformní kroky veřejnosti dobře vysvětlit?

"Pravicových možná proto, že pravicové vlády vždycky přicházely s nějakým reformním étosem. Ta komunikace ale často pokulhávala, to si řekněme, a ta je nezbytná. To je i podmínka pro to, abychom udrželi v zemi to, čemu říkáme sociální koheze, kterou jsme tu dvacet let měli. Prostě lidé si zaslouží, aby reformám porozuměli. Ukazuje to osud ne zrovna šťastně komunikované reformy, byť s řadou jejích prvků jsem třeba osobně neměl problém. To byla reforma zdravotnictví, Julínkova reforma, kde opravdu ta politická garnitura byla s komunikací na štíru, byť odborně byla tato reforma připravovaná v zásadě zodpovědně. Dalo by se o ní polemizovat, to o každé reformě. Reforma bude vždycky kontroverzní, bude narážet na politickou podporu, na to, jak ji bude reflektovat populace. To je normální. Ale populace by na to vždycky měla být dobře připravená a vědět o tom co nejvíc. K té odpovědnosti za reformy patří i komunikace."

Nakolik souhlasíte s tím, jak je nastavená důchodová reforma?

"Chtěl bych říct, že těch technických prací už na tom bylo odvedeno poměrně hodně, ať už na Bezděkových komisích nebo na jiných fórech. Teď je potřeba dojít k politické shodě, vyžaduje to skutečně politické rozhodnutí, politickou dohodu a dobré vysvětlení. Já jsem až překvapený jednou věcí: měnová reforma proběhla záhy po tom, co jsem se narodil. A nikdy bych si nepředstavoval, jak je to v české populaci zakódované. - Hraje se o naše peníze, abychom o ně nepřišli! Různé příběhy vytunelovaných fondů v 90. letech a podobně, to ale zase tak dávno není. Trpké zkušenosti. Čili celoživotně svěřovat nějakým institucím své peníze a přesvědčit populaci o tom, že je to rozumné, protože nevydržíme jenom s tím státním pilířem, to neutáhneme i s ohledem na stárnutí populace. Kolik lidí bude závislých na důchodovém systému a jeho konzumaci. Znovu opakuji, že je potřeba o tom hodně mluvit. Ale před tím mluvením je asi potřeba, aby se politici mezi sebou dovedli dobře domluvit."